Sbohem, teréne. Co bude, až cyklokros opustí Mathieu van der Poel & Wout van Aert?

Autor: We Love Cycling

Jeden svůj postoj vyjádřil tím, že na mistrovství světa a tedy vrchol sezony ani nepřijel. Myslel už totiž na jarní klasiky, kde má rozdělanou práci. Druhý, když ho po vítězném závodě v Táboře už hřál duhový dres, mlžil. Nedokázal říct, jestli v konkurenci silniční cyklistiky a horských kol bude mít cyklokros v jeho životě ještě místo.

„Krom dalšího světového titulu a zábavy mi toho už mnoho nepřináší,“ pronesl staronový šampion a mnohé puritány tím musel nazlobit. Ještě jeden argument přitom zapomněl zmínit – každý start mu totiž přináší víc než lukrativní startovné. Za pár tisíc eur se člověku vyplatí hodinu ždímat svaly a pak umývat umazané kolo. „Uměl bych si ale představit zimu bez cyklokrosu,“ překvapil. „Takové rozhodnutí by ale neleželo jen na mně.“

Deset let vlády „silničářů“

Van der Poel a trojnásobný mistr světa Van Aert rozhýbávali cyklokros téměř deset let. V roce 2015 se v Táboře postavili na start elitního závodu, ačkoliv patřili stále do kategorie do 23 let. Van der Poel vyhrál, Van Aert skončil druhý. Od té doby se píše příběh jejich duelů, které baví. Svůj talent pak představili silničářům, kde přetahovaná pokračuje a rok od roku sílí. Oba totiž pochopili, že královská disciplína neleží v terénu a blátě.

Wout van Aert slaví vítězství hned v prvním startu cyklokrosové sezony.
Wout van Aert už s cyklokrosem počítá jen coby doplňkem zimní přípravy.

Jaká by byla budoucnost bahenní disciplíny bez Wouta Van Aerta a Mathieuho Van der Poela? A k tomu i bez předloňského mistra světa Toma Pidcocka? Brit v zimě objel osm cyklokrosových závodů, což je ještě o jeden míň než Van Aert, a jeden při tom vyhrál. Už 21. ledna se ale s terénem loučil a vyhlásil projekt Tour de France.

Tedy loičil… Pár dnů před prvním silničním startem v Algarve už to nejspíš nemohl na asfaltu vydržet a ve Španělsku vyhrál závod na horských kolech. „Je třeba pohlídat jeho kondici, aby mu v průběhu silniční sezony nedošly síly,“ varoval Britův kouč Kurt Bogaerts a dal argument pro jen omezený závodní zápřah v této zimě. Přitom než vyhrál svůj duhový dres, absolvoval Pidcock v zimě 21/22 jedenáct závodů. A v duze dvanáct.

Dobrá zpráva pro cyklokros? MVDP chce osm titulů

Máme kvůli zaječím úmyslům hvězd proto bít na poplach? Cyklokros, jak ho máme rádi, je právě o největších jménech a jejich bitvách. Slyšeli jste o výsledcích z Herentalsu, Molu nebo třeba Diegemu? Upřímně, ani my moc ne, byť Van der Poel všude kraloval. Že se ale „big three“ setkala šestkrát počínaje Světovým pohárem v Antverpách den před Vánoci, o tom se mluvilo hodně.

Mathieu
Mathieu van der Poel po zisku šestého titulu mistra světa v cyklokrosu. Foto: Č.S.C.

Co kdyby ale Van der Poel na jihu Čech svůj šestý titul mistra světa nezískal? Ten, který živí touhu po zimě bez cyklokrosu, aby se soustředil na své silniční cíle, by zůstal na čísle pět. Jenomže on chce víc. Rekordních osm titulů mistra světa, protože sedm jich už jeden člověk vlastní. Eriku De Vlaeminckovi se bude moci vyrovnat na mistrovství světa 2025 v Liévinu a rok nato v nizozemském Hulstu ho vymazat.

Když v Táboře ujistil, že jeho jedinou motivací je tento poslední rekord, mohl si cyklokrosový svět vydechnout. Navzdory „všem sr…kám“, které na závodech musí snášet, a „pivním ožralům“, co mu nadávají, neřekl úplné ne. A to, než tedy definitivně řekne sbohem, je pro cyklokros dobrá zpráva.

Pro Pidcocka a van Aerta jen příprava na silniční vrcholy

Zato zbylí dva super šampioni už svoji dezerci naznačili svými činy. Van Aert vynechal i belgické mistrovství, protože si svoji budoucnost už zvolil – klasiky a Giro. „Je to vědomá volba,“ pronesl. „Loni pro mě bylo psychicky náročné soustředit se na zimu a pak rychle přeskočit do silničářského jara. Rozhodl jsem se, že pokud jde o klasiky, už nic nechci nechat náhodě. Proto – byť s těžkým srdcem – jsem svůj program osekal.“

https://www.instagram.com/p/C2ceRD-tSqW/?hl=cs

Belgičan i Brit cyklokros berou jen jako přípravu na hlavní, letní sezonu a zimní závody podle toho vypadaly. Při veškerém respektu k Holanďanovi byly jeho sólové jízdy a série 13 vítězství ze 14 závodů poněkud nudné. On prostě konkurenci, pokud pomineme závod v Benidormu, neměl.

I on se však musí zamyslet nad svým harmonogramem, pokud si má udržet zdraví. Dvouleté soužení s bolavými zády bylo tvrdou lekcí v jeho přístupu „já-zvládnu-všechno“. „Musíme si uvědomit, že už toho nemám moc co dosáhnout,“ říká vcelku rozumně a chce proto brzdit. Dobrzdí ale svůj terénní život definitivně?