Zatímco Pogačar doma v Monaku poprvé od operace usedl na trenažér, cyklistický svět žije pro svoji unikátní šanci – získat při absenci největšího favorita duhový dres, ozdobu mistrů světa. Patent na moudrost nemá nikdo, a tak nejvážnější uchazeči volí každý svoji unikátní cestu k vysněnému zlatu. Kudy vede?
Vuelta, Quebec, juniorský závod, pět dní v Lucembursku, nebo raději teplo španělského jihu? Když z pelotonu zmizel pochroumaný Tadej, boj o duhový dres se velmi otevřel. A s ním i otázka, jak se na 273 kilometrů v Montrealu vlastně nejlépe připravit.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Dlouho se zdálo, že recept je poměrně jednoduchý: na konci léta absolvovat Vueltu, nasbírat tisíce závodních kilometrů, dostat do nohou dlouhé kopce a přijet na šampionát ve vrcholné formě. Jenže letošní favorité ukazují, že příprava může vypadat prakticky jakkoli.
Grand Tour vs. menší závody
Jedním z těch, kteří si přes Španělsko skutečně prošli, je Wout van Aert. Belgičan na jihu Evropy létal, bral dvě etapová vítězství, zelený dres i cenu pro nejbojovnějšího závodníka. Ideální příprava na mistrovství světa? Van Aert by se při tom slově možná ohradil. „Tohle nebyl přípravný závod. Vuelta byla sama o sobě cílem,“ zdůraznil.
Mezi řádky ale právě Vuelta stále představuje nejlogičtější recept. Tři týdny závodění, dlouhé dny v sedle, kopce, vedro, stres, taktika i schopnost podat výkon ve chvíli, kdy už tělo dávno není čerstvé. Jenže kdo říká, že tohle všechno musí závodník absolvovat právě ve Španělsku?
Mathias Vacek zvolil nizozemskou cestu na ZLM Tour. Na první pohled obyčejný etapák, na ten druhý ideální laboratoř. Český reprezentant tam vyhrál dvě etapy i celkové pořadí, ale za hlavní důvod své účasti považoval něco jiného: časovku. Potřeboval zjistit, jak bude tělo reagovat v závodním tempu. „Závod mi dodal mentální sílu a motivaci.“
A pak je tu Mathieu van der Poel, který se na všechny tyhle přípravné recepty dívá tak trochu zpovzdálí. Zatímco soupeři létali po asfaltu, Nizozemec zůstával doma na jihu Španělska a trénoval. Důvod je jednoduchý: jeho léto bylo úplně jiné. Nejprve silniční Tour, potom horské kolo, Světový pohár v Les Gets a nakonec nepovedené mistrovství světa MTB ve Val di Sole, protože duhový dres z cross country horských kol doma ještě nemá.
A nakonec se vrátil k osvědčenému receptu, závodu Kolem Lucemburska. Pět dní, 701 závodních kilometrů a první silniční závod od vítězství na Champs-Élysées. Žádný Quebec, žádný Montreal, žádná aklimatizace. Prostě znovu sednout na silniční kolo a závodit. A taky vítězit, jako se mu to povedlo v úvodní etapě.
Není to náhodná volba. Van der Poel má na Lucembursko dobré vzpomínky: před dvěma lety tam vyhrál etapu a skončil druhý celkově. O týden později pak získal v Curychu bronz na mistrovství světa. „Ten závod byl velmi dobrou poslední přípravou,“ připomněl.
Duhový dres po přípravě s juniory?
Jiný přístup zvolili Remco Evenepoel, Isaac Del Toro nebo i Paul Seixas. Napříč časovými pásmy vyrazili do Kanady s předstihem a pustili se rovnou do závodění v Quebecu a Montrealu. Místo sledování kanadských silnic z mapy nebo videa si je osahali v reálném provozu.
Výhoda je zřejmá: člověk přesně ví, do čeho jde. Ví, jak vypadají stoupání, kde se silnice láme, jak rychle se najíždí do zatáček i co s nohama udělají opakované okruhy. Nevýhoda? Zatímco někteří soupeři ještě ladí poslední detaily v Evropě, oni už závodí na místě.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Belgičanka Lotte Kopecká zašla ještě dál. Místo dalšího ženského závodu si vybrala juniorský peloton. A nebyla tam na výletě. V belgickém závodě Molenbeek-Wersbeek dojela šestatřicátá, což je výsledek, který sám o sobě nikoho do duhového dresu neposadí. O pořadí tentokrát nešlo.
Juniorské závody s kluky jsou extrémně dynamické. Vyšší rychlost a neustálé akcelerace po zatáčkách vytvářejí intenzitu, kterou je při běžném tréninku obtížné napodobit. Přesně to Kopecká před Montrealem potřebuje: dostat zpátky závodní rytmus a především výbušnost. Není to přitom úplně nový recept, stejný postup už použila před mistrovstvím světa v Glasgow v roce 2023. A tehdy se z toho zrodil první z jejích dvou světových titulů.
Ve chvíli, kdy všichni přijedou na stejnou startovní čáru, už nebude důležité, jestli jste poslední týdny honili watty ve Španělsku, závodili s juniory v Belgii nebo si projížděli kanadské okruhy. Budou tu jen kilometry ke slávě a s nimi otázka: Kdo zvolil nejlepší cestu, na jejímž konci je duhový dres?