Když posledních pár let šatíte takovou hvězdu, musíte být připraveni na všechny eventuality. Tedy na jedné straně černý den, jaký si Mathieu van der Poel na silničářském mistrovství světa prožil před čtyřmi roky v Yorkshiru, kde mu v britské průtrži totálně seklo. A na té druhé na vítězné radovánky, když se v poli nenajde nikdo silnější. Jako letos v Glasgow, kde se létající Holanďan stal vládcem cyklistického univerza a světu se odteď bude ukazovat v duhovém dresu Made in Tábor.
Možná vám nyní rozbijeme romantickou představu o tom, jak šikovné české ručičky jsou. Takhle… ony jsou, ale vede k nim taky nos, který má čich, správný odhad. Takže když Van der Poel v neděli v půl šesté zvedl ruce nad hlavu, nespěchala do fabriky Kalas Sportswear noční směna, aby měl šampion nazítří nový šatník už připravený.
Balíček s deseti kusy základního oblečení
Takové věci se promýšlejí a vyrábějí dopředu. Protože musejí. „Můžeme použít příměr ke škodovce, kde v hale jede obří linka a kompletují se auta jedno za druhým,“ říká František Raboň, bývalý profesionál a dnes zástupce Kalas Sportswear, co šije dresy právě pro Van der Poelův tým Alpecin-Deceuninck.
Taky pro britskou reprezentaci a dost možná i pro vás, co na kole jezdíte. „A teď si představte, že byste celý ten ansámbl měli na hodinu vypnout, aby ho předběhla jedna jiná objednávka. Ano, můžete to udělat a bude to super příhoda do novin. Ale když si to spočítáte ekonomicky, tak vás to vyjde dost draho.“
A když se pak podíváme na soupisku holandské stáje, která má různých šampionů od těch národních, evropských po světové celou řadu, linka by stála co chvíli. „Co měsíc by se vyráběla urgentní zakázka a to není legrace.“ Proto je postup na jihu Čech jiný, sofistikovanější. O harmonogramu výroby se rozhoduje už na začátku roku.
To si táborští krejčí v kalendáři závodů označí všechna mistrovství ve všech disciplínách, co je Van der Poel nebo i další členové jeho týmu absolvují. Zhruba měsíc před akcí se do výroby zadává něco, čemu se v táborské fabrice říká „little package“, něco jako malý balíček s deseti kusy základního oblečení. Obsahuje dres s krátkým i dlouhým rukávem, kraťasy, kombinézu, vestu v příslušných odstínech. Pro národní šampionáty v barvách té které země. Na Evropu bílá s modrými pruhy přes hrudník a žlutými hvězdami. Na „svět“ pak ikonická duha modrá, červená, černá, žlutá a zelená, jak jdou obruče shora dolů.
„A on v 90 procentech případů vyhraje,“ poukazuje Raboň na fenomén současného pelotonu, který nezná hranic mezi disciplínami.
Z pověrčivosti leží duhový dres ještě v Táboře
Ostatně na světovém šampionátu v Glasgow má Van der Poel v plánu startovat taky v cross country závodě na horském kole. A i pro tento případ už jsou oslavné svršky připraveny, protože Mezinárodní cyklistickou unií UCI chráněný design duhového dresu zakazuje výstřelky, takže silniční a horský trikot jsou identické.
A kdyby se přeci jen někdy našel někdo silnější… „Tak je to těch 10 procent případů, kdy se dres zkrátka nepoužije,“ vysvětluje Raboň. Což je pořád z finančního hlediska méně bolestné, než když například tým Jumbo-Visma vozil letos po Francii v dodávce ukryté zelené Cérvelo pro případ, že by Wout Van Aert držel trikot nejlepšího spurtera. Bicykl za „tři kila“.
Belgičan ale škodovácký zelený dres nedržel, a tak se kolo v týmové centrále zase přebarvovalo do žluto-černa. Prostě jen tak. „My takové dresy týmu stejně pošleme a oni je použijí třeba k marketingovým účelům.“
Takový balíček se však do Glasgow neposílal, byť byl dávno připraven. Za prvé během šampionátu byl Van der Poel povinen objevovat se v reprezentačním od jiného výrobce. Ve Skotsku se chystal ještě na start na horských kolech a na nich by v silniční duze ani trénovat nesměl. A třetí komplikací speciální zásilky by z důvodu Brexitu byla nutnost proclení a tedy vícenákladů.
A ještě jeden důvod tu byl – pověrčivost. Aby se snad něco nezakřiklo. Nové dresy tedy poputují do týmové centrály v Belgii až po skončení skotského šampionátu.
Mathieu van der Poel miluje bílé kraťasy
A to i s jednou specialitkou, kterou má Mates, jak se v Táboře létajícímu Holanďanovi interně říká, tak rád. Bílými kraťasy. Což je tak trochu v rozporu s cyklistickou tradicí, protože povinné jsou přeci černé, že?
Když si je Van der Poel svého času vymínil k trikotu národního mistra, vznikl z toho v Holandsku takový blázinec, že v týdnu mezi závody sázkové kanceláře vypisovaly kurzy, v jaké barvě další víkend asi Mathieu vyjede. A když se pak cca 50 kusů repliky kalhot objevilo na e-shopu Kalas, za týden se po nich zaprášilo.
Když byla řeč o závodním kalendáři, Van der Poelova duha si už vynutila jednu aktuální úpravu. Nizozemec sice naznačoval, že po nabitém silničním jaru, Tour de France a Glasgow nehodlá už absolvovat žádný silniční závod. Chtěl se plně soustředit na sběr nominačních bodů v MTB s vyhlídkou olympiády příští rok v Paříži.
„Protože ale sponzoři včetně nás by nebyli úplně spokojení, kdyby se duhový dres neukazoval,“ říká Raboň, „budou mu nyní hledat nějaký jeden dva závody, kam by mohl přijet a snad vyhrát.“ A ukázat u toho taky táborskou duhu.
