Dvanáct set kilometrů v jednom zátahu s pár hodinami spánku. To je extrémní podnik Paříž-Brest-Paříž, který se díky historii sahající až do roku 1891 pyšní titulem nejstaršího cyklistického závodu světa. Letos v pelotonu čítajícím na osm tisíc účastníků nechyběla ultracyklistka Kateřina Rusá, která se po 75hodinovém martyriu stala první Češkou v cíli populárního brevetu.
Za rok zvládnete nájezd i 50 000 km, což je pro většinu cyklistů těžko představitelný extrém. Byla trasa z Paříže do Brestu a zpět extrém i pro vás?
Délka trasy mě nestrašila. Ujet dvanáct set kilometrů s limitem devadest hodin, to není nic závratného. Kolem tří set za den. To je v klidu. Pro mě byl extrém v tom, že jsem poprvé jela podnik, kde jsem musela řešit noclehy. Moje dosud nejdelší závody byly klasické čtyřiadvacetihodinovky, kde se spánek neřeší. Takže jsem jela se spacákem a počítala, že se natáhnu třeba na autobusové zastávce. Neskutečné bylo, že spící lidi se nakonec váleli úplně všude podél silnic. Když jsem viděla prvního, tak jsem myslela, že se něco stalo. Pak jsem ale zahlédla dalšího a dalšího… Neuvěřitelné výjevy. (směje se)
O podnik je podle počtu účastníků evidentně zájem. Je těžké dostat se do pelotonu?
Samotná registrace probíhá online. Během roku před startem ale musíte ještě odjet kvalifikační jízdy, které se konají i mimo Francii včetně Česka. Postupně musíte zdolat dvoustovku, třístovku, čtyřstovku a šestistovku. Trasy jsou homologované pořadatelem. Profilem odpovídají tomu, co vás pak čeká na trati do Brestu.
Jak Kateřina Rusá řešila set up kola pro závod?
Měla jsem brašnu pod rámovou trubkou a pod sedlem. Ale vedle spacáku jsem vlastně nic moc nevezla. Vsadila jsem na dobrou předpověď a nebrala ani pláštěnku, jen dlouhý dres na noc. K tomu pár redbullů, gelů a želatinových tyčinek. Čtyři náhradní duše, pro jistotu i lepení a dvě pumpičky, mechanickou a elektrickou. Trochu oříšek bylo dobíjení světel a navigace, vezla jsem tři powerbanky.
Sedláte superlehké Scalatore od Festky. Kolik kil díky bagáži naskočilo?
Nevážila jsem ho. Ale přišlo mi, že hmotnost vyskočila snad třikrát. Nejhorší pro mě byla změna těžiště. I když během jízdy to tak strašné nebylo. Na jednom checkpointu jsem se ale třeba skácela i s kolem, když jsem se pro něco natahovala.
V cíli jste prohlásila, že jste na trati prožila pohodu, chvíle zoufalství i naprosté dezorientace. Co se přihodilo?
Stalo se mi při poslední noci, že jsem po dvou hodinách spánku byla úplně mimo. A měla jsem neodbytný pocit, že jsem v Nymburce. Na jednom konkrétním místě. Hlavou mi přitom běželo, že bych přece měla nějak touhle dobou jet z Brestu do Paříže. Začala jsem uvažovat, kudy se tam z Nymburka dostanu. Dokonce jsem už zapínala navigaci, abych si našla trasu. Až potom mi na navigaci naskočila moje skutečná trasa. Teprve pak jsem se probudila do reality. Naštěstí zbývalo do cíle už jen sto kilometrů.
Měla jste dopředu naplánovanou strategii co se týká pauz na spaní?
Zprvu jsem plánovala odjet to na tři bloky po čtyř stech kilometrech, nakonec jsem se ale rozhodla první den jet na doraz do prvních mikrospánků, ideálně zvládnout na jeden zátah dojet do Brestu. To se mi podařilo a první hodinový spánek jsem si dala během druhé noci. Mohla jsem přitom určitě spát víc, limit byl velkorysý. Ale chtěla jsem mít rezervu pro případ nečekané události. Zpětně vidím, že jsem hodně času ztratila na checkpointech. Kolikrát jsem se až příliš dlouho kochala, nebo se zakecala. (smích)
V cíli byla Kateřina Rusá za 75 hodin, přes padesát jste strávila v sedle. Jak to zvládlo tělo?
Hodně mě bolela zápěstí a brněly prsty. A samozřejmě se projevil obří spánkový deficit. Po dojezdu jsem spala snad čtyřiadvacet hodin.
Cyklistická sezona se pomalu nachyluje. Máte vyhlédnuté podobná dobrodružství jako Paríž-Brest-Paříž i na příští rok?
Podrobný kalendář sestavený nemám. Vím, že bych chtěla objet čtyřiadvacetihodinovky v Pardubicích a Letovicích. Tam jsem přitom letos dost pohořela a měsíc před cestou do Francie mi to vůbec nepomohlo. Proto jsem před startem v Paříži měla trochu obavu. Říkala jsem si, že jestli to nedopadne, tak už asi budu jezdit jen na otočku do Brna.
