Celkem 122 zranění za čtyři měsíce! Rozprostřeno do úvodní třetiny roku číslo nevypadá nijak závratně. Vězte ale, že za celý rok 2014 bylo zlomených klíčních kostí (nejčastější poranění), zlomených žeber (2. nejčastější) nebo otřesů mozku 119. Ještě někdo chce tvrdit, že se nepadá víc než dřív? Zvlášť při vědomí, že za celý loňský rok obsahovala excelová tabulka lékařů 374 případů…
Co je ale stejně podivuhodné, či chcete-li obdivuhodné, je kvapík, s jakým šampioni přistupují k rekonvalescenci. Jména, která měla letošní jarní klasiky sledovat spíš zpovzdálí, se po zimních pádech a zlomeninách znovu objevila v čele pelotonu.
Z operačního sálu pro kostku z Roubaix?
Aktuálně nejzajímavějšími případy jsou Wout Van Aert a Mads Pedersen. Zatímco běžný smrtelník by se z podobných zranění vzpamatovával dlouhé měsíce, oni byli zpátky během několika týdnů. Jak je to možné?
Možná je načase přiznat si nepříjemnou pravdu: lidská těla si nejsou rovna. A pokud se někdo někdy trápil s obyčejným výronem kotníku, který bolel ještě po několika týdnech, musí nad návraty elitních cyklistů nevěřícně kroutit hlavou.
Belgický svalovec Wout Van Aert si 2. ledna při cyklokrosu v Molu zlomil kotník. První lékařské odhady přitom naznačovaly, že jeho účast na vlámských klasikách je vážně ohrožena. Realita? Deset dní po zranění už znovu šlapal do pedálů, po dvou měsících nastoupil do Grand Prix de Samyn a krátce nato dojel desátý na Strade Bianche a třetí na Milán–Sanremo, aby vše vyšperkoval triumfem při Paříž-Roubaix.
Podobný příběh napsal i dánský klasikář Mads Pedersen. Po hromadném pádu na Kolem Valencie utrpěl zlomeninu levého zápěstí i pravé klíční kosti. Přesto se už šest týdnů poté dokázal prosadit čtvrtým místem v San Remu.
Co smrtelník nechápe, insideři tak trochu bagatelizují. Mentalita a motivace vrcholových závodníků jsou výjimečné. A když má sportovec jasný cíl, jeho tělo se regeneruje jinak než u normálních lidí. Když je v pořádku hlava, tělo ji často následuje.
Bývalý mistr světa Thor Hushovd zase loni odepsal svého svěřence Jonase Abrahamsena po zlomenině klíční kosti. Řekl mu: Tour nestihneš. Ale Nor se rozhodl svému šéfovi dokázat opak. A skutečně – měsíc nato, navzdory zranění, na Tour de France vyhrál etapu.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Právě psychická odolnost je jedním z klíčových faktorů. Van Aert už v minulosti překonal mnohem vážnější zranění – zlomená žebra, pohmožděnou plíci nebo vážné poranění kolene – a pokaždé se vrátil. Protože právě návrat je v danou chvíli jedinou prací a má k tomu veškerý čas i zdravotnické prostředky. Moderní medicína, větší realizační týmy a technologický pokrok zkracují dobu rekonvalescence na minimum.
Jde jen o genetiku a štěstí?
Zvlášť proto, že elitní cyklisté mají přístup ke špičkovým specialistům, kteří jsou připraveni jednat okamžitě. Typickým příkladem byl Tadej Pogačar, jenž si v roce 2023 při klasice Lutych–Bastogne– Lutych zlomil zápěstí. Ještě ten samý večer ho operoval renomovaný specialista na chirurgii ruky, kterého jeho tým povolal i mimo běžnou službu. O dva měsíce později už Slovinec znovu závodil, vyhrál národní šampionát a následně skončil druhý na Tour de France. Ani tady si zkrátka nejsme všichni rovni.
Cyklistika má navíc jednu specifickou výhodu – jde o takzvaný „neopěrný“ sport, který umožňuje trénink i během léčby téměř jakéhokoliv zranění. Jezdci mohou využívat trenažéry a virtuální platformy, které simulují závodní podmínky, aniž by zatěžovali zraněné části těla.
Dřív znamenala zlomená klíční kost po Novém roce konec jarních klasik. Dnes vidíte Pedersena, jak po sérii zlomenin dojede čtvrtý v San Remu. Nebo Vingegaarda s Evenepoelem, kteří po vážných zraněních ze závodu Kolem Baskicka ještě v téže sezoně stoupali na pódium Tour de France.
Příběhy rychlých návratů tak nejsou jen o genetice nebo štěstí. Jsou o kombinaci výjimečné fyzické připravenosti, mentální odolnosti, absolutní disciplíny i zázemí, o jakém si většina amatérů může nechat jen zdát. A přesto na nich zůstává něco fascinujícího. Připomínka toho, jak tenká je hranice mezi obyčejným člověkem a šampionem. A kolik práce je potřeba, aby ji někdo dokázal překročit.
