Když se na startu Grand Tour objeví jméno dánského hubeňoura, automaticky to znamená jediné: boj o celkové vítězství. Dvojnásobný vítěz Tour de France Jonas Vingegaard si během posledních let vybudoval reputaci jednoho z nejmetodičtějších a nejefektivnějších etapových závodníků současnosti. A teď se postaví 8. května na start Giro d’Italia 2026… Tady jsou důvody, proč by mohl růžový dres získat a proč by to naopak vyjít nemuselo.
PROČ BY VINGEGAARD MOHL GIRO VYHRÁT
Čistě sportovní logika: patří k nejsilnějším závodníkům své generace
Pokud Vingegaard vyladí na Giro optimální formu, bude dost možná nejsilnějším vrchařem ve startovní listině. Jeho výkonnost v dlouhých stoupáních, schopnost držet vysoký výkon po desítky minut a především jeho stabilita během tří týdnů z něj dělají ideálního kandidáta na růžový dres. Navíc už opakovaně ukázal, že umí vyhrávat závody kontrolovaným způsobem: bez zbytečných výkyvů, bez krizí a s minimem slabých dnů.
Týmová síla a systematičnost
Projekt týmu Visma–Lease a Bike je postavený na detailní (nebo robotické?) přípravě na Grand Tour. Když se tým rozhodne jet na celkové pořadí, obvykle má přesně spočítané wattové cíle, taktické scénáře i krizové varianty. Vingegaard je navíc typ závodníka, který dokáže týmovou strategii realizovat téměř dokonale. Nepodléhá chaosu, nepanikaří a velmi dobře hospodaří se silami.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Motivace zkompletovat sbírku
Po vítězstvích na Tour a Vueltě se přirozeně nabízí otázka: co dál? Pro mnoho velkých šampionů se dalším krokem stalo rozšíření palmarès o další Grand Tour. Stejnou cestou šli například Chris Froome nebo Alberto Contador. Vyhrát Giro by pro Vingegaarda znamenalo potvrzení statusu univerzálního etapového lídra a posunulo by ho ještě výš v historickém srovnání jeho generace – zejména v éře, kterou definuje rivalita s Tadejem Pogačarem.
PROČ BY VINGEGAARD VYHRÁT NEMUSEL
Tour de France zůstává prioritou
Realita moderní cyklistiky je neúprosná: pro sponzory, týmy i historii má Tour stále nejvyšší hodnotu. Vingegaard sice tvrdí opak, totiž že Giro by mu mělo fyzicky pomoct směrem k Tour. Ale… Je rozumné riskovat vyčerpání před závodem, který je pro něj i jeho tým absolutní prioritou? Historie ukazuje, že zvládnout double Giro–Tour na nejvyšší úrovni je extrémně obtížné. Před všehoschopným Pogačarem v sezoně 2024 se to naposledy povedlo Pantanimu v roce 1998. Od té doby bylo takové sousto moc i pro větší pušky…
Neznámé prostředí a specifika závodu
Giro je jiné než Tour. Techničtější trasy, často nepředvídatelné počasí, náročnější logistika a někdy i chaotičtější průběh etap. Závod má pověst nejméně „sterilní“ Grand Tour, kde hraje větší roli improvizace. Závodník, který ho nikdy nejel, se musí naučit: specifický rytmus závodu, jiný styl soupeření, často i odlišný způsob rozhodování v krizových situacích.
Tlak, který by si vytvořil sám
Vingegaard na Giro nepřijede „na zkoušku“. Přijíždí jako favorit. A to je psychologicky úplně jiná situace než debut bez očekávání. Navíc se automaticky otevřela debata, zda se nepouští do příliš ambiciózního programu – a každá slabší etapa bude interpretována jako důkaz špatného rozhodnutí. Paradoxně tak může bojovat nejen se soupeři, ale i s očekáváními.
Verdikt? Vítězství by bylo logické, ale není samozřejmé. Pokud by Jonas Vingegaard jel Giro v plné síle a bez ohledu na Tour, pravděpodobně by patřil mezi absolutní favority. Profil závodníka pro třítýdenní závody mu sedí dokonale. Jenže cyklistika není jen o výkonnosti. Je také o kalendáři, prioritách a načasování. A právě tyto faktory by mohly být větší překážkou než samotní soupeři.
