Výstavba velodromu v Brně jako jednoznačná priorita pro nadcházející volební období! David Průša, dosavadní viceprezident Českého svazu cyklistiky, byl na úterní mimořádné valné hromadě jednohlasně zvolen novým prezidentem ČSC. Ve funkci nahradil Petra Marka, který zemřel minulý rok v říjnu. Novým prezident byl zvolen na původní funkční období, tzn. do června 2028.
„Zvolení prezidentem svazu pro mě znamená velkou zodpovědnost. Pomyslná laťka je po mém předchůdci nastavena velmi vysoko a pokud na konci svého funkčního období budu moci říci, že tam stále je a nepodlezl jsem ji, budu spokojen. A jak se cítím? Vítězně, ale pravdou je, že jsem řešení otázky, zda jít do kandidatury na prezidenta svazu, očekával až za tři a půl roku. Život tomu ale chtěl jinak,“ řekl nový prezident ČSC.
Po smrti Petra Marka jste řadu věcí přebíral prakticky okamžitě jako jeho pravá ruka. Přesto, co bude první věc, kterou jako oficiální nový prezident ČSC uděláte?
Naštěstí není třeba nic řešit akutně, svaz má profesionální aparát, který funguje. Takže první věcí, kterou hodlám udělat, je rezignovat na dosavadní funkce a zvolit své nástupce. Konkrétně se jedná o rezignaci z funkce předsedy komise BMX, předsedy disciplinární komise a Pražského cyklistického svazu. Je pravdou, že stanovy svazu souběh funkcí výslovně neřeší, ale ctím etická pravidla a myslím si, že jakýkoliv takovýto souběh funkcí by neměl být. Navíc se budu muset začít dívat na všechny disciplíny stejnýma očima, dosud jsem pochopitelně z pozice předsedy komise více preferoval BMX.
Jaká byla vaše cesta k cyklistice?
V osmdesátých letech minulého století jsem byl jezdcem bikrosu, tehdy mu BMX ještě nikdo neříkal. Devadesátky jsem trávil u Policie České republiky, kdy jsem svoji kariéru zakončil jako vyšetřovatel Úřadu vyšetřování pro Českou republiku. Pak jsem na chvíli ocitl v advokacii, abych v roce 2009 nastoupil na ministerstvo obrany jako bezpečnostní ředitel. V rámci výkonu této práce jsem navštívil všechna možná bojiště, Kosovo, Afghánistán apod. V roce 2011 jsem pak vykonával funkci poradce náměstka ministra financí, kdy jsem měl na starost oblast tzv. praní špinavých peněz. Pak jsem podnikal v oblasti bezpečnosti a od roku 2019 jsem v advokacii.
A vaše kariéra cyklistického funkcionáře začala kdy?
V roce 2010. Tehdy mě můj otec, tehdejší předseda Pražského cyklistického svazu, přemluvil, ať to vezmu za něj. V nějaké „slabé“ chvilce jsem mu na to kývl a od té doby se to se mnou už veze. Když jste předseda krajského svazu, jste automaticky členem výkonného výboru, pak přišlo mé jmenování předsedou disciplinární komise, pak předsedou komise pro nové stanovy, předsedou komise BMX, následně jsem byl jmenován členem prezidia a završil to funkcí viceprezidenta. Za těch čtrnáct let jsem získal opravdu velký a ucelený přehled nejen o české cyklistice, ale o celém našem sportovním hnutí.
Byl jste pravou rukou Petra Marka. Cítil jste jakousi nepsanou povinnost pozici prezidenta převzít po něm?
Vždy, když byl Petr zvolen prezidentem svazu, říkal, že je to naposled. Pokaždé se nám ho podařilo přemluvit a vzal ještě další období. Po jeho zvolení v červnu tohoto roku jsem ale nabyl dojmu, že je to skutečně jeho poslední období. Někdy v té době jsem začal řešit, co bude za čtyři roky, do té doby by mě ani ve snu nenapadlo, že se budu někdy ucházet o tuto funkci. Možností, jak to bude po olympiádě v Los Angeles, se nabízelo několik, byl čas se na vše připravit. Petrova smrt byla pro mě velkým šokem. Najednou se rozhodování optikou zbývajících tří a půl roku smrskla na velmi krátký časový okamžik. Uvědomil jsem si, jak blízko jsem k němu měl, a že jsem ve své podstatě věděl o všem, co chystá. Ne, že bych se na všem výkonně podílel, ale konzultovali jsme spolu téměř vše, chtěl znát můj názor a dal na něj.
Takže se kandidatura přímo nabízela…
Ano, ale rozhodnutí, zda do toho jít, nebylo vůbec jednoduché. Já jsem poměrně vytížený člověk s ohledem na mé povolání advokáta, a funkci prezidenta není možné vykonávat na půl plynu. Rozhodoval jsem mezi tím, zda omezit svoji advokátní praxi ve prospěch cyklistiky či nikoliv. Nakonec jsem se rozhodl do toho jít i za cenu, že omezím advokacii a budu se více věnovat svazu. Dospěl jsem k závěru, že nepokusit se dotáhnout rozjeté projekty by byla zbabělost a tu já v krvi nemám.
Můžete prozradit největší priority v horizontu letošního roku? Co bude pro vás klíčové?
Určitě zajištění financování české cyklistiky. Za tím účelem došlo k posílení marketingového oddělení svazu, a proto jsem rád, že se k nám vrátil Martin Dvořák. Koncem loňského roku mi nastínil své vize, jak by chtěl marketing svazu dělat, co bude ode mě potřebovat a tuto vizi jsme si odsouhlasili. Všem, kteří se pohybují v této oblasti, je ale zřejmé, že ke zlepšení marketingové pozice svazu nedojde ze dne na den, ale že se tak bude dít až postupnou usilovnou prací. Klíčová bude též podpora výstavby nového velodromu pro dráhovou cyklistiku v Brně. To je příležitost, kterou je opravdu potřeba nepustit a dotáhnout ji do výsledného konce. Svaz se o postup projektu zajímá a prezidium svazu je v měsíčním intervalu na svých zasedáních informováno o vývoji. Ve stávající rozpracovanosti projektu už si nemůžeme dovolit, abychom ho nedokončili. Troufnu si říci, že v porevoluční době zde cyklistika neměla významnější projekt a musíme všichni táhnout za jeden provaz, abychom to společně dotáhli do vítězného konce.
Existuje už nějaké reálné datum zahájení výstavby?
Podle posledních informací, které mám, je projekt nyní ve fázi výběru architekta, přičemž tento proces si řídí Magistrát města Brna. Teprve po výběru architekta bude vypracován projekt, pak bude následovat stavební povolení, a to může být ještě dlouhý proces. Netroufnu si tedy vůbec odhadnout, kdy by mohlo dojít k symbolickému poklepání na základní kámen a tím i zahájení stavby. Přeji tomuto projektu hodně úspěchů, neboť dráhová cyklistika si nový ovál opravdu zaslouží.
Na co dalšího se bude David Průša v pozici prezidenta svazu soustředit?
Na zvýšení osvětové činnosti svazu, např. v oblasti školení trenérů, pořádání workshopů pro výměnu zkušeností atd. Navíc je mým cílem z pozice svazu zastřešit českou cyklistiku, včetně podpory náborových kampaní do oddílů. Svaz byl přizván ke spolupráci na zajímavých projektech mířících do této oblasti, dílem je i jejich iniciátor a myslím si, že zde by se mohl viditelný efekt dostavit v poměrně krátké době. Více ale zatím prozrazovat nebudu, vše má svůj čas.
Bude letos pracovat česká cyklistika s obdobným rozpočtem jako vloni nebo se ho podaří navýšit?
Rozpočet svazu není jedno číslo a ve své podstatě je tvořen ze tří titulů. Jde o činnost svazu, podporu talentované mládeže a reprezentace. Prostředky na činnost svazu, do níž ovšem spadá i organizování závodů, budou přibližně stejné jako v loňském roce, tedy s přihlédnutím k inflaci dojde k mírnému reálnému poklesu. Ten se ovšem snažíme vykompenzovat jinými úspornými opatřeními, jako je například změna dodavatele energií. U dvou zbylých titulů očekávám nárůst o zhruba 5 procent, s přihlédnutím k inflaci tedy prostředky budou přibližně stejné. Svaz samozřejmě bude hledat finanční prostředky i cestou jiných zdrojů, neboť zejména financování výjezdů reprezentace je stále náročnější. Příkladem může být změna modelu Světového poháru horských kol, který se tento rok má jet na třech kontinentech. V roce 2026 pak na čtyřech. Nákladnější se stává i financování výjezdů neolympijských disciplín, třeba mistrovství světa v trialu se konalo ve Spojených arabských emirátech. Ale to je něco, s čím se jako prezident musím poprat a poradit si s tím.
Je na obzoru vstup nějakého dalšího významného partnera?
Zda už je na obzoru, si netroufnu říci. Samozřejmě, že partnera, či spíše partnery hledáme stále, nějaká jednání jsem již zahájil, ale nejsme ve stavu podpisu smlouvy. Velmi důležité je ale v první řadě udržet si ty stávající a poskytovat jim podporu, kterou si zaslouží a k níž jsme se ostatně i smluvně zavázali.
