Nenašel přemožitele! Od začátku cyklokrosové sezony Michael Boroš na českých tratích jenom vyhrával. Navíc dokázal v jednom ze závodů světového poháru vybojovat devátou příčku, což je pro českého cyklokrosaře výsledek vskutku obdivuhodný. Není divu, že je dvaatřicetiletý závodník formace Elkov Kasper hlavním favoritem na titul mistra republiky, který může získat 11. ledna v Jičíně. Pokud uspěje, půjde o osmý triumf v bitvě o dres tuzemského šampiona, což by znamenalo absolutní rekord.
„Že jsem favorit? To není nic nového, situace se opakuje jako každý rok,“ usmívá se nejlepší český cyklokrosař současnosti, který na domácích tratích vládne od roku 2017. Jen během zimy 2020 v bitvě o tuzemský titul neuspěl, když právě v Jičíně skončil třetí. Letos se v městě Rumcajse pojede znovu. A Michael Boroš doufá, že žádný loupežník jej o titul nepřipraví. Minulý rok v Táboře se dotáhl na rekordmany Zdeňka Štybara a Radomíra Šimůnka staršího, kteří během kariéry slavili sedm prvenství z českého mistrovství. „Já ale rekordní zápis neřeším. Není to něco, čím bych se zatěžoval,“ prohlásil Boroš.
V Česku slavil Michael Boroš pět vítězství
Vyhrál doma závody HSF System Cupu v Hlinsku, Kolíně a Rýmařově. Navrch přidal triumfy z Grand Prix Středočeského kraje v Čáslavi a Grand Prix Plzně. „Měl jsem jasný plán. Zpočátku jsem závodil hlavně v Česku a nikam jsem se nehnal. Myslím, že můj přístup přinesl ovoce, protože prosinec a leden byly z pohledu množství závodů extrémní. A výsledkově mohu být určitě spokojený,“ říkal Michael Boroš, dvaatřicetiletý český reprezentant.
Závodník oblékající dres formace Elkov Kasper absolvoval v zahraničí jedenáct závodů. Světový pohár v Antverpách dokončil patnáctý, v Dublinu byl jednadvacátý, v Namuru kvůli nemoci nedokončil, v Hulstu projel cílem jednadvacátý, v Zonhoveun šestnáctý, v Gavere třináctý, v Besanconu devátý a v Dendermonde patnáctý. Při závodu série Superprestige v Diegemu byl šestadvacátý, při X20 Trofee Baal GP Svena Nyse projel cílem devátý a závod X20 Trofee v Koksijde dokončil dvanáctý. Ještě před tímto kolotočem vybojoval osmé místo na mistrovství Evropy ve Španělsku.
„Venku je tak obrovská konkurence, že vůbec není možné řešit jakékoliv porovnání k domácím závodům. První dvacítka ve světovém poháru není žádná ostuda. Závodník, který jeden den vyhraje, klidně další závod finišuje až pětadvacátý. Startovka je neuvěřitelně natřískaná. A závody děsně vyrovnané. Umístění v elitní desítce představuje super výsledek,“ ohlížel se Michael Boroš za dosavadním průběhem sezony. „Paradoxně při svěťáku ve Francii jsem neměl nejlepší den. Spíše jsem tu desítku ubojoval.“
Cyklokros bere jako skvělý trénink pro silnici
Pravidelně stejně jako ostatní cyklokrosaři sledoval proměnu závodů, když se ve startovní listině objevili Wout van Aert nebo Mathieu van der Poel. Oba totiž startovní pole drtili většinou rozdílem třídy. „Všichni jsou s tím srovnaní. Pokud jsou na startu, závodí se úplně stejně, byť je složitější dosáhnout na vítězství. Ale nejde o nic demotivujícího. Vždyť jsou to jedni z nejlepších závodníků světa v silniční cyklistice i v cyklokrosu. Pro nikoho není ostuda, pokud těmto borcům podlehne,“ přemítá Michael Boroš.
Ač se výsledkově s dvěma hvězdami z Nizozemska a Belgie nemůže rovnat, sdílí jejich pohled na benefity cyklokrosu směrem k silniční sezoně. Mathieu van der Poel i Wout van Aert se netají, že starty v terénu jsou skvělým prostředkem, jak se připravit na bitvy v jarních monumentech. „Z mého pohledu představuje cyklokros skvělý benefit pro sezonu. Můj pohled je zcela shodný s van der Poelem a van Aertem. Jde o mimořádnou intenzitu. Prostřednictvím závodů do sebe dostávám nenuceně takovou porci intenzity, kterou ještě v létě jako když najdu,“ usmívá se Michael Boroš.
V terénu během letošní cyklokrosové sezony absolvoval sedmnáct závodů. Minimálně ještě dva přidá. Jaká je ideální porce? „Záleží na podpoře od týmu. A plánech do sezony. Jde o velice individuální záležitost. Každopádně jsem si jistý, že cyklokrosové závody silničním specialistům nijak neuškodí,“ vypravuje Michael Boroš.
