Až se jaro zeptá, co jsi dělal v zimě… Znáte to – nepříjemný dotaz, jemuž i ti nejlepší cyklisté čelí každoročně. Protože až se zase rozjede sezona, musejí mít za sebou profesionálové produktivní zimní přípravu. Jak tedy trénují profíci v zimě
Profíci jsou o dost výkonnější a ve větší kondici než my, obyčejní cyklisté. Ale vězte, že jsou na tom s odhodláním úplně stejně, jakmile je za oknem psí počasí a šedivá obloha, kdy trénink vážně není zábava. Přesto i do takové sloty vyjedou, protože zkrátka musí. A často takto za jediný týden odtrénují i 30 hodin. A takhle to dělají…
Objemová příprava
Všeobecně přijímaným trendem mezi závodníky je trávit zimní dny (často ale v jižních destinacích) jízdami o nízké intenzitě, zato ve vysokých objemech. Klidně pět hodin v sedle. Pětkrát do týdne klidně i pár měsíců v kuse. Říká se tomu objemová příprava.
Byť moderní cyklistika neskutečně zrychlila, nelze tyto „pomalé“ kilometry z přípravy vyškrtnout. Nejde – jak se někdo domnívá – o zastaralou metodiku. Všechno ve sportu je dnes vědečtější a spočítané, ale základ pyramidy formy se nemění. Spousta kilometrů v zóně 2 (z pěti), nízké watty a konstantní tepová frekvence.
Když se totiž cyklista vrací zpět do práce po posezonním volnu, je na své poměry poněkud z formy. A tak se zanoří do aerobního, vytrvalostního tréninku na dobu mezi šesti a osmi týdny v závislosti na tom, kdy startuje jeho nová sezona.
Intervalová příprava
Celá příprava ale není o vyjížďkách, co končí u kávičky a debatou. Některé týmy a jezdci sahají spíše po reverzní periodizaci tréninku, což znamená start přípravy intenzivními jízdami, ke kterým postupně přidávají objem.
To ale současně neznamená, že profíci netočí nohama na maximum už v prosinci a lednu, to jen sportovní věda dokázala, že elitní sportovci musí pracovat víc než jen na aerobní úrovni. Takový přístup by závodníka zničil, místo toho zařazují 30minutové bloky na hraně zón 2 a 3 s důrazem na udržení hladiny výkonu.
Příprava na trenažéru
Nástup a boom indoor tréninkových aplikací proměnil zimní tréninky na trenažérech v mnohem snesitelnější a snad i zábavnější povinnost všech cyklistů. Profíci ale vždy odpracují většinu svých tréninků venku. Tedy pokud není trénink doma bezpečnější z pohledu počasí nebo třeba při ladění posedu.
Ani tak ale týmoví trenéři nedoporučují pětihodinové švihy každý den. To totiž nese svá rizika: přílišnou intenzitu, možná ztracený cit pro ovládání kola i zcela prozaický nezvyk jízdy třeba v dešti, který dřív nebo později v závodech přijde. Každopádně pokud se vás někdo zeptá, jak profíci trénují v zimě a vy budete tvrdit, že částečně i na trenažéru, nebudete klamat.
Tréninkové kempy
Přijde prosinec a „svého“ profíka, co tak často na silnicích potkáváte, najednou nespatříte. Jak udeří zima, závodníci se stěhují na jih, do Španělska. Zpravidla na Costa Blanca a do okolí Calpe, které se na dva měsíce stane tréninkovou bází většiny profesionálních stájí. Může za to příznivé klima, cyklistům nakloněné hotely i variabilní terén.
Dalšími centry jsou Girona, domov mnoha světových profesionálů. Nebo také Kanárské či Baleárské ostrovy. Dvou až třítýdenní soustředění jsou vyplněna více objemy a méně intenzitami, protože většina je stále ve fázi najíždění, budování objemů. Přesto se už ale provádějí testy, na základě kterých se pak každému zvlášť stanovuje další tréninková cesta.
Kempy po novém roce dostanou novou dynamiku, protože závodníci, co se budou chystat na jarní klasiky už budou muset šlapat na plyn, zatímco ti, pro které bude vrcholem červenec ve Francii, mají stále relativně čas. Tréninkové kempy slouží též k nácviku taktických variant nebo třeba souhry spurterského vláčku.
Cyklokrosová příprava
Štybar, Van Aert, Van der Poel, Pidcock. Hranice mezi cyklokrosem a silniční cyklistikou se víc a víc smazává, když ani největší hvězdy pelotonu Tour de France nemají strach se v zimě zamazat cyklokrosovým bahnem. Takže když se někdo zeptá „jak trénují profíci v zimě“ v dosahu cyklokrosových tratí, velmi pravděpodobně dostane zasvěcené vysvětlení…
A ti, co zrovna nezávodí na okruzích Světových pohárů, alespoň usedají na gravel nebo horská kola, protože jízda terénem je zábavný impuls do jinak poměrně monotónních kilometrů po silnici. To vše ale pořád při nízkých intenzitách a se snahou o minimalizaci rizika.
Protože dnes velká skupina závodníků za svůj domov volí Andoru, dalším doplňkem přípravy jsou běžky nebo i skialpy, což jim jejich zaměstnavatelé – týmy trpí, pokud si sportovci nezahrávají přímo v lavinovém terénu. Povinností je posilovna, trénink core alias svalů středu těla či jóga. To vše jako prevence zranění.
Závody možná ještě nejsou ani v dohledu, ale zima přípravu zkrátka zastavit nemůže. Jde totiž o důslednost, vytrvalost a pravidelnost. Často je vidět souvislost mezi špatnou sezonou a výsledky a tím, kolik dnů cyklista ztratil nemocí, špatným plánováním nebo smůlou. Takže zima nezima, kdo myslí na žlutý dres, musí makat bez zastávek.
