Žhavý adept na medaili z mistrovství světa pro české barvy! Petr Vakoč prožívá báječnou sezonu na gravelu. Je vítězem UCI Gravel World Series a před bitvou o duhový trikot druhou říjnovou neděli cítí skvělou formu. „Chci z Belgie medaili,“ říká odhodlaně muž, který v minulosti dvakrát absolvoval Tour de France. Sebevědomí závodníka týmu Canyon je rozhodně oprávněné. Vždyť žádný jiný český cyklista na nejvyšší úrovni nestál letos na stupních vítězů tak často jako dvaatřicetiletá česká jednička.
Petře, prožíváte zatím dokonalou sezonu?
Na začátku jsem neměl žádné konkrétní cíle. Chtěl jsem jet všechno, protože rád závodím. Jsou tři hlavní série a já nechtěl některou preferovat. Vybíral jsem si závody, které by mi mohly sedět. A právě UCI Series jsem chtěl absolvovat proto, abych měl dobrou pozici pro mistrovství světa. Startovní místo je totiž pro závod klíčové.
Z devíti startů v UCI Gravel World Series jste vytěžil šestkrát stupně vítězů. Ve skotském Gatehouse, Singenu a Gironě jste byl třetí, ve Villars a Champery druhý, v italském Quattordiu jste slavil triumf a před závěrečným závodem seriálu máte jisté vítězství.
Je to pro mě super úspěch. Postupně jsem cítil, že bych mohl dosáhnout na celkové vítězství. I proto jsem si do kalendáře přidal dva závody, s nimiž jsem původně nepočítal. Byl jsem hodně konzistentní, jednou jsem ještě skončil čtvrtý. A vyšlo z toho celkového prvenství. Mám ohromnou radost. Ale prožil jsem i zklamání. Hodně jsem cílil na Unbound Gravel, kde jsem byl minulý rok druhý.
Na nejtěžším gravelovém závodě v USA na 330 kilometrů vás o naděje na úspěch připravily defekty…
Byl jsem hodně dobře připravený, držel jsem se na správných místech a první polovinu závodu jel komfortně v první skupině. Jenže jsem měl defekt asi po sto osmdesáti kilometrech. A pak ještě jeden. To bylo velké zklamání. Technické problémy v podobě defektu a zničeného ráfku mě pak připravily o naději na úspěch z bikového Leadville. A SBT Gravel v Americe, kde jsem byl minulý rok také druhý, pokračoval ve stejném duchu. Štvalo mě, že trable přišly zrovna na největších závodech.
Po kariéře na silnici jste neskrýval, jak si chcete gravel hlavně užívat. Ale letos bylo závodních dnů téměř stejně jako v případě silniční sezony. Byl to záměr?
Etapových závodů je na gravelu minimum. Mám kolem čtyřiceti závodních dnů, ale třicet z toho byly jednodenní akce. Bylo to náročné hlavně z pohledu cestování. Jsou to všechno zajímavé a pro mě nové destinace, takže když byla příležitost někam jet, neodmítal jsem. Ale je fakt, že program byl hodně nabitý. Zatím jsem si to užíval. Příští sezonu možná kalendář trošku zredukuji.
Průběžné vedení v UCI Gravel World Series vám garantuje start z první řady na nadcházejícím mistrovství světa v Belgii. Jak moc je to důležité pro bitvu o duhový trikot?
Ohromně! Jestli jede člověk z první řady nebo z třetí není zase tak důležité. Ale pokud bych měl jen minimum bodů a startoval někde ze sedmé osmé řady, už je to problém. Minulý rok měli kluci z USA, kteří nestartovali v sérii UCI, minimum bodů a doplatili na to. Start třeba někde z padesáté pozice vyžaduje vynaložení obrovského úsilí, aby se člověk dostal dopředu. Ta energie pak může chybět v okamžiku, kdy se závod rozhoduje. A z pozice kolem stovky je vlastně nemožné bojovat o titul.
Závod o titul mistra světa na gravelu po dvou ročnících v Itálii letos organizuje Belgie. Líbí se vám trať z Halle do Lovaně?
V úvodu je hodně zatáček. Tipuji, že půjde o závod podobný belgickým silničním klasikám. Zásadní bude neplýtvat energií, minimalizovat riziko pádu a držet se vpředu než proběhne nějaká velká selekce. A tuším, že neproběhne dříve než za polovinou závodu, možná ještě později.
Není profil trasy dlouhé 182 kilometrů pro bitvu o titul mistra světa až příliš rovinatý? Nepostrádáte alespoň jedno větší a náročnější stoupání?
Kopec v profilu chybí. Není to moc technické. Trasu tvoří hladký gravel a také dost asfaltových úseků. Z daného pohledu nejde o trasu, která mi vyhovuje. Raději bych měl techničtější a kopcovitější. Hodně to bude vyhovovat silničním cyklistům jako je Belgičan Tim Merlier nebo Mathieu van der Poel z Nizozemska.
Organizátoři v jednom z největších závodů sezony ušili trať na míru domácím cyklistům, že?
Nepůjde moc o gravelový závod, bohužel. Šotolina v několika různých podobách a stoupání všech podob na trase nejsou. Pro mě jako gravelového závodníka by bylo zajímavější, kdyby se o titul bojovalo na gravelové trati. Bylo by to spravedlivější a určilo skutečného gravelového šampiona. Trať v Belgii je vážně hodně specifická. Ale zase je fajn, že cíl je v Lovani. Divácky půjde o mimořádně atratkivní závod. Očekávám, že trasa bude v obležení fanoušků.
Jaké bude mít s ohledem na charakter trasy Petr Vakoč při bitvě o duhový trikot ambice?
Je reálné bojovat o medaili. Nepovažuji se za top favorita, ale adeptem na stupně vítězů určitě jsem. Bude složité vyhrát v okamžiku, kdy jsou ve startovní listině hvězdy ze silnice jako Benoot, Stuyven, Mohorič nebo van der Poel. A když si připočteme profil trasy, kde bude hodně složité odjet, muselo by se k triumfu sejít hodně věcí. Pokud přijedu do finiše se Stuyvenem, Merlierem nebo van der Poelem, šance ve sprintu je minimální.
Českých cyklistů bude v bitvě o duhový trikot hodně. Budete se spoléhat na pomoc ostatních jako je to při závodech na silnici? Nebo s ohledem na startovní pozice budete odkázán sám na sebe?
Myslím, že na dobré pozici by měl být ještě Martin Stošek, s nímž se určitě na nějaké spolupráci domluvíme. Ale bude hodně složité připravovat nějakou taktiku, protože kluci budou mít potíže se probojovat na čelní pozice.
Hraje při gravelu týmová spolupráce stejnou roli jako na silnici?
Mistrovství světa je v tomto specifické. Při premiérovém šampionátu před dvěma lety Mathieu van der Poel nechtěl ve skupině pronásledovatelů spolupracovat na dostižení uprchlíků, protože byl vpředu Gianni Vermeersch. Jeden z Nizozemska, druhý z Belgie. Jenže oba jezdci Alpecinu. Je otázka jestli pojedou třeba právě Belgičané, ač v reprezentačních dresech, za týmy nebo za nároďák. Myslím, že gravel je v tomhle více individuální sport. Plno závodníků asi nebude respektovat nějakou taktiku. Ale dokážu si představit, že pokud bude v závěru skupina se čtyřmi Belgičany, tak toho využijí.
Poškozuje závodníky, kteří se specializují na gravel, že pro mistrovství světa umožňuje Mezinárodní cyklistická federace prakticky neomezeně start „silničářů“ a ještě jim počítá body ze sezony?
Je fakt, že pravidla jsou hodně benevolentní. Každá federace má hodně divokých karet. Samozřejmě chápu, že pro UCI je zajímavé, když jsou na startu esa ze silnice. Ve startovní listině jich bude hodně.