Fanoušci je obdivují! Šílí při jejich výkonech na legendárních stoupáních jako je Tourmalet či Angliru stejně jako při spurtech v rovinatých dějstvích. Ovšem ať už je oním opěvovaným Jonas Vingegaard, Primož Roglič, Sepp Kus, Tadej Pogačar, Jasper Philipsen či Remco Evenepoel, nezmohli by nic bez armády lidí z doprovodného či realizačního týmu!
V dřevních dobách cyklistiky si závodníci museli všechno řešit sami. Pokud zlomili vidlici, nezbývalo jim než někde v kovárně poprosit o přístup k ponku a vlastní silou poškozenou součást kola opravit. Jídlo do kapes a pití do bidonů prakticky „rabovali“ v kavárnách a restauracích lemujících trasu. A doprovodná vozidla? Dlouho se jednalo o obrovské tabu.
Současný peloton urazil mnoho světelných let. Každý tým má pro osm závodníků bojujících během Grand Tour o slávu také obří zástup členů doprovodného týmu. Giganti jako Jumbo-Visma, Ineos-Grenadiers či UAE Emirates nenechávají nic náhodě a řídí se poučkou, že rozhodující síla je v detailu.
Lepší více, než méně
Kolik vlastně o osm závodníků pečuje lidí v rámci jednoho týmu?
Třeba Jumbo Visma posílá na Grand Tour pět mechaniků. Jejich pracovní den se pak krátí. Hlavně se však minimalizuje únava, čímž se snižuje i riziko možné chyby, která by v konečném důsledku mohla formaci připravit o úspěch.
Mechanikům začíná klíčová úloha po návratu na hotel, kdy musí vyčistit kola. Jde o reklamu sponzorům a také o způsob, jak odhalit případné problémy. Mění se typy převodů podle náročnosti následující etapy. Většinou kazety, někdy převodníky. Pravidelně se mění typy kol, respektive použité pneumatiky a ráfky v závislosti na etapě, jejím povrchu a obtížnosti..
Kontroluje se množství tmelu v pneumatikách, protože bezdušové systémy ovládly peloton. Samozřejmě jako všechny další drobnosti. Pokud je etapa náročné z hlediska povrchu, nezřídka mechanici montují druhou omotávku, aby kolo udělali pro cyklisty „maximálně pohodlné“, respektive aby minimalizovali nárazy, které musí tělo vstřebat.
Houf řidičů je nezbytný
Kromě mechaniků je třeba připočítat několik řidičů. Jednoho pro mechanický kamion. Lepší týmy jako právě Jumbo vozí na Grand Tour tři kola pro každého cyklistu, lídři mají k dispozici čtyři. Takže v případě nizozemské formace jde o šestadvacet až třicet bicyklů.
K tomu je třeba připočíst šestnáct speciálů na časovku, bezpočet rezervních kol pro klasické silniční stroje i „kozy“ určené pro boj s chronometrem. A pochopitelně „hromadu“ náhradních dílů typu přehazovačka, brzdové páky, sedlovky, pedály, kliky…
Často je materiálu tolik, že tým potřebuje ještě menší mechanický truck, tudíž dalšího řidiče. Samozřejmě nechybí řidič autobusu, v němž se cyklisté přepravují na start etap a z cíle pak míří do hotelu. Pravidelně je ve výpravě týmový lékař. Pak je zde zástup většinou šesti až sedmi masérů. Opět záleží na velikosti týmu.
Nutriční poradce je samozřejmostí
Nová doba si žádá specifický přístup ke stravování. Týmy tudíž vozí na Grand Tour vlastní kuchaře. Závodníci si první jídlo po etapě žádají už v autobuse cestou na hotel, což značí připravit pokrmy chutné, snadno stravitelné a se správnou nutriční hodnotou vlastně v okamžiku dojezdu etapy.
Většinou jsou kuchaři dva, aby stíhali připravovat množství jídla pro kompletní personál v týmovém „food“ trucku. Ano, nutně tedy potřebují i dalšího řidiče. A protože energetický výdej závodníků se dá změnit s přesností jediného kilojaulu, je součástí výpravy vždy výživový specialista.
S nástupem moderních komunikačních technologií týmy pochopitelně investovali i do public relations. Tudíž součástí výpravy je nejen tiskový mluvčí, ale většinou i kameraman, fotograf a člověk pečující o sociální sítě.
A protože závodníkům někdo musí dávat pokyny a určovat strategii, nesmí se zapomínat na sportovní ředitelé. Právě tihle muži často nepřímo rozhodující o výsledku etap. A dost možná i samotného závodu. Právě v některém z mechanických vozů Jumbo Visma dost možná v průběhu pátku či soboty padne rozhodnutí, že vítězem Vuelty 2023 se stane Sepp Kuss…
