Covid-19 a návrat ke sportu? Zvolna a nechodit přes hranu

Autor: Vojtěch Hačecký

Koronavirus si nevybírá. Prostupuje populací napříč. Postihuje sportovce tělem i duší stejně jako lidi, kteří aktivnímu pohybu neholdují. Špatná zpráva je, že k replikaci viru covid-19 nedochází jen v buňkách dýchacích cest a plic, ale postižení může být velmi komplexní.

Prodělali jste onemocnění covid-19 a řešíte, jak by měl vypadat návrat ke sportu?

První dva týdny by člověk měl volit naprosto pozvolné aktivity bez větší zátěže. Pokud si představíme zatížení na školní stupnici, kde bude jednička nejlehčí zátěž. Bavíme se o procházkách či velice volných jízdách na kole.

Kdy je potřeba vyšetření se záznamem zátěžového EKG?

Určitě není vhodný razantní návrat v plné intenzitě, protože výsledkem může být myokarditida, zánět srdečního svalu.

Je třeba si uvědomit, i přes veškeré zpochybňování, že covid-19 je velmi těžká nemoc. Kupříkladu po angíně bylo bohužel běžnou praxí za tři dny vletět do tréninku s velkou intenzitou. V případě koronaviru to nepřipadá do úvahy.

Po pěti dnech je možné přejít k druhému stupni intenzity. Nicméně je hodně důležité dbát na subjektivní pocit. Pokud se stále cítíte zesláblí, nepospíchejte. Je zcela nežádoucí vracet se z tréninku zničený. Pokud po prodělaném koronaviru přijedete domů a musíte jít spát, znamená to, že jste tréninkovou intenzitu přehnali.

Covid-19, respektive rentgenový snímek zasažených plic. Foto: Profimedia (3x)

O další týden později je možné vyzkoušet tempo. Je to prostě o testování sama sebe.

K plnému tréninku je možné se vrátit nejdříve po třech týdnech. Bavíme se o nejkratší možné bezpečné variantě a ideálním průběhu rekonvalescence.

Předešlý postup se týká lehkého průběhu nemoci. Pokud měl někdo těžký průběh, je žádoucí absolvovat před návratem ke sportu vyšetření u sportovního lékaře se záznamem zátěžového EKG. Už jsou zaznamenány případy, kdy nemoc zasáhla srdce a notně jej poškodila. Rozhodně neplatí, že by si nemoc vybírala jenom staré lidi.

Nepřibližujete se normálu? Vyhledejte odborníky

Pokud někdo nemoc prodělal a pocitově je v pohodě, nicméně podle kontrolního testu stále pozitivní, rozhodně by se neměl zahajovat tréninkový proces. Týká se to i lidí, kteří měli lehký průběh. Během doby, kdy se tělo s covidem-19 vypořádává je trénink prostě nežádoucí.

Velké množství lidí má bezpříznakový průběh choroby.

Pokud má někdo silnou kondici, dost možná o nemoci vůbec nebude vědět. Varováním by nicméně měl být právě sport, respektive jeho aktivní pojetí. Pokud necítíte příznaky covidu-19, ale v sedle kola se nemůžete ani přiblížit obvyklé intenzitě, zbystřete. Rozhodně nechoďte přes hranu, nesnažte se tělo zlomit a dopřejte si odpočinek.

Pokud se vracíte k tréninku po nemoci při dodržení všech předešlých bodů a po dvou či třech týdnech nedojde ke zlepšení na obvyklou úroveň, je nutné vyhledat odborné vyšetření.

Pozor na postinfekční syndrom

Je třeba si nelhat do kapsy. Nezkoušet zlomit únavu po nemoci za každou cenu. Už jsme měli sportovce, dokonce profesionální, kterým jsme po prodělaném covidu-19 upravovali tréninkový proces a třikrát týdně k nám chodili na monitorovaný trénink, protože intenzitu hned v prvním týdnu přehnali.

Přibližně u deseti procent sportovců se vyskytuje postinfekční syndrom, který znemožňuje návrat do tréninku. Typickými projevy jsou ranní či trvalá únava, nechuť ke všem aktivitám, náhlá únava při tréninku, poruchy spánku, bolesti kloubů, svalů a hlavy, zažívací obtíže a depresivní stavy.

Během programu návratu by rozhodně nemělo docházet ke stavu nutričního deficitu. Naopak je žádoucí dostatečná hydratace s mírně pozitivní energetickou bilancí, což povede ke zlepšení rychlosti návratu do tréninku. Poslouchejte proto více než jindy svoje tělo!

Základy ve stravování, příjmem energie v sedle kola či samotným tréninkem vás provede Vojtěch Hačecký, sportovní fyziolog z Centra sportovní medicíny specializující se na individuální tréninkové programy. Vicemistr světa v dráhové cyklistice, který část cyklistické kariéry prožil v zahraničí. Nejprve čtyři roky s Centrem sportovní medicíny spolupracoval v pozici závodníka, který se sám trénuje. A poslední dva roky je součástí lékařského týmu pečujícího o olympijské medailisty, ale i prosté hobby sportovce.