Prožil vrchol kariéry. Necelé dva roky od přestupu z českého kontinentálního týmu do vyšší divize si Jakub Otruba splnil sen o startu na Tour de France. „První účast už navždy zůstane největším úspěchem kariéry,“ přemítá osmadvacetiletý závodník španělské formace Caja Rural Seguros RGA, který je jedním z trojice českých reprezentantů chystající se na nedělní závod mistrovství světa v Montrealu.
Zvažoval jste hodně účast na šampionátu v Kanadě po náročné sezoně?
Závodit v reprezentačním dresu je pro mě vždy výjimečné. Když se příležitost na Montreal naskytla, neváhal jsem. Mistroství světa je, mojí optikou, pro každého cyklistu jedním z vrcholů. Člověk jede s jiným týmem než v průběhu celé sezony, v odlišném nastavení, s rozdílným zázemím. Je to výzva, kterou je třeba přijmout.
Za oceán jste cestoval s podepsaným kontraktem na příští sezonu. Představuje jistá budoucnost, byť jen na dvanáct měsíců, velkou úlevu?
Podepsal jsem smlouvu docela brzy. Vlastně už v úvodu srpna při Czech Tour jsem měl jistotu. Myslím, že jsem tam, kam patřím.
Rok 2027 pro vás bude třetím ve struktuře Caja Rural Seguros RGA. Změní se hodně vaše pozice?
U nás se na lídry moc nehraje. Vždy jedeme na závod s otevřenou taktikou. První etapa vždy rozdá karty. Nikdy nemáme nastavení jako elitní World Tour týmy, které mají rozdané úkoly po kilometrech.
Jak Jakub Otruba hodnotí dosavadní dva roky ve španělském týmu?
Je to úplně jiný svět. Člověk hodně není doma. Závodní program je hodně intenzivní. Moc se mi líbí. Minulý rok jsem měl sedmdesát sedm závodních dnů, absolvoval dva vysokohorské kempy a poprvé v životě startoval na Grand Tour, když jsem se vešel do nominace na Vueltu. Jediné, co mi chybí k absolutní spokojenosti, je lepší výsledek. Minulý rok jsem vyhrál jednu etapu v Portugalsku na GP Torres Vedras. Povedlo se mi mistrovství republiky minulý i letošní rok. Ale chtěl bych lepší výsledek z nějakého většího závodu.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Je reálné, abyste se prosadil v obří konkurenci na závodech, které váš tým obsazuje?
Na Tour de France nebo největších klasikách by to byl zázrak. Když se utvoří únik, World Tour týmy nás pustí maximálně do desáté lajny. A když pak jede člověk celý den na ocase balíku, musí třeba padesátkrát přišlápnout, jakmile se zrychluje. Je to jako na gumě. Padesát takových nástupů člověka vysaje. A pak se přijede před cílové stoupání nebo rozhodující kopec a závodník je hotový. Nicméně pořád jezdíme závody, kde se příležitosti vyskytnou. Na menších závodech, které nejsou úplně v hledáčku největších hvězd, je svět ještě v pořádku. Tam se i kluci z prokontinentálních týmů mohou měřit se zbytkem pelotonu.
Stala se cyklistika za dva roky, kdy Jakub Otruba závodí mezi nejlepšími týmy, nebezpečnější?
Určitě je cyklistika rychlejší. Rychlosti se posouvají. Ale třeba na Tour de France jsem se nebál. Každý ze závodníků v balíku tam kolo stoprocentně ovládá, nedělají chyby. Ale pak jsem přijel na Czech Tour a byl jsem ostražitý. V pelotonu figurují totiž jezdci, kteří neovládají kolo dostatečně. Jako příklad uvedu výstup na Ještěd. Jedeme po široké silnici a jsou dva pády. Na Tour něco nepředstavitelného.
Představovaly dva roky v druhé nejvyšší divizi se závody proti absolutní elitě hodně velkou mentální zátěž?
Existují dva pohledy. Třeba ve srovnání s ATT Investments, odkud jsem odcházel do Caja Rural Seguros RGA, mám větší klid. Jsem jedním z více než dvaceti závodníků. Není na mě tlak. Dostanu letenku, a když se mi závod nepovede, prostě se to bere jako fakt. Ale samozřejmě když budu mít jen dny, které se nepovedly a tým nebude spokojený, nedostanu kontrakt na další rok. Samozřejmě trávím více času mimo domov. Ať už jde o závody nebo o tréninkové kempy. Nicméně to je realita, v kterou jsem doufal a snil o ní.
Letos jste se dočkal nominace na Tour de France. Byla to pro vás odměna? Nebo spíše utrpení?
Většinu závodu jsem si užil. Atmosféra v týmu i kolem závodu byla naprosto super. Budu na Tour vzpomínat celý život. Ale poslední dva dny mě položily na dno. To jsem byl fakt fyzicky úplně vysátý. Už jsem si ani neužil diváky a všechno mě štvalo. To mě fakt rozbilo. Období po Tour de France před Czech Tour bylo v tréninku hodně těžké. Měl jsem jeden trénink dobrý, další špatný. Bylo to nahoru dolů.
Výstup na legendární Alpe d’Huez si Jakub Otruba rovněž užil?
V pátek jsem ještě dokázal jet a užívat si to. Věděli jsme, že limit je dostatečný, takže jsme nemuseli v grupetu honit čas. Ale v sobotu, když se jelo do Alpe d’Huez podruhé, už jsem trpěl. Ještě jsem dvakrát měnil kolo. Bylo to děsně náročné.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Ještě v průběhu Tour de France se strhla intenzivní debata o atmosféře a potřebě regulovat diváky. Podle odhadů expertů a francouzských médií třináct kilometrů dlouhý výstup obsadilo pět set až šest set tisíc diváků. Jaký je váš názor?
Jet v tom o žlutý trikot bych nechtěl… Někdy se lidé rozestupovali na poslední chvíli. Takže závodit o sekundy muselo být hodně nepříjemné. Ale pro závoďáky, kteří byli od patnáctky či dvacítky dozadu, to bylo super. Jedinečná kulisa, kterou nikde jinde nemáte šanci zažít. Minulý rok při Vueltě se stoupalo na Angliru, kde bylo rovněž nepředstavitelné množství diváků. Je to zážitek. Výjimečný zážitek. Jde o moje největší vzpomínky na ty závody.
Pokud pominete výstup na Alpe d’Huez, co představuje nejsilnější vzpomínku na Tour de France?
Styl závodění. Závodilo se pořád. Vážně pořád. Nebyl jediný klidný moment. A určitě budu vzpomínat, jak motorky zrychlují závod. Ať jsem byl v úniku nebo v balíku, motorka byla vždy z mého pohledu zbytečně blízko, čímž se závod hodně zrychluje. Když se jede v lajně a někdo na čele nasaje motorku, tak vzadu jede člověk sto až sto dvacet otáček za minutu na nejtěžší převod a modlí se, aby byl konec. Mnohdy se stane ve sjezdech, že řidič motorky prostě nestihne vyklidit trasu. Ale na Tour de France mi přišlo, že to bylo záměrné a motocyklisté záměrně zrychlovali balík i úniky. Divácky je pak závod logicky atraktivnější.
Zůstane Tour de France bez ohledu na konečný výsledek největším podnikem kariéry?
S Caja Rural větší závod rozhodně nepojedu. Takže v rámci týmu rozhodně šlo o vrchol. A já si moc vážím, že jsem v nominaci byl. Navždy bude Tour de France nejvíce, protože to byla první Tour života.
Bylo vedení formace spokojeno s výkony, které váš tým na Tour de France předvedl?
Hodně velká spokojenost panovala s prvním týdnem. S časovkou družstev, kde jsme byli šestnáctí. Dostávali jsme se do lepších úniků. Měli jsme vrchařský dres. I já byl dvakrát v úniku. Ale od třetího týdne byl hodně znát rozdíl mezi námi a týmy z World Tour. Projevily se rozdíly v regeneraci a celkovém know how v podobě přístupu ke Grand Tour. To už jsem se drželi doslova zuby nehty…
V čem byl nejzásadnější rozdíl?
Jde o spoustu malých věcí, které se sčítají. Elita má lepší možnosti regenerace, větší počet lidí v realizačních týmech. Jiné doplňky stravy. Materiál, na němž ušetří pár wattů. V Caja Rural sledujeme všechny trendy, děláme maximum. Ale pořád se nemůžeme rovnat nejlepším týmům World Tour, které mají všechno na top úrovni. Jde třeba o jedno dvě procenta denně, ale sčítá se to. A na konci se rozdíl projeví hodně.
S vlastním představením na Tour de France byl Jakub Otruba spokojený?
Určitě s oběma časovkami. V týmové jsme byli šestnáctí, v individuální jsem finišoval osmadvacátý, což bylo super. Mrzí mě, že jsem se nedostal do většího úniku. Při třinácté etapě do Belfortu, kdy odjelo šedesát lidí, jsem měl být mezi uprchlíky. Ale to byla jediná kaňka.