Slunce, bezpečné cesty, kopce, logistika. To jsou argumenty, co vám profesionální týmy začnou vyjmenovávat, když se jich zeptáte na jejich španělskou recidivu. Jakmile víc na sever udeří chlad, závoďáci se stahují sem. Možná i proto, že Světová zdravotnická organizace WHO označila ovzduší v oblasti za nejčistší v celém Španělsku. Vítejte na Costa Blanca, v milované destinaci cyklistů v zimních měsících.
Kdyby si španělská oblast chtěla dát inzerát, vypadal by následovně: Nabízím 320 slunečných dnů ročně, skvělé silnice i terény, přívětivé řidiče a samozřejmě cycling-friendly hotely. Zn. I v únoru 20 stupňů.
Od Benidoru přes Calpe až po Dénii
Až do pozdního února skoro každý tým, co něco znamená, zajíždí sem, do prázdninových měst na pobřeží Středozemního moře. Od února do dubna je tu zase největší koncentrace amatérů či hobíků. Asi jediné období, kdy byste se měli lokalitě vyhnout, jsou ze zjevných důvodů prázdniny. To je tu příliš živo a taky příliš horko na jakékoliv intenzivní aktivity.
Když byste si ale nyní kolem desáté dopoledne stoupli u hlavní cesty, dřív nebo později kolem proletí skupinka hvězd, co trénují pro své příští úspěchy. V Denii letos fungoval Tudor a Petr Kelemen. V jednom hotelovém dvorku v Altei, co je jen o kousek severněji po pobřeží, rozbilo svůj stan Štybarovo Jayco a hned vedle na parkovišti český ATT Investments.
Ale pořád nejvíc týmů, profesionálních i těch amatérských, směruje do Calpe. To se (vedle Girony a nebo Kanárů) stalo synonymem zimních tréninkových kempů. Calpe je zkrátka ráj cyklistů na zemi.
Pokud pomineme nejvyšší budovu ve městě, hrdý grand hotel Suitopía o 29 patrech, kde už jsou pravidelnými hosty hoši z Quick-Stepu a tedy Josef Černý a s ním nově taky Jan Hirt, nejčastěji galusky cyklistů míří do „čtyřhvězdy“ Diamante Beach, kde se český Elkov právě teď při svém soustředění potkává s worldtourovými Trek-Segafredo, DSM, ale i dvojkovými stájemi Bingoal nebo Baloise. Takže možná by bylo snazší říct, které týmy tu nejsou.
Co tedy činí z tohoto regionu takový magnet těch, co potřebují v zimě švihat? Je jich řada, ale jeden je úplně zadarmo – stačí zaklonit hlavu a uvidíte to. Totiž modrou oblohu. Kolařsky oblíbenou lokalitu táhnoucí se podél Středozemního moře od Benidoru, přes Calpe až po Dénii katalogy vychvalují jako klimatický ráj na zemi. A přeci ani tady není vždy a všechno zalité sluncem.
Costa Blanca má na dosah dvě letiště
Před pěti lety 18. ledna ráno museli i místní kroutit hlavami nad tou anomálií. Oblast totiž zasypal sníh, podle pamětníků první od roku 1982. „Krásné počasí ve Španělsku!“ tweetoval pak sarkasticky tým FDJ a Nizozemka Van der Breggenová, olympijská vítězka z Ria, se podivovala: „Tady je asi něco špatně.“ Jan Hirt ale skálopevně tvrdí: „Na počasí je to tu lepší a stabilnější než na Mallorce.“
Ačkoliv letos? „Pořád prší. Dokola musím umývat kola,“ naoko si postěžoval František Sisr, hlavní mechanik české stáje Elkov-Kasper. A přeci toto bělostné pobřeží profesionálům v sedlech uhranulo.
Jeho plusem je relativně snadná dostupnost, protože z jedné strany Costa Blanca je to blízko na letiště v Alicante, severní část zase obsluhuje Valencie, a materiál se sem relativně snadno vozí po dálnicích. Jsou to sice tisíce kilometrů za volantem z centrál jednotlivých týmů, ale pořád jednodušší cesta, protože na kontinentu. Kanáry nebo Mallorka přinášejí logistickou starost navíc.
Špičkový asfalt a tolerantní řidiči
Argumentem, na který zase slyší finanční ředitelé týmů, jsou ceny. Protože hotely by jinak zůstaly zavřené, za jejich alespoň částečné využití si hoteliéři inkasují víc než atraktivní ceny, což v případě, že do Calpe přivezete třeba 150 lidí týmu včetně personálu, už se na fakturu propíše.
Ač se vůkol netyčí úplné velehory, terén je pořád dost výživný, takže i vrchařům dokáže nabídnout své. Byť se základny týmů nacházejí na úrovni mořské hladiny, za hodinu už lze stoupat na oblíbený (ačkoliv o tomto slovu by kdekterý cyklista dokázal polemizovat) testovací vrchol Coll de Rates nebo taky na Aitanu, v měřítkách Vuelty kopec speciální kategorie.
To vše je doplněno špičkovým asfaltem a na něm povětšinou chápavými řidiči, kteří si na ten zimní cyklistický šrumec už tak nějak zvykli. Uvědomují si totiž, že z těch barevných návštěvníků na kole teče do jejich kraje dost peněz.
Největší a asi jedinou hrozbou Calpe a okolí se tak zdají být britské šoférky. Jedna taková madam před pár lety zapomněla, že tady nemůže řídit poanglicku vlevo, a smetla půlku týmu Giant-Alpecin, až kvůli tomu Němec Degenkolb přišel o levý ukazováček a musel se pak učit přehazovat jinak.
Ani takové „malichernosti“ však nedokážou narušit oblíbenost Costa Blanca. Toho bílého pobřeží, kde se teď dost možná připravuje příští majitel růžového, žlutého nebo červeného dresu.
