Nevěřil svým uším. „Musíš zhubnout,“ slyšel český cyklista Jan Hirt, jehož závodní váha byla dlouho 62 kilogramů! Neskrýval rozpaky. Ale poslechl. A během tři sezon slavil dvakrát umístění v elitní desítce na Grand Tour. V květnu oslnil výkony na italském Giru, z něhož odjel s osmou příčkou v konečném účtování. Sedmým nejlepším výsledkem v historii tuzemské cyklistiky na Grand Tour. Už o dva roky dříve byl tamtéž šestý.
V exkluzivním rozhovoru pro We Love Cycling vypravuje o efektu soustředění v přeci jen poněkud exotické Kolumbii, hubnutí na váhu běžnému smrtelníkovi zcela nepředstavitelnou, učení v třiatřiceti letech i budoucnosti ve World Tour.
Honzo působíte, jako když fanoušky vaše umístění v elitní desítce nadchlo více, než vás samotného?
Kdybych dojel mezi deseti na Grand Tour poprvé, asi bych vše vnímal jinak. Ale před dvěma lety jsem při Giru finišoval šestý, a ještě vyhrál etapu. Byl jsem skutečně nadšený! Tentokrát jsem při odjezdu na Giro doufal, že budu v desítce. Osmá příčka je vynikající výsledek, ale že bych z toho nemohl spát, to ne.
Úspěch navíc umocňuje skutečnost, že váš tým Soudal Quick Step rozhodně nejel na celkové pořadí a podpora pro vás se nezdála úplně ideální?
Celkové pořadí pro tým nebyla priorita. Hlavní bylo vyhrávat etapy s Timem Merlierem ve spurtu, s ostatními kluky se pokusit o další dílčí úspěchy, což se podařilo díky Julianu Alaphilippovi. Výsledek absolutního pořadí byl na druhé koleji. Z mojí strany to byl takový freestyle, s nímž jsem počítal předem. Věděl jsem, že budu hodně odkázaný na sebe. Ale je třeba zmínit, že v horských etapách mi naši rovináři vždy pomohli pod kopec a jeli pro mě. Ale pak je to stejně jenom o nohách, které mám.
Po letošní sezoně vám končí smlouva. Klíčové období pro vyjednávání kontraktů je v létě. Máte nyní silnější pozici?
Moji budoucnost má v rukou manažer. Pochopil jsem, že Quick Step stojí o prodloužení kontraktu. Já bych rád zůstal. Podpořil jsem vše výsledkem, což je pro případná jednání příjemnější.
Patrick Lefevere, šéf Soudal Quick Step, údajně vypustil, že máte vždy dobrý až druhý rok kontraktu.
Byl jsem výborně připravený i v loňské sezoně. Jenže z Gira jsme odjeli kvůli covidu v týmu. Pak jsem jel na Vueltu, kde však Remco Evenepoel coby náš lídr chytil z třetí příčky celkového pořadí v první horské etapě sedmadvacet minut ztrátu. A bylo po závodě. Neměl jsem možnost se ukázat. Byl jsem stejně dobrý, jako letos. Ale nesešlo se to…
Preferujete setrvání v Quick Stepu, byť to bude v pozici superdomestika Evenepoela pro velké závody? Nebo budete hledat uplatnění v týmu, pro který bude Jan Hirt lídrem na velké závody?
Je asi jasné, že pro velké týmy nebudu jasným lídrem na Grand Tour. Tam jsem jako pomocník. Nejsem úplně mladý a všichni dosud razili cestu mladých, perspektivních kluků. Ale určitě jsou formace, které by ocenily moje zkušenosti a v konečném důsledku i pozici, kdy jsem jel v top deset. Jako příklad mohu použít můj bývalý tým Intermarché, který byl po odstoupení Girmaye na Giru neviditelný.
Je při vyjednávání kontraktu velkou překážkou třiatřicet let, které jste oslavil v lednu?
Trend byl, že si každý tým myslel, jak najde nového Pogačara, Evenepoela nebo Vingegaarda, podepíše takového kluka za malé peníze a bude sbírat úspěchy. Ale ta éra už končí. Je pár výjimečných lidí. Ovšem je jich minimum. Bude se to vracet k normálu, že závodní peloton nebude jenom o mladých. Stáje budou chtít i starší kluky, kteří mají zkušenosti.
Kolik sezon se ještě vidíte ve World Tour?
Ještě čtyři roky zde mohu závodit na velmi slušné úrovni.
Může se závodník ve třiatřiceti ještě něco naučit?
Určitě. Každý rok přichází nějaké novinky. Neexistuje nikdo, kdo by věděl a uměl všechno. Samozřejmostí jsou v každém týmu výživoví poradci. Mladí kluci tohle téma doslova žerou. Vždyť junioři mají stejně profesionální přístup jako je ve třiceti letech. Když to přeženu, tak já v juniorech cestou na závody jedl utopence. Dnes nic takového není možné. Kluci už v kategorii kadetů jezdí do výšky na tréninkové kempy. Já takový absolvoval prvně v pětadvaceti letech před prvním Girem. Nebo přístup k jídlu během tréninku. Zastával jsem názor staré školy, že je lepší objet trénink bez jídla. Dnes si dávám gely a tyčinky do dresu jako samozřejmost.
Zase je ale možné, že kluci s přístupem profesionálů od patnácti let budou v třiceti letech vyhořelí a bez zájmu o cyklistiku, což určitě není váš případ.
Já se zlepšuji rok od roku a necítím se unavený. Jezdím vyšší a vyšší watty. Zraju později. Kdybych měl dnešní hlavu v pětadvaceti, tak jsem měl určitě jinou kariéru. Ale pořád se zlepšuji a posouvám. To mě baví.
Litujete tedy něčeho?
Ne. Já říkám, že je to tak jak to má být.
Co nejvíce změnilo kariéru Jana Hirta?
Určitě přístup k hmotnosti. Držím si během sezony velice nízkou váhu, což dělá v kopcích rozdíl. Snažím se být relativně na dietě i přes sezonu. Dříve jsem tenhle přístup neměl. Myslel jsem si, že kilogram nebo dva nehrají roli.
Kdy nastala klíčová změna?
Během působení v mém předešlém týmu Intermarché. Sportovní ředitel mi řekl, abych shodil. Já měl dvaašedesát kilogramů. Při výšce sto osmdesát jedna. Byl jsem z takového názoru rozpačitý. Nikdy jsem nebyl tlustý.
Odmítal jste se řídit danými pokyny?
Bál jsem se, abych neztratil svalovou hmotu. Ale dostal jsem se níže a síla zůstala. Pak jsem přijel na výborně obsazený závod do Ománu a vyhrál jsem celkové pořadí. Přesvědčil jsem sám sebe, že jde o správnou cestu. Dnes mám závodní váhu šedesát kilogramů. Nebo o půl kilogramu více
Musíte se hodně hlídat, aby hmotnost nevyletěla nahoru?
Tři měsíce třeba neexistuje, že bych si dal jediný kousek uzeniny nebo zákusky. Konzumuji jenom zdravé jídlo. Prostě to vydržím. Po nějaké době to člověk už ani nepotřebuje, nechybí mi to. Spíše se mi stává, že přijedu na závod a přibírám během etapáku. Vážně se musím hlídat. Na Grand Tour člověk nabírá. Několikrát jsem startoval s určitou váhou a třeba během jedenácti dvanácti etap přibral dva kilogramy. Takže si doplňování energie hlídám, současně do sebe ale zejména při večeři necpu velké množství jídla a žádné prázdné kalorie.
Máte třeba v porovnání s mladými závodníky náskok v přístupu k regeneraci?
Myslím, že během Gira nebo Tour člověk stejně nevymyslí nic zásadního. Hitem posledních sezon jsou šťávy z třešní, které dostáváme hned po dojezdu. Ale to je ve všech týmech. Nejlépe odbourávají únavu a vyplavují z těla nežádoucí kyseliny. Ale jinak je to standard. Člověk jde na masáž, na večeři… Dříve byly hitem regenerační nohavice, ale přijde mi, že už se v rámci pelotonu tolik nepoužívají.
Zásadní roli ve vaší přípravě hrají soustředění v Kolumbii. Jak jste se k téhle „rutině“ dostal?
Kdysi jsme tam byli s Astanou na závodech, před nimiž jsme absolvovali v Kolumbii kemp. A já se pak cítil dobře, jezdilo mi to. Pokaždé, když jsem do Kolumbie vyrazil, měl jsem dobrou formu. Věřím tomu. Navíc pokaždé jezdím do Kolumbie v první polovině roku, kdy prostě v Evropě mnoho míst není, aby měl cyklista teplo, a ještě byl ve výšce. Navíc v Kolumbii jsem ve vysoké nadmořské výšce permanentně. Trénuji vysoko, žiju vysoko. V Evropě se nocuje v hotelu, který je ve vysoké nadmořské výšce, ale trénuje se níže. Když si vezmu tři týdny na soustředění, tak ve finále mám vlastně týden pobytu ve vysoké nadmořské výšce k dobru.
Je zajištění pro cyklistu na stejné úrovni jako v Evropě?
Benefity převažují nad nedostatky. Zelenina a ovoce jsou ve skvělé kvalitě, pořád čerstvé. Člověk je pořád u zdroje. Na druhou stranu maso a ryby musí člověk brát mražené. Občas je problém sehnat i kuře. Vodu člověk musí převařovat. Když jsem to nedělal, tak jsem třeba dva týdny měl tréninky přerušené zastávkami na záchod, protože jsem měl střevní potíže. V tomhle je třeba být opatrný.
Takže dáváte přednost apartmánové ubytování před hotelovými komplexy?
Sehnat hotel v lokalitě u Medelínu, kam jezdím, ani není možné. Musel bych být v mnohem nižších nadmořských výškách. Proto mám apartmán. Sice se o sebe musím postarat z hlediska stravování po tréninku, ale alespoň si dohlédnu na přípravu jídla. Mám kontrolu. A ve finále mi to vyhovuje více než bufetový servis v hotelu. Tam bych se jenom rozjedl…
S bezpečností jste v Kolumbii nikdy neměl problém?
Člověk se nesmí do určitých míst pouštět za šera. Ale v místech, kde trénuji, jsem neměl jediný problém. Ani náznakem. Je tam i menší provoz. Ale člověk stejně musí pořád dávat pozor. Celý život trávím na kole nebo za volantem auta, takže mám určité návyky. A naučil jsem se očekávat nejhorší možnou variantu.
Je už jasno, jaký program bude mít Jan Hirt v druhé polovině sezony?
Měl jsem jet etapák ve Švýcarsku, ale vedení mi ho zrušilo. Jsem jako náhradník pro Tour de France, a kdybych měl v nohách Švýcarsko a následně třeba musel do Francie, bylo by toho na tělo moc. Chtěli, abych byl preventivně čerstvý. Pokud by Tour nevyšla, počítám na konci července se startem na Czech Tour.
Máte nyní po vydařeném Giru zálusk na Tour de France?
Mám v hlavě, že bych si potřeboval odfrknout. Ale Tour je velká prestiž. Je fajn vždy startovat. Nechám vše osudu. Budu se snažit být připravený.
