Ležel na jednotce intenzivní péče. Potlučený, se zraněními ohrožujícími život. Před třemi roky na něj sáhla v sedle kola smrt. Nyní dokončil David Trávníček jeden z nejtěžších cyklistických závodů planety. Mezi bikery možná vůbec nejnáročnější.

S parťákem Martinem Zeithammerem absolvovali Cape Epic 2021. Cílem projeli na sedmdesáté příčce v absolutním pořadí se ztrátou osmi hodin a čtyřiadvaceti minut. Pro mnohé mimořádný debut. Pro manažera řídícího jednu z největších tuzemských společností ve světě sportu zastupující olympijské vítěze a mistry světa? „Šlo jet lépe,“ říká Trávníček při ohlédnutí za osmi dny bolesti.

Jak se špičkový odborník ve světě sportovního marketingu dostal k cyklistice? Proč jej ani děsivý karambol nepřipravil o lásku k bicyklu? A přinesla mu Tour de France na horských kolech uspokojení?

Začal s běháním kvůli váze

Základy Trávníčkovy cesty k cyklistice na téměř nejvyšší úrovni byly položeny už před deseti lety. A paradoxně neměly s kolem nic společného.

„Začal jsem s běháním, abych shodil přebytečné kilogramy,“ vzpomíná David Trávníček. „A záhy mě kamarád přesvědčil, že maraton je krásná věc. Tak jsem se k tomu upnul. A po několika letech při premiéře v Berlíně mě šest kilometrů před cílem z euforie, že doběhnu, přemohlo dojetí,“ vzpomíná Trávníček.

David Trávníček bojuje na trati Cape Epic 2021. Foto: Michal Červený (4x)
David Trávníček bojuje na trati Cape Epic 2021. Foto: Michal Červený (4x)

Později absolvoval ještě maraton v New Yorku. „Trasa byla obsypaná lidmi. Neskutečně mě to nabíjelo. Ten rok jsem najel třináct tisíc kilometrů na kole, až měsíc před maratonem jsem začal běhat,“ vzpomíná.

Z běhání kvůli trablům s koleny přesedlal na kolo. Jezdil závody seriálu Kolo pro život, posléze přešel k etapovým závodům. A málem zaplatil životem. Při Izrael Epic 2018 měl drsný pád, po němž skončil s vážnými zraněními na jednotce intenzivní péče. „Byl jsem rád, že jsem vůbec přežil. Asi jsem neměl dost pokory,“ vypravuje David Trávníček.

Izraelské drama ho neodradilo

Na kolo však nezanevřel. „Nerad nechávám nedokončenou práci,“ usmívá se. Se společníkem z firmy Viktorem Kolářem o rok později absolvoval izraelské dobrodružství znovu. „Projeli jsme s pár defekty a bez větší krize. A po čtyřech etapách s prologem jsem neměl pocit, že bych odjel takovou porci kilometrů. Byl to divný pocit, neměl jsem v sobě uspokojení,“ popisuje.

A tak ožila více než pět let stará sázka, že jednou absolvuje Cape Epic. Obětoval celou zimu cyklistice. „Absolutní pakárna. Na dovolenou jsem jezdil s kolem.“ Když už byl s parťákem Martinem Zeithammerem v Jihoafrické republice nachystaný na start, organizátoři závod na jaře 2020 zrušili kvůli pandemii nemoci covid-19.

Byl plný zklamání. Dvacet tisíc kilometrů v sedle kola přišlo vniveč. Stovky hodin od rodiny taktéž. „Celá ta příprava byla o velkém poznání sebe sama. Nemělo to nic společného se zábavou ze sportu. Byla to bolest jako prase. Při každém intervalovém tréninku jsem si říkal, jestli to mám zapotřebí. A najednou bylo všechno v tahu. Chtěl jsem prodat kola a nechat si jen jedno horské, abych mohl jezdit s dětmi,“ vrací se David Trávníček o osmnáct měsíců zpět.

David Trávníček
David Trávníček a Martin Zeithammer projíždí cílem závěrečné etapy Cape Epic 2021.  

„Na nejstarší dceři vidím, že už mě tolik nepotřebuje. Mám tři další děti a nechci jejich nejkrásnější roky promarnit. A pořád mám v paměti, že zítra tady nemusím být. To je odkaz Izraele, který si v sobě nesu,“ vysvětluje, proč chtěl s kolem na závodní úrovni seknout.

Jenže plány se mění. A když pandemie koronaviru uzavřela celý svět doma a bicykl byl jedním z mála smysluplných prostředků, jak trávit volno, boss společnosti Sport Invest se rozhodl pustit do mise Cape Epic s pořadovým číslem dva. „Vlak už se rozjel. Doma mi nic neřekli, protože věděli, že bych si stejně udělal vše po svém. Ale měl jsem výčitky,“ přiznává Trávníček, který má ke kolu blízko i profesně, neboť jeho společnost organizuje seriál Kolo pro život a L’Etape Czech Republic by Tour de France.

Bojoval každou etapu

Dřel celou sezonu, a tak v netradičním podzimním termínu mířil do Afriky plný odhodlání. „Cítil jsem se jako cyklista. Když jsem se podíval do zrcadla, byl jsem na sebe docela pyšný,“ uculuje se David Trávníček.

Neměl přehnané cíle. „Když jsem odjížděl, jedinou ambicí bylo dojet ve zdraví do cíle. Věděl jsem, že nebudu řešit pořadí. Chtěl jsem dokončit s dobrým pocitem,“ popisuje. „Člověk musí počítat, že se může stát to nejhorší, protože jinak se snadno nechá strhnout k situacím, které zavánějí průserem.“

Sedmdesátá příčka v absolutním pořadí byla pro nejlepší český tým v cíli hodně lichotivou vizitkou. „Neřekl bych, že jsem si splnil sen. Nebyl jsem ve stavu, že nemohu pokračovat. Ale myslel jsem, že podám lepší výkon a pojedu lépe. Čekal jsem od sebe více. Je jasné, že člověka potká špatný den. Ale já jsem bojoval každou etapu. Za těch osm dnů se mi mockrát dobře nejelo,“ krčí rameny Trávníček.

Důvody teprve bude analyzovat. „Na první dobrou bych mohl říct, že prolog a první etapa byly tak vyčerpávají, že tělo nestihlo zregenerovat, a já nemohl podat výkon podle očekávání,“ krčí rameny Trávníček.

Sílu dodávala Martina Sáblíková

Netají, že nikdy v sedle kola neabsolvoval nic těžšího. „Největší boj svádí člověk s koncentrací. Kopce jsou brutální a sjezdy dlouhé, rychlé na šutrech. Pořád je to boj, aby člověk neudělal chybu. Dojetí není o fyzickém boji, ale o morální síle. Člověka posílí, že zvládl něco, co se mohlo zdát nerealizovatelné a nesplnitelné. Jinde bych těžko posílil mysl jako v Africe,“ usmívá se Trávníček.

„Při maratonu je jistá pravidelnost. Při Cape Epic absolutně žádná. Každý metr je jiný, nutnost koncentrace na tisíc procent je nezbytná. Sílu mi dodávala rodina, kamarádi, kolegové. Hodně jsem si psal i s Martinou Sáblíkovou, která je nadšená cyklistka a tenhle můj příběh se mnou prožívala.“

V pracovním životě mnohdy čelí obřím výzvám. A nijak nezastírá, že jsou nesrovnatelně náročnější než cyklistická bitva v Africe. „Na kole člověk prostě v nejhorším případě sleze a zabalí. Jasně, pokud není extra důvod, nemělo by se to dít. Ale v byznysu zabalit nelze.“

David Trávníček v cíli Cape Epic 2021.
David Trávníček v cíli Cape Epic 2021.

Po stovkách kilometrů drsnou divočinou Jihoafrické republiky rozhodně Trávníček odmítá, že dřina v sedle představuje příval nápadů, které lze následně převést do praxe.

„Cape Epic je inspirativní z mnoha pohledů. Viděl jsem marketing, organizaci, produkci… Ale není to místo na vymýšlení převratných projektů, protože jakákoliv zbytečně vynaložená energie je obrovskou chybou,“ popisuje David Trávníček Trávníček a má jasno, že jednou se na start vrátí: „Měl bych na sebe být hrdý. Zejména při pohledu na všechna data. Ale nejsem. Šlo to udělat lépe.“

A krédo, že práce nemá zůstat nedodělaná, se nijak nezměnilo…