Přiznejme si to: my cyklisté jsme zvláštní druh. Milujeme kolo tak moc, že máme tendenci ignorovat všechno ostatní. Posilovna? Nuda. Běh? Cyklista přece neběhá. Týmové sporty? Chaos.
Jenže právě tahle posedlost jedním pohybem je důvod, proč nás na jaře bolí záda, v létě nás brzdí slabý střed těla a na podzim řešíme záněty šlach. Vězte, že trocha „nevěrnosti“ z vás udělá lepšího cyklistu.
Jiné aktivity přinesou rychle pozitivní efekt
Jízda na kole je totiž extrémně jednostranná. Hodiny opakujeme cyklický pohyb v jedné rovině, tělo je zafixované v aerodynamické pozici a klouby ani kosti nedostávají skoro žádný náraz. Výsledkem jsou silné nohy, ale slabý střed těla, omezená pohyblivost a zvýšené riziko přetížení. Právě zima je ideální období, kdy se dá z tohoto začarovaného kruhu na chvíli vystoupit.
Jakmile cyklista zařadí jiné aktivity, začne se to překvapivě rychle projevovat i na kole. Silnější nohy z posilovny znamenají vyšší výkon v intervalech, lepší stabilita středu těla umožní déle vydržet v aerodynamické pozici a větší pohyblivost sníží riziko zranění nejen při sportu, ale i v běžném životě. Najednou není problém zvednout těžkou tašku, přežít den u počítače bez bolesti zad nebo vyběhnout schody bez pocitu, že nohy protestují.
Jednou z nejvíce podceňovaných oblastí u cyklistů je střed těla. Přitom právě ten rozhoduje, jak stabilní jste v sedle, jak efektivně přenášíte sílu do pedálů a jestli se v závěru jízdy nehroutíte v předklonu. Plavání, jóga, pilates nebo třeba jízda na horském kole po rozbitém terénu nutí tělo pracovat jinak než na silnici. Rotace, rovnováha a práce s dechem jsou přesně to, co cyklistice chybí.
Proč je zásadní střed těla?
Podobně opomíjená je i horní polovina těla. Silniční cyklisté mají často pocit, že ruce a ramena slouží jen k držení řídítek. Ve skutečnosti ale hrají na kole klíčovou roli při sprintu, stabilitě ve sjezdech i v technických pasážích. Plavání, raketové sporty nebo třeba paddleboard rozvíjejí funkční sílu bez zbytečného nabírání svalové hmoty a zlepšují koordinaci pohybu.
Velkým tématem zimní přípravy by měla být odolnost vůči zraněním. Posilovna není nepřítel vytrvalosti, naopak. Základní cviky jako dřepy a mrtvé tahy posilují klouby, šlachy a kosti způsobem, jakého na kole nikdy nedosáhnete. Nemusíte se bát, že byste přes zimu vyrostli do velikosti kulturisty. Pokud nezačnete jíst jako Schwarzenegger, vaše tělo zůstane lehké, jen mnohem pevnější.
Pokud chcete být na jaře rychlejší, je zima ideální čas zapracovat i na výbušnosti. Kratší, intenzivní silové tréninky, plyometrie nebo běh do kopce rozvíjejí schopnost produkovat vysoký výkon. Právě tady je často vidět rozdíl mezi cyklistou, který se jen „veze“, a tím, který dokáže zaútočit nebo udržet brutální tempo.
Kondici nebudujete jen na kole
Kondice samozřejmě zůstává důležitá, ale není nutné ji budovat výhradně v sedle. Dlouhé zimní túry, běžky, lehký běh nebo plavání zatíží srdce a plíce jinak než cyklistika a zároveň dají odpočinout přetíženým svalovým skupinám. Výsledkem je lepší aerobní kapacita a svěžejší pocit při návratu na kolo.
A nakonec je tu něco, co se špatně měří watty a tepem, ale rozhoduje o celé sezoně – motivace. Zima je dlouhá a monotónní, zvlášť pokud ji strávíte jen na trenažéru. Týmové sporty, lekce jógy nebo plavání s přáteli přinášejí radost, sociální kontakt a pocit, že trénink není povinnost, ale zábava. Právě to často rozhodne, jestli se na jaře vrátíte na kolo hladoví po výkonu, nebo vyhořelí.
Takže pokud letos v zimě občas necháte kolo opřené v garáži, neděláte chybu. Naopak. Dáváte svému tělu přesně to, co potřebuje, aby vás na jaře odměnilo silou, rychlostí a chutí jezdit. A to je rada, kterou stojí za to vzít vážně.
