Brufen. Aulin. Nurofen. Ibalgin. Paralen. Tramal… Asi každý dospělý jedinec v životě sáhnul nejen po některém z uvedených preparátů, když mu bylo ouvej. Jenže čím dal častěji se stává, že prášek či dokonce prášky proti bolesti si hobby sportovci berou i před či během sportovního výkonu. Také patříte mezi ně a jezdíte na kole pod vlivem prášků?
„Mnozí z nás slyší v televizi či čtou kdesi ve zpravodajských rozhovorech ze sportovních představení, že když bylo některému z profesionálů vážně zle, tak jej zpátky do bitvy vrátily prášky obsahující ten či onen preparát, kterou sportovci podal týmový lékař. A tak si řeknou, že když může profesionál, proč bych nemohl já jako hobby sportovec…
Bolest je signál, že máte zpomalit
Proč ne? Protože bolest je signál těla. Informace, že je třeba zpomalit. Bolest svalů, kloubů. potíže s úpony či jakékoliv další trable by nikdo zásadně neměl při aktivním pohybu překonávat pomocí pilulek.
Pokud má někdo teplotu, jde o další faktor, který je signálem vystoupit z tréninku nebo rezignovat na účast v závodě. Zvýšená teplota je ochranný nástroj těla. A pokud teplota nepřekročí hranici osmatřiceti stupňů, mělo by se tělo léčit samo pouhým odpočinkem, nikoliv prášky. A rozhodně ne hodinami v sedle kola pod vlivem prášků.
Navíc překonání jednoho problému pomocí medikamentů nemusí znamenat posun k lepšímu. Spíše se mnohdy stane, že dojde k prolomení hranic a trable se začnou řetězit.
Pokud mají trable znamenat absenci v tréninku, pak užití medikamentů nedává vůbec žádný smysl. Je mnohem efektivnější vyřešit daný problém, který brzdí tréninkovou adaptaci, a vrátit se do přípravy zdravý.
A přestože spousta závodů pro hobby cyklisty vyžaduje přihlášení a zaplacení startovného s velkým předstihem, pořád by v každém měla zůstat základní myšlenka, že je na prvním místě zdraví, které by si hobby cyklisté neměli za žádnou cenu huntovat.
Tablety posouvají práh vnímání bolesti
Ostatně u profesionálů došlo k obrovskému posunu. Všechny týmy velmi úzkostlivě řeší zdravotní stav cyklistů, protože pokud jsou jejich svěřenci v pořádku, mohou trénovat, zlepšovat se a závodit. Pokud by měly fungovat pod prášky, žádného progresu nedosáhnou.
Léky samozřejmě pomohou překonat bolest a dovolí každému jedinci překonat hranice. U hobby cyklistů je konzumace medikamentů kvůli tréninku či sváteční vyjížďce zcela neospravedlnitelná. Rizika jsou obrovská. Vždy záleží, co člověk užitím léku potlačuje.
V drtivé většině případů jde o prášky, které ovlivňují mozkové centrum a posouvají práh vnímání bolesti. I proto Mezinárodní cyklistická unie většinu léků proti bolesti zakázala profesionálům užívat a zařadila je na seznam zakázaných látek. Obecně však platí, že medikamenty pustí tělo mnohem dále, než by se stalo bez užité léků. Ty potlačí informaci, že si tělo žádá přestávku nebo alespoň drobné zvolnění.
Ospravedlnit nelze užívání prášků ani kvůli závodu. Nemocný a bolavý člověk nemá v závodě amatérů co dělat. Většina z preparátů na bolest má tlumící faktor. Ty prášky prostě neléčí, ale tlumí bolest, která se vám ve skutečnosti snaží dát s předstihem echo, že je tělo „rozbité“.
Prášky zpomalují reakci
S těmito prášky má člověk zhoršenou koordinaci, zpomalené reakce. A představte si, že vedle něj jedete padesát v balíku. Vždyť většina ze zmíněných léků má v příbalovém letáku, že po požití by lidé neměli řídit dopravní prostředky a obsluhovat stroje… Kolo spadá do obou skupin.
Není náhoda, že kupříkladu Aulin je na předpis. Není divu. Pro ledviny a játra jde o hodně těžký direkt. Tablety obsahující Brufen jsou zase pekelnou zkouškou pro žaludek a navrch snižující produkci testosteronu.
Sám jsem během aktivní kariéry zažil, že v kapsičce dresu si v pelotonu cyklisté vozili Tramal nebo Brufen. Tahle „kultura“ byla platná ještě v roce 2018. Částečně se ji podařilo vymýtit, bohužel se velmi výrazně přelila mezi hobby cyklisty.“
Vojtěch Hačecký, sportovní fyziolog z Centra sportovní medicíny, specializující se na individuální tréninkové programy. Vicemistr světa v dráhové cyklistice, který část cyklistické kariéry prožil v zahraničí. Nejprve čtyři roky s Centrem sportovní medicíny spolupracoval v pozici závodníka, který se sám trénuje. A poslední tři roky je součástí lékařského týmu pečujícího o olympijské medailisty, ale i hobby sportovce.
