Objednal kola v národních barvách. Pořídil kombinézu symbolizující trikoloru. Denně trávil deset a více hodin úřadováním. Zdeněk Štybar a jeho příprava na mistrovství světa v cyklokrosu 2024, které se pojede první únorový víkend v Táboře, měla daleko k ideálu. „Trénink jsem nešidil. Tudíž jsem vyzkoušel, kam až tělo může zajít,“ krčí rameny osmatřicetiletý český reprezentant.
Před loučením s kariérou vypravuje trojnásobný mistr světa v cyklokrosu exkluzivně pro WeLoveCycling o přeplněném diáři během posledního měsíce, trénincích s telefonem v ruce či očekávání fanoušků.
Měl Zdeněk Štybar během týdnů od závodu v Hong Kongu, který 22. října uzavřel vaši silniční kariéru ve World Tour, prostor na souvislou přípravu?
Bylo to strašné období. Těsně před odjezdem na etapák do Číny mi v týmu řekli, že se mnou neprodlouží kontrakt. Nepočítal jsem s koncem kariéry. Po návratu jsem ještě letěl do Švýcarska, abych absolvoval kurz sportovního ředitele. Než jsem se pořádně rozhoupal, byly čtyři týdny pryč. Všechny týmy měly naplněné soupisky, rozdělené budgety. A já řešil, co dál…
Jednou z variant bylo měsíční pokračování v dresu Jayco AlUla s jejich materiálem. Nakonec jste založil vlastní tým…
Byl konec listopadu, když jsem svoji situaci začal řešit. Trošku jsem doufal ve větší podporu od manažera. Rozhodně se tak nestalo v měřítku, které jsem očekával. Potenciální sponzoři měli uzavřené budgety. Dlouho jsem čekal na vyjádření výrobce kol, na nichž jsem jezdil v minulé sezoně. Slíbili, že mě podpoří. Měl jsem být jejich ambasador. Slibovali. Uplynul týden, pak další. Nakonec ani neodpověděli. Byl jsem hodně zklamaný. Překvapilo mě, že lidé na takových pozicích komunikují, tedy spíše nekomunikují, tímto způsobem. Přitom šlo o zásadní věc, protože jsem nemohl řešit dresy a navazující věci.
Závodil jste, trénoval, zařizoval záležitosti spojené s chodem týmu. Neříkal jste si někdy, jestli to máte zapotřebí kvůli – s trochou nadsázky – jednomu závodu v podobě mistrovství světa v Táboře?
Není to jenom o mistrovství světa v cyklokrosu. Jel jsem několik dalších závodů v Belgii, světové poháry, mistrovství republiky. Viděl jsem spoustu lidí, kteří mě podporovali. Fanoušci zase měli možnost vidět mě. Celý leden byl velice intenzivní. Užíval jsem si ho všemi smysly. Zejména tedy v okamžiku, kdy jsem jel závod, protože jsem nemusel řešit nic jiného. Někdy jsem se těšil na startovní výstřel. Vypnul jsem hlavu a jel šrot. Neřešil jsem emaily, obchodní záležitost, jen jsem si užíval kolo.
Zdeňku je možné tohle vražedné tempo kombinovat s přípravou vrcholového cyklisty?
Už více než měsíc chodím spát mezi půl jednou a půl druhou, což určitě není ideální. Denně jsem byl průměrně šest hodin na kole, k tomu další cvičení a regenerace. Pak třeba deset hodin úřadování. K tomu spousta rozhovorů, zařizování, organizování programu. Po tréninku nejsem úplně produktivní, ale něco udělat zvládnu.
Dostal jste se do situace, že paradoxně právě na kole si odpočinete? Alespoň z hlediska psychického?
Ani ne. Obecně se snažím během přípravy nic neřešit. Jak sednu na kolo, chci mít v hlavně jenom kolo. Ale některé věci byly příliš urgentní. Stávalo se mi, že bylo nutné prostě vyřídit emaily, když jsem byl na kole. Takže jsem třeba v sedle řešil design kombinézy. Nebo jsem jel na Mallorce trénink s kluky z Bory ve skupině a musel jsem odpovědět neodkladně na obchodní záležitost. Obecně tyhle dlouhé tréninky nejsou moc o odpočinku. A za dané konstelace už vůbec ne. Ale trénink nešidím. Prostě zkouším, kam až člověk může zajít.
Mistrovství světa pojedete v reprezentačním dresu, ale dosavadní lednové závody jste absolvoval v kombinéze týmu Štybar. Jak se rodila?
Řekl jsem, co si představuji. Dodal jsem podklady. Moje představa byla velice jasná. A táborský Kalas, respektive tamní designérka Lenka Čeperová, vše připravila. Vymyslel jsem si tři varianty kombinézy. Bílou, červenou a modrou. V návaznosti pak Ridley připravilo bílé, červené a modré kolo. Já pak před finální výrobou vše ještě schválil.
Chtěl jste během posledního měsíce kariéry zvýraznit zemi, odkud pocházíte?
Ano. Jednalo se vlastně o trikoloru. Jsem pyšný a hrdý, že jsem Čech. A tohle svoje vlastenectví jsem chtěl vypíchnout.
Při každém ze závodů jste byl na roztrhání, ať už se jednalo o světový pohár v Nizozemsku, vystoupení v Belgii nebo mistrovství republiky v Táboře. Vnímáte, že zájem fanoušků je s vědomím konce vaší kariéry intenzivnější?
Mně to ani nepřijde, dění si užívám. Je to trošku zvláštní, protože vše vypadá trošku jako rozlučkové turné. Ale chci se rozloučit důstojně a podat výkony, na které trénuji. Obětoval jsem hodně času přípravě, což nechci zahodit. Makám ze všech sil, abych do Tábora přijel v nejlepší možné formě.
Zaplavují vás emoce, když projíždíte mezi špalíry fanoušků v místech, kam už se jako závodník nevrátíte?
Je to velký mix pocitů. A předpokládám, že mistrovství světa bude vrcholem. Bude to konec obrovské éry. Myslím, že rodiče si vše uvědomují mnohem více než já. Naše cesta cyklistickým životem skončí. Sám jsem zvědavý, jak na mě vše v neděli před závodem mužské elity dolehne.
Uvědomujete si, že v součtu se světovým pohárem v Hoogerheide vás čekají už jen tři závody, a pak bude konec. Přepadá vás velká nostalgie?
Nechci si to uvědomovat. Asi to tak mělo být. Srovnal jsem se s faktem, že je konec. Mám to nastavené v hlavě. Nechci teď hlavně zklamat lidi kolem sebe. Snažím se všechno udělat co nejlépe. Jenom doufám, že nezapomenu někomu poděkovat za celou kariéru. To je moje noční můra!
Přehrával jste si v hlavě okamžik, kdy projedete v Táboře při mistrovství světa cílem a kariéra na nejvyšší úrovni bude definitivně pryč?
Určitě nepůjde o jednoduchý moment. Nechtěl jsem ještě pověsit kolo na hřebík. Ale rozloučím se v Táboře na vrcholové akci, což je skvělé. Doufám, že v areálu bude hodně českých i belgických fanoušků, což je perfektní mix. Nemohl jsem si přát lepší rozlučku.
Bude mít Zdeněk Štybar v rámci reprezentace při mistrovství světa v cyklokrosu speciální režim?
Nikoliv! Po republikovém mistrovství jsme měli s reprezentací v Táboře soustředění. Mladí mi vyprávěli, že jim byli čtyři roky, když jsem vyhrál v Táboře první titul mistra světa. Skvěle jsme trénovali na okruhu, na silnici. Náramně jsem si to užil. Tudíž rozhodně nemám v plánu se během šampionátu nějak separovat. Těším se na společný čas a maximálně všechny podpořím.
