Mořské vlny se líně převalují pod promenádou lázeňského městečka Poreč. Jednoho z nejstarších na Istrii. Turisté si vychutnávají aperol, zmrzlinu či lahodné espresso. Klid. Pohoda. Ale jednou v roce se zaběhlé pořádky změní. A město staré téměř dva tisíce let ovládnou cyklisté lační po zážitku z Istria Race 300.
Istrii mají mnozí zakódovanou jako dovolenkový ráj s vysokým standardem. Ale současně sem během časného jara míří i mnohé cyklistické týmy najíždět kilometry před sezonou. Vždyť právě ve zdejších kopcích nejednou hledal formu italský žralok Vincenzo Nibali.
Vítěz Paříž-Roubaix na startu
Teď za ranního rozbřesku stojí na staru jeho krajan Sonny Colbrelli, jenž má doma už dva roky žulový kvádr, co sotva vyzvednete nad hlavu. To ještě jako hvězda formace Bahrain vyhrál legendární Monument Paříž-Roubaix.
Istria 300 zatím legendou není. Ale během tří let si získala velkou pozornost milovníků jízdy na silničních kolech. Místní důchodci jsou za ranního rozbřesku první říjnovou sobotu trošku vyjevení, když se jindy poklidnými uličkami dlážděnými mramorem musí proplétat mezi cyklisty mířícími na start závodu.
Pouliční lampy ještě svítí, když se 2840 cyklistů štosuje na promenádě v přístavu. Na startovní bráně svítí nápis Ride Your Limits…
Zdá se, že všichni končili snídani koňskou dávku espressa. Výjezd z Poreče je zběsilý. První brdek obstoupili diváci s kravskými zvonci. To snad aby si chorvatský miláček a čtyřnásobný olympijský medailista v alpském lyžování Ivica Kostelič jedoucí na čele balíku připadal jako v dobách největší slávy. Peloton přežehlí kopeček se stejnou lehkostí jako dole na moři ukrajují rybářské lodě cestu k přístavu.
Istria 300: síla balíku láme rekordy
Rozbřesk nad Jadranem by jindy byl parádním romantickým okamžikem. Leč krátké zasnění znamená propad o desítky pozic.
Olivové háje. Dýňová a levandulová pole. Svahy plné keřů vinné révy. Vesničky či spíše osady s několika málo domečky a úzkými uličkami obloženými květináči s pestrobarevnou květenou. Kulisy závodu Istria 300 vypsaného na 168 kilometrů, 242 a 300 se rychle mění. S neuvěřitelnou lehkostí naskakují výškové metry. Síla balíku a závodní euforie ženou všechny cyklisty vpřed. Čelo má před rozdělením tras průměr přes pětatřicet kilometrů v hodině…
Obří část pelotonu jede v oficiálních dresech závodu. Pro pánskou část balíku v černobílém provedení, dámy mají fialovobílou kombinaci. Orientace je tak trošku složitější. Parťák beztak mizí na třísetkilometrovém okruhu. „Co už?! Ride your limits,“ procedí mezi zuby a frnkne směrem na druhou stranu poloostrova, protože Istria 300 protne poloostrov napříč od jednoho pobřeží k druhému.
Brutální výzva dlouhá 300 kilometrů
Po šestapadesáti kilometrech se pole rozdělí. Rozhodnutí je možné učinit až v průběhu jízdy. Žraloci letí vpravo vstříc nejednomu panoramatickému výhledu na moře. Tažní poníci vlevo…
„Ve sjezdu do Skitači jsem potřeboval přehmátnout, držel jsem kolo za páky. Ale kdybych na vteřinu pustil brzdy, letěl bych tutově až do Jadranu,“ prohodí s úsměvem o pár hodin později jeden ze žraloků, jichž bylo v tomhle „cyklistickém moři“ deset procent…
„Enjoy your ride,“ zní další z pobídek. Nikdo nechce povolit. Snad délka trasy nutí všechny tlačit do pedálů s takovou zběsilostí, že i v polovině distance vypsané na tři sta kilometrů je průměr třiatřicet. Snad aby si proti sobě nepoštvali Poseidona, co dohlíží na moře, letí jako delfíni nad hladinou…
Lepší asfaltové úseky střídají pasáže rozbité, že by na ně ani osla, co se tu a tam potuluje kolem trasy v ohradě, s povozem nevyhnal.
Stojky dělají z mnohých cyklistů chodce
Po stovce závodění přichází stojky, které postupně zlomí sebevědomí nejednoho vyzyvatele Istria 300. Šestnáct set metrů s průměrným sklonem sedmnáct procent. Ke zkoušce odolnosti přispívá zcela otevřený terén bez kousku stínu. Sluneční paprsky v součtu s brutálním sklonem vysávají z nohou energii.
Děvčata, kterých je ve startovním poli sedmnáct procent, většinou využívají nižší hmotnosti a šinou se k vytouženému horizontu. Jiní šněrují jako při jízdě králů ve Vlčnově. Další bojují. Funí, hekají, sténají, cpou se gely, energy tabletami… Jsou na limitu. A záhy za limitem, takže potupně sesednou a v příkrém kopci klopýtají na silničních tretrách po hladkém asfaltu.
„Scheize!“ Německy mluvící cyklista kleje. Za další zatáčkou kleje zase. To když se zjeví další rampa se sklonem atakující dvacet procent. „Good luck,“ procedí mezi zuby a sesedne.
Konečně horizont. Ač říjen, vedro je jako v peci. Voda z bidonu na stehnech jen zasyčí. Obsluha občerstvovačky užasle zírá, jak voda z láhví místo do útrob cyklistů mizí na ně samotné.
Čtyři gely, čtyři banány, dvě housky se šunkou a sýrem od snídaně, tři sendviče z občerstvovačky, talíř špaget, jedna masová koule a nepočítaně kelímků coly. A cíl je nadohled.
„Come on. Come on. Last hill,“ pobízí další z bojovníků, když nohy lehounce vypovídají službu. Ještě jedna občerstvovačka pětadvacet kilometrů před cílem. Bidon vody a vstříc profilu, co je za odměnu. Mírně klesavý, s několika málo krátkými výjezdy. Průměr letí zase nahoru. Pomyslné „kritérium“ ulicemi Poreče a po nábřeží k cíli. Pod baziliku, co je na seznamu UNESCO.
Potlesk pro žraloky i tažné poníky
Dres změnil barvu z karbonově modré na šedivou. To vypocená sůl pokryla trikot, jenž se stal svědkem brutální výzvy s více než pěti tisíci výškovými metry a rovnými třemi sty kilometry.
Fanoušci omámení drinky na ostrém slunci buší do bariéry a ženou do cíle všechny bez rozdílu. Žraloky bojující o vítězství stejně jako tažné poníky z chvostu nejkratší trasy.
Někdo projíždí bránou s rukama nad hlavou, ruku v ruce s parťákem. Další má síly i na škleb jako od slavného Didiho, jenž rok co rok kočuje s pelotonem po trase Tour de France.
Ale zatímco Didi plazí jazyk a třeští oči jako symbol jistého šílenství, v cílové rovince Istria 300 jde o výraz úlevy a radosti.
„Viděl jsem kus Istrie.“
Výstižné shrnutí závodu, kvůli němuž důchodci v kavárnách vyklidili pozice cyklistům, co rozebírají zážitky z trasy, kde si sáhli na dno.
Mezi nimi i čtyřiačtyřicet závodníků z Česka, čímž se zapsali na sedmou příčku statistik, jímž dominují Rakušané před Němci, Slovinci a Italy. Až pak jsou domácí cyklisté následovaní Slováky. Na startu přitom stáli i zástupci Mexika, Jihoafrické republiky či Pobřeží slonoviny. Aby na Istrii poznali v sedle kola svůj limit.
