Nevíme, jestli už se dá mluvit o trendu a jestli dvě vlaštovky značí pro cyklistiku velký problém. Ale odliv mozků ze dvou předních profesionálních stájí, konkrétně Ineosu a nově i holandské Vismy, do fotbalového prostředí by snad měl vést k zamyšlení. Proč cyklističtí trenéři míří do nejpopulárnějšího sportu planety?
Těch několik málo pojítek mezi fotbalem a cyklistikou, která vám přijdou na mysl, jsou opravdu velmi okrajové případy. Tyto dva světy nemůžou být protichůdnější. Za všechny Remco Evenepoel, který nejprve čutal, než se stal vítězem Vuelty. Anebo teď končící Kolumbijec Rigoberto Urán, který už si našel novou výzvu: „Chci se stát profesionálním fotbalistou.“
Na druhé straně fotbalisté, které trenér donutí v letní přípravě sednout na horské kolo, které má o pět čísel výš sedlo, a do po kopcích jezdí ve volných kraťasích a s přilbou vraženou do týla.
Ale spojení fotbalu a cyklistiky dostalo nedávno nový rozměr.
Cyklističtí trenéři zamířili do Alkmaaru, Nice či Bilbaa
Merijn Zeeman, který ve Visma-Lease a bike (dříve Jumbo-Visma) pracoval od roku 2012, posledních sedm let coby generální manažer. Nyní se s dvanácti lety zkušeností v rámci jedné z nejúspěšnějších formací rozloučil a od 1. prosince se připojí k holandskému fotbalovému klubu AZ Alkmaar.
Roky před ním se do podobného úniku pustil Dave Brailsford, mozek úspěchu týmu Sky potažmo Ineos. Ten pro změnu dostal na dva roky do rukou hráče OGC Nice, přičemž úspěch byl nevalný. Dnes vede Manchesteru United, který si nevede o nic lépe.
Další cyklistickou postavou, která překročila hranice, je Iñigo San Millán. Bývalý trenér Tadeje Pogačara a bývalý výkonný ředitel Slovincova týmu UAE Emirates. Španěla arabský tým před rokem propustil, a tak převzal sportovní oddělení Athletica Bilbao.
Ať to nezní nabubřele, cyklistika je dnes ve všech směrech velmi progresivní, možná nejvíc ze všech sportů. Exponenciální vývoj tréninku, nutrice i samotného materiálu dává zapomenout na někdejší vnímání cyklistů. Hodiny odsedět v sedle v monotónním tempu a pak si doma lehnout.
Fotbal přebírá filozofii marginal gains
Takové metody by dnes v hledání pověstných marginal gains neobstály, dnes cyklistika myslí velmi vědecky. Každý tým dnes zaměstnává řádku sportovních vědátorů, kteří mají doktoráty z biomechaniky, sportovní vědy, chemie. A zásadní zlom ve vývoji, tréninku přišel s měřičem výkonu, který je dnes cyklistickou mantrou.
Jestliže dřív byla pro svou archaickou podobnu vysmívána cyklistika, dnes se poněkud zastarale tváří fotbal. A ti, co ho chtějí posunout, si všimli náskoku a know-how, které je dnes cyklistům vlastní. A chtějí si ho koupit a přenést na trávník.
Fotbal není jen o technice. Dnes je zásadní udržet fyzický výkon na vrcholu do posledních minut zápasu. Aby únava neovlivňovala rozhodování a správné pohyby. Pro kluby je důležité podávat výkony ve všech oblastech. A tak začínají řešit fyziologická data, vysokohorské kempy, výživu nebo tréninkové zóny, jak už to cyklisté dávno dělají.
Proto by nemělo šokovat, že fotbal vábí zkušenost z cyklistického prostředí. Je v tom vlastně kus logiky s jasnou motivací – být lepší. Fotbalistům třeba může otevřít oči už jen to, když uvidí, kolik hodin cyklista trénuje. Třeba pak začnou uvažovat o tom, že udělají trochu víc, přestože si mysleli, že už udělali dost.
V případě Brailsforda a Zeemana jde však spíš o manažerské úkony než o opravdový most mezi cyklistikou a fotbalem. Své si z jejich zkušeností fotbalisté jistě vezmou, ale to nejdůležitější bude, že dokážou najít správné lidi na správná místa. Ostatně to bylo jejich úkolem i v týmech, co vyhrávaly Tour de France a byly neporazitelné.
Titulní foto: Athletic Club Bilbao
