Má za sebou první rok ve světě velké cyklistiky, konkrétně ve španělském pro-kontinentálním týmu Caja Rural-Seguros RGA. Sprinter Daniel Babor dokázal hned v první sezoně po příchodu z domácí profistáje Elkov Kasper vybojovat první velká vítězství na silnici, ale jak sám říká, než se k nim dopracoval, byla to poměrně dlouhá cesta.
Jaký tedy byl váš první rok v zahraničním profesionálním týmu?
Po prvních závodech sezony na Mallorce jsem si myslel, že to půjde samo, protože jsem tam jednou dokázal být v top 10. To jsem se ale šeredně mýlil… Další závody mě posadily zpátky na zadek. Měl jsem i dost smůlu, protože jsem si pak na závodech v Portugalsku zlomil klíční kost. A když jsem se vrátil na Kolem Maďarska, hned jsem taky spadl, ale naštěstí se mi nic nestalo. Moc mi to nešlo, trošku jsem se pral s programem. Bylo to tak, že někdy bylo delší období bez závodů a pak třeba dva etapáky za sebou. Navíc jsem byl i pod tlakem kvůli smlouvě, protože jsem měl podepsáno jen na rok. Tak jsem si po mistráku republiky udělal takový reset. Dal jsem si krátké volno, začal jsem znovu najíždět kilometry a trénovat. Docela se to vyplatilo, výsledky se dostavily.
V srpnu jste dokázal vyhrát etapu Kolem Portugalska a v dalších dvou jste skončil na pódiu.
To mi hodně pomohlo. I kvůli podpisu nové smlouvy na další rok. Najednou jsem si říkal, že to přece jen jde. Navíc jsem tam získal zelený dres nejlepšího sprintera a hodně si vážím, že jsem ho dovezl až do cíle, protože ten závod byl těžký a dlouhý.
V závěru sezony jste přidal další vítězství na závodě Tour de Langkawi v Malajsii.
No, z toho jsem měl taky velkou radost. Přece jen už to byly poslední závody a hlava je nastavená tak, že je konec. Člověk už často mívá problémy s motivací. Ale já se cítil dobře, dokázal jsem se vyrovnat s tou šílenou vlhkostí vzduchu, a ještě jsem zabojoval. Jako tým jsme se tam dobře prezentovali. Závody byly skvěle zorganizované, bydleli jsme v nejlepších hotelích.
Pak jste ještě po návratu jel s týmovým kolegou Tomášem Bártou mistrovství světa v disciplíně gravel. Jaká to byla zkušenost?
Já si to fakt užil. Nikdo nás do startu netlačil, jen jsme to chtěli zkusit. Díky těm kopcům to bylo pekelně těžké, pro mě asi jeden z nejtěžších závodů, jaký jsem kdy jel. Ale taky jsem viděl, jakou má gravel budoucnost. Jezdí to řada skvělých silničářů a podle mě to během pěti let ještě půjde neskutečně nahoru. Kdyby se to jezdilo víc po rovině, tak bych měl určitě šanci na lepší výsledek.
Změnil se Daniel Babor hodně během první sezony u profesionálů?
Že bych nějak zásadně musel měnit svoje tréninkové nebo stravovací návyky, to ani ne. Hodně trénuju podle sebe, svých pocitů. Z dráhy to mám nastavené tak, že se dokážu líp připravit na nějaké kratší období, než abych si udržoval formu dlouhodobě. Tohle byl můj druhý rok, kdy jsem čistokrevný silničář. Pořád se rozkoukávám a učím, je to tvrdá škola. Ale zjistil jsem, že mě začala cyklistika více bavit. Vloni bych touhle dobou kolo možná dávno zahodil, teď mám volno a pořád jezdím. Prostě si to užívám.
Co vám ukázaly sprinty po boku nejlepších?
Když jedu závod, kde startují i týmy z World Tour s nejlepšími sprintery, jejich vlaky v závěru najedou dopředu a pro nás ostatní je skoro nemožné se tam dostat. Za nimi je to šílená řež, protože každý by chtěl dopředu a skoro nikoho tam jejich týmy nepustí. Je to stejné, jako když my na nějaké menší závody přijedeme jako velký tým a ty závěry si dokážeme ošéfovat. Sprinty jsou často tvrdé, někdy vás někdo zavře, přibrzdí, ale člověk to musí brát tak, že každý bojuje o vítězství. No a nějaké lokty k tomu patří.
Váš tým startoval díky divoké kartě i na Vueltě. Z Čechů se do nominace dostal jen Michal Schlegel. Vy jste ve hře nebyl?
Ne, prvním rokem určitě ne. Vzali jednoho rychlého kluka, který je daleko univerzálnější než já. Dokázal více pomoci v kopcích. Kdybych tam jel já, tak v prvním kopci odpadnu a tým je bez jednoho závodníka. A těch kopců bylo na Vueltě šíleně. To není nic pro mě. Asi bych tam bojoval skoro každý den o přežití a doufal, že v gruppettu stihnu limit. Neříkám, že je to do budoucna úplně vyloučené, ale asi by tam muselo být víc sprinterských etap. Jeden kopec, který byl v programu Vuelty, jsem letos jel při jiném závodě a šíleně jsem si to protrpěl. Říkal jsem si: to není nic pro mě…
Jak jste si dokázali vyhovět s Tomášem Bártou, který do týmu přicházel s vámi a je taky hodně rychlým závodníkem?
Bezvadně. Ze začátku nás třeba spolu na všechny závody nedávali, ale pak už pochopili, že je lepší, když tam budeme oba. Tomáš je za mě neskutečný rozjížděč spurtů. Dokáže fantasticky připravit pozici. Myslím, že lidí s takovým citem není moc ani ve World Tour.
Už plánujete, jak si užijete volno?
Teď ještě trochu trénuju, protože i u nás bylo hezké počasí. Ale přijde pauza, s kamarády vyrážíme do Thajska, kde budeme hodně cestovat. No a po návratu už s kluky pojedeme na první soustředění do španělského Calpe, abychom něco najeli, než přijde soustředění s týmem.
Bude mít Daniel Babor nadále v týmu dva české parťáky?
Ano. Tomáš Bárta i Michal Schlegel budou na soupisce. Tým zůstává jako pro-kontinentální. Program měl být asi podobný jako letos.
