Začíná to jedním kolem. Pak přijde druhé, wattmetr, Strava a přesvědčení, že průměrná rychlost je důležitější než počasí. A ve finále uvědomění, že je to celé vlastně zbytečné. Kde začíná cyklistická závislost?
Existují lidé, kteří jezdí na kole pro radost. Když je hezky, vezmou kolo, projedou se, cestou se zastaví na kávu a když fouká protivítr, prostě jedou pomaleji. Pak existují cyklisté. Ti se také občas zastaví na kávu, ale až poté, co si spočítají, jestli jim pauza nerozbije průměrnou rychlost.
Cyklistická závislost nezačíná nijak dramaticky. Nikdo se jednoho rána neprobudí a neřekne si: dnes ze mě bude člověk, který bude večer porovnávat valivý odpor dvou různých plášťů a zároveň hledat na bazaru karbonová kola, přestože doma už má tři. Začíná to mnohem nevinněji. „Koupím si kolo.“
Rodinný rozpočet konfrontován s účetnictvím
První kolo je krásné. Ne proto, že by bylo lehké, rychlé nebo aerodynamické, ale proto, že je první. Najednou máte pocit, že jste objevili nový svět. Začnete jezdit do práce. O víkendu vyrazíte za město. Po první delší vyjížďce se domů vrátíte s pocitem, že jste právě absolvovali Tour de France, i když jste ujeli 38 kilometrů a posledních pět v háku za kamarádem, protože vám seklo.
Je to nádherné období. Nevíte nic o FTP, netušíte, že existuje něco jako „zóna dvě“. Když se vás někdo zeptá, kolik jste dnes jeli, řeknete 42 kilometrů. Když se zeptá, jak rychle, pokrčíte rameny. Byli jste venku, svítilo slunce a bylo fajn. A pak potkáte někoho s lepším kolem.
Nejdřív si říkáte, že vaše kolo je vlastně úplně v pohodě. Potom si ale všimnete, že ten někdo má karbonový rám, elektronické řazení, vysoké ráfky. Vysvětlí vám, že jeho kolo je o 1,2 kilogramu lehčí. Vy samozřejmě dobře víte, že těch 1,2 kilogramu byste mnohem levněji shodili na sobě, ale tohle není předmětem debaty. Kolo je potřeba odlehčit.
Rodinný rozpočet je následně konfrontován s účetnictvím. Kolo za 120 tisíc není kolo za 120 tisíc. Je to 10 tisíc měsíčně po dobu jednoho roku, případně 330 korun denně, což už zní skoro jako účet za kávu.
Cyklistika se mění na tabulku
S novým kolem přijde první zásadní zlom. Dříve jste věděli, že jste jeli do kopce rychle. Teď zjistíte, že jste ho jeli na 286 wattech. A 286 wattů je číslo, které vám najednou začne připadat důležitější než samotný kopec. Koupíte si wattmetr a současně s ním vstupenku do světa, z něhož se už těžko vystupuje.
Tady už cyklistika přestává být volnočasová aktivita a začíná připomínat druhé zaměstnání. Tady někde začíná závislost. Objevíte tréninkové zóny, VO2max a další pojmy. Původně jste si koupili kolo, abyste byli venku. Teď jste venku proto, abyste splnili trénink. Cyklistika se pomalu mění na tabulku.
Strava je v tomto procesu důležitý mezník. Než jste ji nainstalovali, mysleli jste si, že švih končí příjezdem domů. Se Stravou vyjížďka končí až tehdy, když je aktivita nahraná a řádně olajkovaná. Po návratu domů proto nejdřív nepijete, nesprchujete se, ale čekáte na první kudos.
Mezi fascinující lidské vynálezy patří segment. Vytvoříte si závod tam, kde žádný závod není, a pak několik měsíců závodíte s lidmi, které jste nikdy neviděli. A když konečně zlepšíte svůj výkon o 9 sekund, zjistíte, že jste na 147. místě.
Závislost v posledním stadiu?
Nakonec cyklistika začne ovládat i rodinný kalendář. Vyjížďka už není jen vyjížďka, ale logistická operace. V sobotu můžu mezi osmou a jedenáctou. Ale to přece jedeme k babičce. Tak v neděli. V neděli je ten turnaj. Tak vstanu v pět. Na oběd jsem doma. Kolik? Sto třicet. A bavilo tě to? Ticho. Protože přesně na tuto otázku neumíte odpovědět.
Je to den, kdy máte sice nejlepší kolo v životě, několik párů treter, osm dresů, čtyři helmy, tři sady kol, osobní rekordy na desítkách segmentů. Ale na kolo se vám nechce. Sedíte doma a říkáte si, že byste vlastně mohli dělat něco úplně jiného. Jít s dětmi ven, sednout si na zahradu, dát si pivo a nedělat nic.
A tak jednoho dne vezmete kolo a vyrazíte jen tak. Bez plánu, bez segmentů, pak odbočíte na cestu, kterou jste ještě nikdy nezkusili a na kopci se rozhlédnete. Tohle je možná poslední a nejvyšší stadium cyklistické závislosti. Zjistíte, že kolo nemusí být nástroj na měření výkonu, může být zase jen kolem.
Samozřejmě že si večer otevřete Stravu, protože člověk se nemůže změnit ze dne na den. A je tam – další segment. Ke korunce vám schází 14 sekund. A červík v hlavě řekne: Co to zase zkusit… Ať žije závislost.