Deset deka feferonkového salátu jen tak umaže porcelán talíře a nechá na patře pálivý dozvuk. A s ním neodbytné nutkání, že by se tahle objednávka měla u paní výčepní ještě zopakovat. Opatrně s tím ale! Taky jen jediný šnyt na cyklistickou kuráž, protože po dvou už těžknou nohy chmelovou únavou. Kopec se totiž zdvihá rovnou od pípy na začátku dalšího švihu po výseči naší země.
Toto jsou Halouna, jak říkají starousedlíci, co u mohutných stolů a lavic lokty brnkají do lufťáků z lesní kolonie víkendového odpočinku. U toho plkají svá moudra. A když pak přijde pátek, o zídku tu své torny se srolovanou karimatkou a ešusem uvnitř, to aby ráno bylo pod širákem trocha čaje k snídani, opírají maskáčoví vandráci uprchlí z cel městského vězení.
Na křižovatce u Fabiána, co je pánem těchto hor, odbočte za bzukotem hlasů a cvrčků kol k hostinci u Zrzavého paviána. Tam to začíná.
Řevničák cílem nejen hobby cyklistů
Brdy jsou dlouhé a široké, ale tahle pozvánka míří do obdélníka světa skoro na kraji stověžaté, co je 15 kilometrů dlouhý a snad ani ne 10 široký. A přeci plný cílů. Na jedné straně obtažený silnicí, jež stoupá na velehoru mezi cyklistickými profíky zvanou Řevničák, co ji galuskami brousí sem tam, protože jiná delší u Prahy není. Ten nejrychlejší z nejrychlejších tu jel do kopce 5,5 kilometru průměrnou rychlostí 29, jakou mnozí z nás nesvedou ani po rovinách tam dole.
Z jihu se táhne úsečka autostrády D4 a vede poutníky na jih a do Strakonic, ze severu skoro přímá silnička 115 a náš obdélník uzavírá stočtrnáctka z Dobříše. Tady je přírodní park Hřebeny a ten jeden, co rozřízne náš rajón vejpůl, se bude na konci voňavé lesní expedice už zajídat. Fabián své návštěvníky tahá sem tam přes 600metrový horizont po pavučině cest, co po nich dřív běhali vojáci a dnes už jen lišky a vysoká.
Kdosi, když se lesy otevřely světu, do nich vymaloval uhlopříčky růžově čerchovaných cyklotras těm, co jedou za pohodou. „POZOR MLOCI“, křičí cedule opřená o strom. Kropenatým tvorům jejich staleté cestičky přeškrtla černá čára asfaltu, jež si teď předávají houbaři s cyklisty a v zimě zase běžkaři s caparty na bobech. Ta je z Halounů výtahem k brdské magistrále.
Plné čáry pěšáků, žlutá, červená i zelená, rozbuší srdíčko svým sklonem a ženou feferonky zpět do krku. A modrá kolem hradiště Pišťák, co ho stavěli už v době kamenné, ta si žádá i kus umu s kolem na kořenech a kamenech. Za dva kilometry vyšplhá stezička o 300 metrů k nebi, poprvé na hřeben Brd.
Fabiánovo lože na Velké Babě
Dole pod ním zívá na Mníškem pod Brdy lesní průsek a do něj vystavěný barokní poutní areál Skalka. Ohniště dýmí a kolem něj se šermují turisti s klacíky, na jejichž konci se mastnotou šklebí zčernalé buřty. Klášter stavěný Dienzenhoferem a křížová cesta je sem přitáhly. A cesta zase stoupá nahoru do brdského sedla jako na Golgotu kolem čtrnácti Ježíšových zastavení. A dál k soše římského monarchy Václava IV. z pískovce s vytesanými daty, kdy Lucemburk lesy na Dobříšsku navštívil.
Není už čas na odměnu? Kytínský pivovar umí velké lahůdky, ale nakuřovaný speciál Doutnák, varuje pan výčepní, není pro každého. A zase pryč a zase na kopec, protože protiletadlovou raketovou základnu přeci nepostavíte dole pod ním. Klondajk býval komunisty utajovaný vojenský prostor s hlavicemi, které chránily Prahu a její lidičky.
Dodnes samozřejmě betonové hradby velí halt, zákaz vstupu. Ale když zeď někdy někde přerazí strom, rozevře se vstup do kdysi zapovězeného prostoru. Dnes jen chátrá. Bunkry se proměnily v plátno mistrů sprejerů a domov jelena, co si ho tady hýčká rod Colloredo-Mansfeldů, pánové majitelé. Dřív, když mu v cestě nestála zeď, se možná procházel až k Jelením paloukům a chodil pít do Knížecích studánek.
A už jsou tu Hostomice, opačný konec našeho hřiště. Slíbili jsme si sice, že jeho hranice nepřekročíme, ale ze dvou důvodů učiňme výpad za koncovou čáru. Na Velké Babě se totiž nachází kámen zvaný Fabiánovo lože, kde má duch strážce Brd odpočívat. A ty ještě jednou přehlédneme z rozhledny na Studeném vrchu.
Podobně studená odměna pak voní dole v Hostomicích. Ostatně vám pivařům bude tento malý obdélník chutnat, protože Kytín, Hostomice, Všeradice, Zadní Třebaň i Řevnice mají své varny a osobité příchutě vpuštěné po skle do půllitrů. Až to jednoho znaví. Kde že se nachází to odpočinkové lože?
