Jarní sezona je tu. Každá z nás už pokukuje po nových hadříkách, co se nosí, co je in. Se vzorem, nebo čisté. Zemité, nebo v nepřehlédnutelných neonových barvách. Není tomu jinak ani ve světě cyklistickém. Jasně, že chceme vypadat sexy i v lykře. Jen ať si borci hlavy ukroutí, co myslíte? A nebo jim, v tak trochu mužském sportu, občas vadíme?
Právě jistě všude probíhá příprava na jarní vyjížďky a první závody. Je jedno, jestli se chystáme na Světové poháry, nebo lokální maratonská klání. Vždy jsme na sebe jako ženy velmi tvrdé. Chceme dosáhnout, co nejvýše. Zajet si svůj vysněný výsledek anebo prostě jen pobít co nejvíce chlapů. Ale jak je pro nás vlastně takový maraton po boku mužů těžký? Nemáme oddělený start, takže je to vždy neskutečná bitva od prvního metru. Já sama se s tím setkávám až moc často… nejen u nás doma, ale i v zahraničí.
Padáme, brečíme, ale zvedneme se
Odstartuje se a náhle jste tou, která mnohým vadí. Ta, která rozhodně nesmí najet do sjezdu první. Ta, co bude jistě zdržovat ve výjezdech i ve sjezdech. Ta, která když Vás porazí, jste úplně ztracen. Ta, která měla raději zůstat sedět doma anebo jezdit s flaškou po bufetech a čekat s ručníkem v cíli. Ta, která nikdy nebude mít takový motor v nohách… Ale co když ne!
I my přeci sedíme hodiny a hodiny na nepohodlných sedlech. Hltáme kilometry ve vedru, v dešti, v prachu cest i mezi auty kolem měst. I my se snažíme být lepší, rychlejší. Padáme a brečíme, ale zvedneme se (možná občas kopneme do kola), a jedeme dál! Na další horizont, na další kopec, střemhlav do dalšího sjezdu. Jsme tu, na stejné startovní čáře. A rozhodně neuhneme ani o milimetr!
O víkendu jsem jela ve Španělsku etapový závod s týmem. Člověk by si řekl, vidí profesionální tým, nechají nám prostor. Nařezaní borci, drahá kola, stan i zázemí. Všichni ostatní budou mít jistě respekt už od startu, ale opak je pravdou. Již ve startovních koridorech si musím dělat ostrými lokty místo. Žádný chlap nechce stát vzadu, a ještě u hrazení. Tak se tam mačkáme s holkami a jen doufáme, že budou dost soudní a aspoň do nás po výstřelu přestanou pořád strkat.
Růžové číslo funguje jako červený hadr na býka
Závod odstartuje, nervozita na tisíci procentech. Nikdo nevidí, nikdo neslyší. Nastává totální zatmění. Pro těch pár borců, co stojí ještě za námi, je růžové číslo, jako červený hadr na býka. Široká silnice a neutrální tři kilometry za autem tomu moc nepomáhají. Předjíždí se po chodnících, v protisměru, přes ostrůvky, chlapi jsou úplně všude. Naprosto ztrácím pojem o tom, kde se asi v balíku nacházím a kde se vůbec nacházejí ostatní holky.
Blíží se zúžení a nájezd do stoupacího trailu. Svět kolem mě připomíná divokou party ve tři ráno. Strkanice, nadávky. Ti pomalejší, co se dostali dopředu už se začínají cedit zpátky. Ti rychlejší, co se nechtějí nechat zabít hned na začátku jim sprostě nadávají. S holkami na to docela máme, tak za to bereme a rychle jim ukazujeme záda.
Nejedeme ženy proti chlapům
Do trailu najíždíme kolem čtyřicátého místa. Takže minimálně sto chlapů je za námi. Blbý co? Ale máme na to víc než oni. A jsme holky. Některým to ale nestačí. Celá tahle „divočina“ se opakuje před každým nájezdem do sjezdu. Nervozita stoupá. Někteří zjišťují, že ani ve sjezdu nedominují. Přichází frustrace a kyselé obličeje. Skupina se selektuje rychle, někteří spadnou, někteří něco zničí na kole. Holka jim ujíždí.
Co asi řeknou doma? Co řekne manželka? Kamarádi u piva? Jen opravdu málo z nich sejme pomyslný klobouček a ocení vaši kvalitu. Jeden borec mi říká, asi mi ujedeš, takže v cíli budu druhá ženská. Krčím rameny a nechávám ho v prachu za sebou… Do cíle sbírám ještě jednu skupinku. K mému překvapení, plnou španělských gentlemanů. Na pásku dorazíme spolu, vyfotíme se a ještě máme radost, že jsme to prožili společně.
Tak by to totiž mělo být. Nejedeme ženy proti chlapům. Nevyhlašují nás ve stejné kategorii, nedělíme se o ceny. Ale stejně mezi námi probíhá ten nejtěžší závod. Závod všichni proti všem, závod mezi vlky. Dejte nám trošku prostoru navíc. My vám na oplátku věnujeme úsměv, trochu té cyklistické krásy anebo vás prostě jen osolíme v cíli o něco méně…
Karla Štěpánová je profesionální cyklistka týmu Česká spořitelna Accolade. Je několikanásobnou mistryní republiky horských kol v cross country a česká reprezentantka MTB či cyklokrosu. Pro WeLoveCycling.cz komentuje aktuální trendy a cyklistické dění.
Titulní foto: Michal Červený
