Základní intenzita v tréninku. Nezbytnost či přežitek?

Autor: Vojtěch Hačecký

Rychlá a překotná je současná doba. A ve stejném duchu jako by se odehrávaly i volnočasové aktivity. Hobby cyklisté řeší čas vymezený pro tréninkové úsilí. Jak moc je tedy potřeba základní intenzita? Jde o přežitek či nezbytnou součást přípravy?

„Tvrzení, že trénink v nízké intenzitě je zbytečný a neopodstatněný, je zcela zavádějící,“ říká Vojtěch Hačecký, fyziolog Centra sportovní medicíny, který kondičně připravuje mimo jiných i české olympijské medailisty.

„Je potřeba si uvědomit, co je cílem celého tréninkového snažení. Proč podstupujeme tréninkový proces. Pokud je náš cíl krátkodobý, tak není nic snadnějšího než absolvovat přípravu ve střední intenzitě, kde je poznat nejrychlejší progres.

Nechte tělo vyrábět mitochondrie

Ovšem je třeba k tomu říct i druhou stránku věci. Po absolvování tréninkového procesu ve střední intenzitě se daný jedinec následně není schopný rozvíjet. Výkonnost poroste dva tři měsíce. Následně se progres zastaví. Proč? Protože není na čem budovat…

Trenažér
Základní intenzita patří i do přípravy absolvované na trenažéru. Foto: Michal Červený

Budování kondice v základní intenzitě je pochopitelně náročné na čas. Pokud se ihned zaměříte na intenzitu, rozvíjíte mitochondriální zdraví ve výrazně menší míře. Přitom v těle se všechno děje plynule, navazuje jedno na druhé a jedno neeliminuje druhé. V návaznosti na základní tréninkovou intenzitu tělo vyrábí nejvíce mitochondrií. Takže pokud bude člověk trpělivý a nechá svaly, aby vyrobily dostatek mitochondrií, z dlouhodobého hlediska rozhodně neprohloupí.

Sval se během tréninku musí dobře prokysličovat tedy extrahovat kyslík v periferii, dobře prokrvovat. Pokud svaly narostou příliš rychle, začnou utlačovat žíly. V tom případě svalová vlákna mají větší přítok než odtok, tudíž si logicky zaděláváte na problém.

Myslete na kardiovaskulární systém

Mnohdy kondiční trenéři argumentují, že závody nejsou tak dlouhé, aby člověk potřeboval základní aerobní trénink. Problém je v dlouhodobém horizontu. Jestliže v přípravě vynecháte trénink základní intenzity, existuje výrazná možnost, že si snížíte maximální tepovou frekvenci. Daný jedinec je pak navíc metabolicky limitovaný. Trénink je vlastně kopie pyramidy. Když skočíte hned ke střední intenzitě a vynecháte základ, máte problém.

Pokud se člověk cyklistice věnuje kvůli vlastnímu zdraví a zaměří se na kardiovaskulární systém, je základní intenzita nejzdravější. Nedává proto smysl skočit na kolo a jezdit doraz. Velmi brzy daného sportovce začnou bolet svaly. Jde vlastně o ten nejmenší problém. Následně se trable začnou řetězit, protože tělo prostě není bez základu připravené…  A to nemluvíme o kompenzačním cvičení… Trénink základní intenzity není jen o mitochondriích. Jde o i trénink techniky šlapání, o stimulaci tukového metabolismu.

Hobby jezdec je většinou limitovaný časem. Jet hodinu v základní intenzitě je pochopitelně málo. Pokud se danému sportovci nedostává prostor, je potřeba si s poměrem intenzit v tréninku hrát.

V zimě není potřeba spěchat

Každopádně není možné sestavovat trénink každou sezonu stejně. Člověk se proměňuje. Je třeba se zaměřovat na slabiny, odstraňovat limitace. Během mé profesionální kariéry se používalo krédo, že utrénovat se umí každý vůl. Nejtěžší je se ubrzdit. V zimě není potřeba nikam spěchat. Strhat se jako kůň. I proto není důvod, aby základní intenzita v tréninku chyběla.

V neposlední řadě je třeba myslet na vlastní potěšení. Pokud na kole jezdíte kvůli zdraví a potěšení, neměl by trénink představovat muka. Je potřeba udržet v přípravě fun factor.

A v neposlední řadě jde i o stránku psychologie. Dokud člověk není nastavený správně po vnitřní stránce a nevěří procesu, který absolvuje, většinou trénink nefunguje. Stoprocentně nefunguje jako když je váš přístup přirozený.“

Vojtěch Hačecký, sportovní fyziolog z Centra sportovní medicíny, specializující se na individuální tréninkové programy. Vicemistr světa v dráhové cyklistice, který část cyklistické kariéry prožil v zahraničí. Nejprve čtyři roky s Centrem sportovní medicíny spolupracoval v pozici závodníka, který se sám trénuje. A poslední tři roky je součástí lékařského týmu pečujícího o olympijské medailisty, ale i hobby sportovce.