K čertu s duhovými proužky značícími král mistrovství světa! Odměnou a ozdobou na celý život pro šampiona je tetování! Po bláznivém závodě, který se vymyká všem zaběhnutým tradicím…
SingleSpeed CycloCross World Championship (SSCXWC), neboli Mistrovství světa v single speed cyklokrosu se poprvé jelo v roce 2007 v americkém Portlandu. Za ty roky stálo na startu SSCXWC mnoho známých závodníků, včetně cyklokrosové legendy Svena Nyse. Do ročníku 2016 byl přihlášen pod jménem Stan Nice, aby jeho hvězdné jméno nepřitahovalo přehnanou pozornost. Mezi pozvanými pro ročník 2024 byl český cyklista Jakub Truksa. Jak vypadá bláznivý závod na vlastní kůži?
„Cyklokros zná u nás asi každý. Ale co je single speed? Jednoduše řečeno je to kolo s jedním převodem. Dle pravidel závodu nesmí vaše kolo během závodu měnit převod. Já jsem toho docílil odpojením baterie elektrického řazení. Ostatní pravidla SSCXWC jsou pak hodně volná. Rozhodně se nejede podle pravidel UCI (Mezinárodní cyklistická unie). Jediným nepřekročitelným pravidlem SSCXWC je, že vítěz si ještě v den závodu musí nechat udělat tetování.
Mistrovství světa, které má na trati balíky slámy
Prvním krokem k účasti v hlavním závodě SSCXWC je nominace. Ta probíhala v sobotu, tedy den před hlavním závodem a spočívala v plnění soutěžních úkolů.
Soutěžilo se ve sprintu do vrchu, přeskoku překážky, hodem starým kolem do dálky nebo třeba i v legendární americké zábavě – pojídání hot dogu na čas. Za výhru dostanete nálepku na startovní číslo. Podle počtu nálepek se nejlepší závodníci nominují do finálového závodu. Ostatní potom startují v ranním závodě vyřazených. Já jsem se, i díky vítězství v konzumaci hot dogu, dostal do finálového mistrovského závodu.
Nedělní závod probíhal na farmě asi hodinu jízdy autem od Madisonu, hlavního města státu Wisconsin. Už při příjezdu na farmu nás překvapilo přivítání v podobě slečny převlečené za kuře, která nám s úsměvem ukázala místo na parkování a do okénka nám dala gumové medvídky.
Prohlédl jsem si trať, která vypadala skvěle. Krásná čistá stopa, kde se střídaly rychlé i pomalé zatáčky. Součástí byl i výběh schodů nebo překážky. Tady ale podobnost s cyklokrosovou tratí pomalu končí.
Největším tahákem trati byly balíky slámy, mezi kterými byl namotán slalom s několika variantami projetí. To by u UCI jistě neprošlo, stejně tak jako diváci stojící přímo v trati závodu. A ani vybavení závodníků nesplňovalo často pravidla UCI pro cyklokrosové závody. Cyklokrosové pláště musí mít maximální šířku třiatřicet milimetrů, ale zde se to neřeší. Stejně tak kola mohla mít i rovná řídítka, kdy silniční oblouky nebyly podmínkou. Platí jen, že kolo nesmí řadit. Ostatní je na účastnících.
Start? Kola na jednu hromadu
Hodinu před polednem začal závod těch, kteří neprošli nominací do finálového závodu. A už toto bylo neuvěřitelné. Start stylem LeMans, popadnout kolo a vyrazit. Mnoho závodníků mělo kostýmy a v průběhu závodu se popíjelo pivo, často nejen mezi diváky. Atmosféra byla bouřlivá, lidé se bavili a to byl jen začátek. Následoval závod žen, který se nesl ve stejně zábavném duchu. Zde už se ale závodilo o poznání více.
Devadesát minut po poledni začíná hlavní mistrovský závod SSCXWC 2024 v kategorii mužů. Někdo startuje v kostýmu, někdo v závodním cyklistickém oblečení. Opět stylem LeMans, kdy musíte doběhnout ke svému kolu a poté vyrazit do závodu. Ještě před samotným startem ale diváci pod dohledem organizátorů kola přeházejí na hromadu, takže pamatovat si umístění svého kola bylo zcela zbytečné. Díky dovednostní nominaci se do závodu kvalifikovali závodníci nejen dle cyklistické výkonnosti. To dělá mistrovský závod ještě zajímavějším, protože teď rozhoduje už jen samotný výkon a technika jízdy na kole.
Hledání kola chvilku trvá, takže první kolo začínám někde ve druhé desítce celkového pořadí. Závod ale bude trvat hodinu a bez možnosti řadit to bude těžké. Na jízdu bez převodů si trochu zvykám. Místy chybí těžší převod a do kopce zase lehký.
Diváci jsou neuvěřitelní. Jistě je v tom posilňuje i pivo, které se nebojí lít také na závodníky. To ale není ani v belgických elitních cyklokrosech nic neobvyklého. Občas zde diváci závodníkům podávají koblihu, gumové medvídky, případně pivo.
Nechybí lesní bar
Náročné je překonat bludiště z balíků slámy. Ty diváci spolu s organizátory v každém okruhu posouvají, aby bylo bludiště vždy jiné a mezi balíky je často problém se vejít. Po překonání dřevěných překážek zase následuje slalom mezi halloweenskými kostlivci. Na kopci, který se musí vyběhnout, byl postaven lesní bar a hraje tu DJ.
S přibývajícími okruhy se projevuje únava násobená nemožností přeřadit optimální převod. Až v závěru se začnou ukazovat kola zbývající do cíle. V té chvíli jsem na páté pozici, ale v úsecích, které mi sedí se postupně dostávám až na třetí příčku. První dvě jsou daleko a do cíle zbývají dvě kola. Ty si mohu užít a jen si hlídat jezdce za sebou. Tetování ze závodu nebude. Občas předjíždím závodníky zpět o celé kolo, často v maskách. Je to zážitek. V posledním okruhu dostanu do ruky plechovku piva, kterou si otevírám na cílové čáře. Mistrem světa je kníratý Brian West z Montany.
O totální unikátnosti závodu svědčí, že zde není podium, vyhlašování ani celkové výsledky. Jak řekl pořadatel – mistr světa dostane tetování na večerní party. Všichni ostatní sice prohráli, ale na party mohou přijít také.
Absolvoval jsem už stovky nejrůznějších cyklistických závodů u nás i v zahraničí. Nikdy jsem ale nezažil, co na mne čekalo v americkém Wisconsinu. A nebylo to jen proto, že závod musíte absolvovat s kolem, které neřadí. Nejen tento unikátní závod, ale obecně cyklokros v Americe dokazují, že tímto sportem se jako závodník můžete i pořádně bavit. Někdy možná až moc. A pokud by vás tato zkušenost lákala, tak v roce 2025 závod uspořádá americké Minneapolis. O pořadatelství mimochodem rozhodla soutěž v pojídání sýru cheddar na čas během závěrečné after party.“
