Úchvatný výkon zde předvedl ještě jako teenager. V jednom z nejslavnějších závodů české cyklistické historie Praha-Karlovy Vary-Praha ohromil nebojácnými útoky, triumfy na rychlostních prémiích a konečným třetím místem. Martin Hačecký, bývalý profesionální cyklista, se nyní na silnice spojené s legendárním závodem vrátil coby expert L’Etape Czech Republic by Tour de France.
„Je to velká nostalgie,“ říká pětatřicetiletý cyklista při projíždění trasy největšího domácího závodu pro amatéry, který odstartuje 15. června v Praze na Strahově. V ikonickém místě pro českou cyklistiku, neboť právě tady startovalo mistrovství světa 1981.
Martin Hačecký projel Dlouhou trasu, tudíž i drtivou většinu Střední a Krátké, a deset dnů před startem pro We Love Cycling zmapoval „záludnosti“ závodu, jehož se v součtu zúčastní přes tři tisíce cyklistů…
„Trasa se mi moc líbí. Já ji navíc dokonale znám, protože právě tady jsem v dobách profesionální kariéry trávil velkou část tréninků. Křivoklátsko je totiž z Prahy dostupné. Myslím, že pro závod jako je L’Etape jde o nejlepší oblast! Nejede se v žádných věhlasných kopcích, ale účastníky prověří ohromným způsobem. Na papíře nevypadá příliš náročně, ale připomíná mi kratší kopcovité etapy Tour de France. Aniž by to člověk očekával, přinesou velké drama,“ usmívá se komentátor televizní stanice Eurosport. „Není to závod o čtyřech větších kopcích, ale o pasážích mimo kopce. Je to šlapavé, pořád to tahu.“
Nový kopec L’Etape? Jako náraz do zdi
Start ze Strahova je osvědčený. „V Praze a úvodních kilometrech za metropolí je hlavní neukončit zbytečně závod sobě nebo někomu dalšímu,“ tuší Martin Hačecký, že se mohou najít „experti“ závodící ještě před prvním kopcem, který přijde za Svárovem. Nejprve sjezd nepříjemnými zatáčkami k domu tragicky zesnulého Petra Kellnera, následně první výstup dne na Podkozí. „Jde o kopec, kde proběhne první selekce zejména v druhé polovině startovního pole,“ přemítá komentátor televizní stanice Eurosport.
Následně peloton projede Chyňavou a odbočí na Hýskov, kam cyklisty přivede rychlý sjezd. Od rodiště spisovatele Františka Nepila pojedou cyklisté nejprve po levém břehu řeky Berounky do Nižboru a následně se budou vracet do Stradonic. „Jediný delší rovný úsek závodu,“ podotýká Martin Hačecký.
Pak přijde výstup na Zdejcinu dlouhý celkem 1880 metrů s průměrným sklonem 7,8 procenta. V nejtvrdším místě computer ukazuje sklon 18,5 procenta! Nejrychlejší čas segmentu v aplikaci Strava drží biker Ondřej Cink, pro něhož jde o tréninkový „revír“. Na vrchol v květnu 2021 vylétl za 5 minut a 6 vteřin průměrnou rychlostí 22,4 kilometrů v hodině. Ženským statistikám kraluje Magdalena Čípová, která v červnu 2017 zdolala Zdejcinu za 7:17 minuty.
„Je to jako náraz do zdi po krátké přípravě kolem řeky. Jestliže organizátoři hledali kopec pro zvýšení náročnosti trasy, Zdejcina záměr zcela naplňuje. V tréninku jsme se kopci vyhýbali. Je těžko jezdivý, blbě se chytá rytmus. Vážně záludnost,“ hodnotí Martin Hačecký z romantické vyhlídky nad řekou.
Za novou pasáží v závodě L’Etape vyrazí cyklisté Dlouhé trasy směrem na Hudlice, kde bude v cestě „kopeček“ Hudlberg. Sice jen 800 metrů, ale průměrný skon 8,5 procenta. „Pěkná stěna, hodně prudká,“ ohlíží se Martin Hačecký za obcí, kde je památník tvůrce moderní češtiny Josefa Jungmanna. Za posledními domy se silnice narovná, jenže ještě dalších bezmála pět kilometrů pořád stoupá směrem na Kublov. „Jestli bude foukat proti, hodně nepříjemná pasáž.“
Peloton se od Kublova vřítí do obce Broumy, sídla pivovaru Matuška. „Závodníci by tady určitě neměli zapomenout na občerstvovačku,“ nabádá Martin Hačecký, že bude třeba „natankovat“ energii.
Štybyho pomsta aneb Roztoky na kostkách
Z Broum přijde stoupavá pasáž nad Karlovu Ves. „Není nijak extrémní, ale zadarmo to nebude,“ usmívá se bývalý závodník. „Pak přijde sjezd až k řece do Roztok. Jde o jeden z nejhezčích úseků trasy. Je to jezdivé klesání, které umožní zotavit se před nájezdem do třetího velkého kopce. Je to fakt krása,“ rozplývá se Martin Hačecký.
„O to nepříjemnější je následný výstup. Kopec z Roztok je jedním z nejvyhlášenějších. Velmi obvyklá tréninková lokalita. Je dostatečně dlouhý a relativně pravidelný, aby se zde daly jezdit solidní intervaly,“ shrnuje Martin Hačecký. „Během kariéry jsem to jezdil na velkou placku. Jde o stoupání náročné délkou, ale není extrémní. Tedy až na začátek,“ usměje se bývalý profesionál.
Proč? Protože se nepojede klasicky po silnici, ale cestou kolem obecního úřadu tvořenou dlažebními kostkami! „Ty mě překvapily,“ komentuje Martin Hačecký úsek pojmenovaný Štybyho pomsta. Sice jen 200 metrů, ale prvních sto metrů sklon neklesne pod deset procent, přičemž v některých pasážích computer ukáže i osmnáctku! „Včas si podřaďte,“ pobízí Martin Hačecký v předstihu účastníky L’Etape Czech Republic 2024.
„Cyklisté budou mít dojem, že za sebou mají dlouhé klesání. Ale pomaličku bude docházet energie. Nenechte se zlomit,“ burcuje Martin Hačecký po zdolání kopce dlouhého 3740 metrů s průměrným sklonem 6,3 procenta. Pokud jako motivace poslouží nejlepší čas v aplikaci Strava, tak jej drží Ondřej Cink, který kopec vyjel za 9:11 minuty při průměrné rychlosti 24,5 kilometrů v hodině.
Kopec z Nižboru? Krásný a jezdivý…
Následuje houpavá pasáž k Nižboru. „Úsek charakteristický pro celý závod. Na mapě to vypadá rovně, ale pořád se musí šlapat,“ krčí rameny Martin Hačecký a přidává vzpomínku na tréninková muka z daného úseku. „Kdo se neudržel z Roztok ve skupině a visel na gumě, do Nižboru si to vyžral. Jezdil se tady šrot,“ směje se bývalý závodník Dukly Praha nebo švýcarského týmu Atlas Personal BMC.
„V lese po výjezdu nad Roztoky rozhodně doporučuji doplnit energii, protože vstoupit do klesání na Nižbor vyčerpaný je nerozum. Ve sjezdu je třeba být obezřený, zejména dvě velké zatáčky jsou záludné,“ připomíná Martin Hačecký vracečky ve sjezdu do Nižboru.
V obci na Berounce bude občerstvovací stanice. Před nejdelším kopcem na trase L’Etape 2024 směrem na Chyňavu je třeba rozhodně doplnit síly. „Zákeřnost kopce spočívá v jeho položení bezprostředně po dlouhém sjezdu. Nohy nebudou v úplné optimálním stavu. Znám stoupání dokonale. První kilometr je strašně tvrdý, ale právě tady se dá závod rozhodnout,“ podotýká bývalý profesionál s ohledem na fakt, že úvodní pasáž dlouhá 820 metrů má průměrný sklon 7,6 procenta.
„Pro cyklisty, kteří nepojedou o vítězství, umístili pořadatelé občerstvovačku naprosto ideálně, aby nevstoupili do dlouhého kopce bez energie. Hlavně by se účastníci neměli daného stoupání bát. Po prvním kilometru je to krásný kopec, hákový. Mnohým se může zdát ohyzdný a nejtěžší, ale to vyplývá jen z umístění do závěrečné fáze závodu. Skutečně je to jezdivé,“ lebedí si Martin Hačecký, když vystoupá celých 6400 metrů až k nejvyššímu bodu Pelechovka.
V háku do Úhonic?
Peloton Kopcovité etapy L’Etape Czech Republic 2024 pak proletí přes Chyňavu a kolem Libečova bude „svištět“ na Železnou a Malé Přílepy. „Zase platí, že jde o náročnou pasáž, byť na mapě to vypadá lehce. Tady si určitě nikdo neodfrkne.“
Za Železnou totiž čeká nepříjemný brdek při výstupu do Malých Přílep. Pak přijde rychlý sjezd, na jehož konci se bude točit ostře vlevo směrem na Nenačovice. „Zatáčka u koupaliště v Chrustenicích je hodně prudká,“ varuje Martin Hačecký.
V Nenačovicích čeká účastníky bitva o zelený trikot nejlepšího sprintera. Cyklisté se mohou těšit na podporu místního fan pointu. A hlasivky budou určitě potřeba. „Příprava před Nenačovicemi je únavná. Pořád se mírně stoupá, je těžké někoho utrhnout,“ hodnotí Martin Hačecký.
Pak už přijde oblíbený výstup do Úhonic. „Parametry kopce nejsou hrozné, je to hákový kopec, kde jsme jezdili v rámci tréninků silové intervaly. Celý úsek je navíc v lese, takže i v letních měsících jde o fajn svezení,“ pobízí televizní komentátor účastníky L’Etape Czech Republic 2024.
L’Etape kopíruje legendární Vary
Otevřené roviny na příjezdu do Prahy mohou být v případě východního větru nepříjemné, ovšem pokud nebude rozhodnuto o králi čtvrtého ročníku L’Etape Czech Republic 2024, stejně tak jako o vítězích nejrůznějších minisoubojů v rámci klubů, rodin či pracovních kolektivů, budou klíčová dvě závěrečná stoupání.
Nejprve kolem Motola, a pak Spiritka. „Dojezd kopíruje legendární Vary. Pro mě jde o milé vzpomínky na jeden z největších závodů u nás. Člověk se v těchto místech moc často bez provozu nesveze, tudíž jde o pasáže za odměnu. Je to velké finále, které je třeba si užít,“ ohlíží se Martin Hačecký za výstupy, před jejichž začátkem živil v roce 2007 naději na dost možná největší vítězství profesionální kariéry. „Jeli jsme tři v úniku. V nohách dvě stě šedesát kilometrů. V motolském kopci mi cuknul jeden, ve Spiritce druhý a pro mě zůstalo třetí místo,“ šátrá ve vzpomínkách bývalý profesionál.
„Dojezd na Strahov považuji za příznačný pro velikost závodu L’Etape,“ vyzdvihuje Martin Hačecký, že start a cíl největšího domácího závodu pro amatéry je na místě, kde v roce 1981 Belgičan Freddy Maertens vybojoval titul mistra světa před Italem Saronnim a Francouzem Hinaultem.
Cukají vám nohy a nemáte startovné? Tak neváhejte…
