Defekt. Obávané slovo cyklistů při Tour de France. Zejména pokud jsou silničky úzké, lemují je tisíce diváků a týmové vozidlo je několik minut zpět. Pak přichází ke slovu neutrální podpora. Co se stane, když má cyklista při Grande Boucle defekt?
Někdy projedou závodníci celou etapu a nemají jediný technický problém. Ovšem jsou dny, kdy na borce v dresech bojující s nástrahami trasy všechno padá. Louis Meintjes z týmu Intermarché Wanty se v Pyrenejích pokoušel dostat do úniku, jenže doprovodné vozidlo belgického týmu bylo až za pelotonem. Než se cyklistovi z Jihoafrické republiky dostalo technické podpory, bylo po nadějích…
Proč je pořadí týmové soutěže zásadní pro doprovodné vozy?
Týmová vozidla jedou v koloně za pelotonem až za autem ředitele (rozhodčího). A v případě defektu závodníka čekají sportovní ředitelé s mechanikem ve voze na pokyn ředitele závodu, respektive sudích, kteří dovolí vozidlu předjíždět. Auta se totiž nepohybují v koloně nahodile. Jsou řazena podle pořadí v týmové soutěži. Tudíž výsledky i posledního domestika týmu jsou velice důležité, protože rozdíl mezi třetím a dvaadvacátým místem v koloně může činit několik desítek sekund.
I proto se v karavaně Tour de France pohybuje neutrální podpora Shimano. Tým „modrých andělů“ se v každé etapě skládá ze tří automobilů a jednoho asistenčního motocyklu. Primárním účelem neutrální podpory je, aby všichni jezdci měli přístup k rychlé podpoře a mohli pokračovat v závodění bez přílišného zdržení.
Motocykl s neutrální podporou totiž rozhodčí pustí za denní únik dříve, než týmová doprovodná vozidla. A v případě hlavního pole se vozidlo s neutrální podporou pohybuje hned za vozidlem ředitele.
Pravidla jsou jasná: v případě úniku může motocykl Shimano za uprchlíky okamžitě, a když je odstup mezi skupinou a pelotonem větší než 35 sekund, připojí se k úniku jeden vůz Shimano. Podpůrný motocykl se následně vrací do pelotonu.
Někdy závodník defekt ani nepostřehne
Pokud má závodník defekt, samotný proces výměny není dramaticky složitý. Týmy používají sady s pevnými osami, proces nahrazení poškozeného kola s pomocí aku šroubováku trvá přibližně patnáct sekund. Větší problém představuje technická rozmanitost kol, která jednotlivé týmy používají. Některé formace závodí na kolech s kazetami čítajícími jedenáct rychlostí, jiné už jezdí na dvanáctirychlostních. Zádrhel je i v případě brzd, protože někdo používá kotouče o velikosti 140 milimetrů, někdo používá velikost 160 milimetrů. A pak jsou experti, kteří velikosti kombinují. Aby nebylo komplikací málo, používají cyklisté napříč pelotonem rozdílný systém uchycení treter. Neutrální servisní kola jsou proto vybavena různými pedály.
Bezdušové pneumatiky hodně změnily hru, protože menší defekty často nejsou ani patrné. Jezdci je zjistí až v cíli, někdy dokonce až od mechaniků, kteří po etapě čistí kola a vidí mléko z bezdušových kol na rámu stroje.
Pokud je defekt větší a mléko stříká z pláště ven, nastává problém. Pokračovat na ucházejícím kole je nebezpečné. Je nutné jet mnohem obezřetněji do zatáček. Ve sjezdu rychlost minimalizovat. Za takové konstelace nemá cenu výměnu odkládat, protože čekání na vlastní mechanický vůz může být pohromou.
Přestože mechanici v neutrálních vozech či na motocyklu představují špičku v oboru, poskytnout pomoc není vůbec snadné s ohledem na obrovské množství rozličných sad a komponentů v pelotonu. I proto mají mechanici Shimano až devět párů kol, přičemž dva páry jsou určeny pro použití s ráfkovými brzdami, čtyři páry pro kotoučové brzdy Shimano, včetně kotoučů o průměru 140 mm a 160 mm, a také dva až tři páry vyrobené tak, aby byli kompatibilními s odlišnými výrobci.
Různé rámy, různé sady
Neutrální servisní vozy Shimano mají na střeše čtyři až šest náhradních kol, které zahrnují čtyři různé velikosti rámů. Aby se dala rychle nastavit výška sedla, řeší se jeho nastavení rychloupínákem.
Vidět cyklistu při Tour de France na neutrálním kole Shimano je vzácnost. V rámci jednotlivých formací totiž fungují jasně daná pravidla, kdy domestik s velikostí rámu blízké potřebám lídrovi poskytne vlastní stroj a sám počká na týmový vůz. Třeba jako Jan Tratnik v deváté gravelové etapě Tour de France 2024, kdy Jonas Vingegaard potřeboval po defektu rychle nové kolo. Mechanický vůz Visma Lease a Bike byl však daleko. A tak dánský obhájce titulu pokračoval na stroji slovinského domestika téměř sto kilometrů až do cíle a jeho kolega počkal na náhradní stroj z týmového vozu.
Výměna samotného předního či zadního kola už takovou vzácností není. Pokud nastane defekt žádající si „jenom“ malou výměnu, nadchází čas neutrální podpory. Po etapě pak poškozené kolo putuje zpátky do týmu a neutrální díl na doprovodné stroje Shimano. Jedno kolo stojí přibližně třicet tisíc korun. Ne snad, že by šlo o zásadní položku v rozpočtu týmů. Ale pokud náhodou potká defekt více členů týmu, už se pohybujeme v šestimístných položkách, což je poměrně zásadní.
Titulní foto: A.S.O./Billy Ceusters
