Dvanáct vítězství za čtyřicet čtyři dnů! Jen jediný ze třinácti cyklokrosových závodů od poloviny prosince Mathieu van der Poel nevyhrál. Nešlo přitom o podniky druhé kategorie. Pětkrát slavil nizozemský cyklista triumf v závodě světového poháru. A tahle mašina na vítězství míří do Tábora, kde 4. února 2024 pojede mistrovství světa v cyklokrosu!
Nebýt smolného okamžiku při závodě, kdy v Benidormu trefil sloup v jedné ze zatáček, velmi pravděpodobně by jeho bilance byla stoprocentní a čítající jen samé výhry. I tak je dosavadní účinkování nizozemského závodníka v cyklokrosové sezoně výjimečně. První závod absolvoval 16. prosince a bylo to impozantní tažení vyšperkované deseti výhrami v řadě.
Soupeře ničí od startu
Scénář je přitom prakticky v každém závodě totožný. Mathieu van der Poel už od startu roztočí nohy do brutální kadence, rychle se prodere na čelo, záhy získá náskok a do cíle jej pouze navyšuje. S výjimkou okamžiku útoku, kdy na pár okamžiků tlačí do pedálů brutální silou na hranici možností, vypadá jeho cyklokros velice lehce.
A pokud se náhodou stane nepříjemnost jako v Antverpách? Nezacvaknul nohu do pedálu, ještě ke všemu spadl jeho rival Pidcock, což znamenalo hned v úvodu propad téměř na chvost startovního pole. Ale už na konci prvního kola předjel dvacet jezdců. V nájezdu do čtvrtého kola byl druhý a o další okruh už vedl s náskokem garantující klidnou jízdu pro vítězství.
Když získal pátý titul mistra světa minulý rok v Hoogerheide, byl z cyklokrosové zimy směrem k silniční sezoně ve velkých rozpacích. „Myslím, že nešlo o ideální přípravu,“ pronesl tehdy.
Když před sedmi týdny, v polovině prosince, naskočil do cyklokrosové sezony, měl za sebou tři měsíce trvající volno po silniční sezoně. A jaká byla? Skvostná!
Vítězství v Monumentu Milán-San Remo. Triumf v Monumentu Paříž-Roubaix. Prvenství v etapovém závodě Baloise Tour v Belgii. Po Tour de France, kde pracoval coby superhvězda pro kamaráda Jaspera Philipsena spurtujícího pro zelený dres Škoda Auto, vybojoval titul mistra světa v silniční cyklistice!
Pouze 20 závodů z téměř 200 končil bez medaile
Jakmile skočil do terénu, ukázal nebývalou dominanci. Přezdívku „Létající Holandaň“ naplňoval skutečně od úvodních metrů cyklokrosové sezony. Vždyť všechny specialisty na jízdu v terénu deptá. Nikdo není schopný najít odpověď na výjimečnou formu nizozemské superstar. Dokonce ani hvězdní soupeři ze silničního pelotonu – Wout van Aert a Tom Pidcock.
Utkali se celkem čtyřikrát, třikrát odcházeli poraženi, ba přímo potupeni. Jen v Benidormu slavil Wout van Aert. Ovšem nebýt pádu nizozemské hvězdy, velmi pravděpodobně by se scénář neměnil… Co je motivací šampiona?
Vítězství! Ano, tak prostá je hnací síla nizozemského závodníka. Od sezony 2015/16, kdy nastupoval už jen mezi cyklokrosovou elitou, jel 195 závodů a 149 vyhrál. V šestadvaceti případech byl druhý nebo třetí. Ano, pouze dvacetkrát skončil mimo stupně vítězů.
Připočtěte výjimečný fyzický fond, mimořádnou technickou dovednost, nebývalý temperament a k tomu taktickou vyzrálost. A máte dokonalou mašinu na vítězství. Dost možná, jde o nejlepšího cyklokrosového závodníka všech dob.
Tábor a Mathieu van der Poel? Sedm startů, sedm vítězství
Upřímně, pokud první únorový víkend v areálu Komora nevyhraje světový titul Mathieu van der Poel, půjde o obrovský šok. Ale svět cyklokrosu může přinést překvapení. O náhody v něm není nouze. Nicméně pokud bude mít bitva o duhový trikot standardní průběh, devětadvacetiletý fenomén bude slavit.
Navíc historicky jde o místo, kde Mathieu van der Poel neprohrává. Dosud na jihu Čech startoval sedmkrát. Nejprve 28. října 2011 v závodě světového poháru vyhrál ještě jako junior, o rok později vítězství zopakoval. Když dorazil v říjnu 2013 už coby závodník kategorie do 23 let, opět dominoval.
Psal se únor 2015 a Mathieu van der Poel tehdy jako dvacetiletý nastoupil do bitvy o duhový trikot mezi elitou. A slavil titul, když ve finiši porazil Wouta van Aerta a Larse van der Haara.
Přemožitele nenašel v Táboře ani během mistrovství Evropy v listopadu 2017. O rok později poprvé v Táboře triumfoval v závodě světového poháru mezi elitou, následně si radost z prvenství užíval znovu o dvanáct měsíců později.
Šestý titul je tak téměř samozřejmostí. Ovšem je velmi pravděpodobné, že ani po případné korunovaci nebude nizozemský závodník nasycen. Už dříve naznačil, že chce minimálně vyrovnat Erika de Vlaemincka, který na přelomu šedesátých a sedmdesátých let získal titul mistra světa sedmkrát. Tudíž minimálně ještě jednu sezonu, dost možná dvě, čeká cyklokros dominance nizozemského dravce.
