Zima na kole může být krásná. Sníh křupe pod plášti, dech se mění v páru a kolo zní, jako by si notovalo se sibiřským větrem. Jenže tělo má na romantiku trochu jiný názor. Jakmile jeho teplota klesne pod určitou hranici, svaly začnou protestovat – nejdřív ztuhnou, pak zpomalí a nakonec se tváří, že dneska mají dovolenou.
Prsty přestávají poslouchat, reakce jsou línější a z „rychlé projížďky“ se snadno stane kurz přežití. Udržet tělo v teple tedy není rozmar, ale základní dovednost zimního cyklisty. A protože žijeme v době, kdy má baterii i kartáček na zuby, není divu, že si elektřina našla cestu i do cyklistického šatníku. Vítejte ve světě gadgetů, které topí, hřejí, žhnou. A občas vám připomenou, že jste zapomněli nabíjet.
Periferie těla jsou v zimě první na ráně a snad nejvíc trpí ruce. Drží řídítka, schytávají vítr a mráz je bere jako osobní výzvu. Elektricky vyhřívané rukavice jsou proto takový krb na prstech. Uvnitř mají tenká topná vlákna napájená baterií, obvykle schovanou v manžetě.
Jako když někdo přiloží do kamen
Stisknete tlačítko, rozsvítí se dioda a zima nemá šanci. Najednou máte pocit, že někdo přiložil polínko do kamen. Výhoda? Konečně cítíte brzdy. Nevýhoda? Když zapomenete rukavice nabít, zjistíte to až po pěti kilometrech, a pak už je pozdě brečet. Takové rukavice se dají pořídit třeba za dva tisíce, ale taky za sedm.
Když je teplo na tělo, končetiny se přidají. Toho si všimli i výrobci vyhřívaného oblečení. Vesty, bundy nebo mikiny s integrovanými topnými panely zahřívají jako mobilní radiátor hrudník a záda, tedy místa, odkud se teplo rozvádí dál.
Na kole to funguje překvapivě dobře. Zapnete ohřev, vítr fouká, ale vy máte pocit, že vás někdo zabalil do teplé deky. Jen pozor na kombinaci „plný výkon + kopec“. Můžete se přehřát tak, že budete v lednu větrat jako v červenci. Cena softshellového krunýře s ohřevem cca 3000, záviset bude na kapacitě baterie nebo třeba i míře voděodolnosti.
Studené nohy dokážou zkazit i tu nejlépe oblečenou jízdu. Řešení? Vedle povinných zimních treter vyhřívané ponožky (1500 Kč) nebo vložky do bot (ty nejlevnější najdete i za pětistovku). Topné dráty se starají o nejohroženější a nejcitlivější část nohy – prsty, zatímco vy šlapete a přemýšlíte, jestli jste se právě nestali robotem. Tip z praxe: zapínejte ohřev s rozumem. Když nohy zpotíte, a pak ohřev vypnete (nebo dojde šťáva), mráz si na vás smlsne dvojnásob.
Zima pomine, pokud udržíte tělo v teple
Motorkáři už to znají léta – vyhřívané rukojeti. U kol jsou zatím spíš raritou, ale existují. Alternativou jsou vyhřívané návleky na ruce, které fungují jako spacák pro dlaně. Elektřina tu buď přímo hřeje, nebo pomáhá udržet teplo uvnitř. A když nic jiného? Statická elektřina z neustálého tření oblečení taky zahřeje. Pravda je, že vás spíš jen občas kopne při sesedání. Ale i to vás aspoň probere.
A pak tu máme bonusové elektro-finty pro zahřátí morálky. Powerbanka v kapse: oficiálně kvůli telefonu, neoficiálně jako kapesní ohřívač. Světla s pořádným výkonem: hřejí hlavně na duši – protože vidět a být viděn je v zimě taky teplo. Chytré aplikace: sledují počasí, aby vás včas varovaly, že dneska už je zima i na ty největší hrdiny.
Zimní cyklistika není o utrpení, ale o chytré přípravě. Když tělo udržíte v teple, svaly budou fungovat, hlava zůstane čerstvá a jízda bude radost, ne boj o přežití. A jestli vám k tomu pomůže baterie v rukavici nebo topné vlákno v ponožce? Tak ať. Hlavně nezapomeňte nabíjet. Zmrzlý cyklista je špatný cyklista. A zmrzlý cyklista s vybitou baterií je legenda… Většinou ale jen jednou.
