Je to rébus. Už pár měsíců. A zůstane i pro sezonu 2025! Jak zastavit fenomén jménem Tadej Pogačar? Slovinec naprosto ovládl sezonu 2024. Soupeři nebyli schopní reagovat na jeho útoky. Připsal si třiadvacet vítězství! Sérii spektakulárních představení završil na mistrovství světa, kdy šlapal osamocen pro zlato 51,7 kilometrů. A šokovaní soupeři připustili, že to bylo mimo jejich chápání.
„Je těžké popsat, jak je Tadej Pogačar silný,“ krčí rameny Mathieu van der Poel, nizozemský borec, který minulý rok vyhrál mistrovství světa. I on je mistrem úniků. Vždyť duhový trikot slavil po sólu dlouhém přes dvacet kilometrů.
MVDP: Závodíme v éře Tadeje Pogačara
Tadej Pogačar zaútočil při MS 2024 přesně sto jedna kilometrů před cílem. Vzdálenost dělící jej od zlata zvládl za dvě hodiny osmnáct minut a dvacet sekund. Jel průměrnou rychlostí 44,3 kilometrů v hodině. A pokořil 1743 výškových metrů.
„Když se v Curychu při závodě o zlato Tadej zvedl, nemyslel jsem si, že vydrží do cíle. Zbývalo sto kilometrů. Sto,“ připomíná ohromeně nizozemský závodník, že jeho slovinský soupeř nejprve vyrazil z pelotonu, aby se dotáhl do skupiny uprchlíků a následně se odhodlal k osamocenému ataku.
„Domníval jsem se, že bude lepší šetřit energii na finiš, protože jsem byl přesvědčený, že Tadej Pogačar zahazuje svoje šance na titul mistra světa. Vždyť nebyl v dobré pozici. Slovinci nedokázali závod kontrolovat. Považoval jsem to za akt paniky,“ vypravuje upřímně Mathieu van der Poel.
„Předvedl jsem jeden ze svých nejlepších výkonů. Ale byl tam jeden jezdec, který byl výjimečný,“ usmívá se Mathieu van der Poel, který byl jedním z prvních gratulantů nového mistra světa. „Řekl jsem mu, že je blázen,“ přiznává nizozemský cyklista. „Je nezpochybnitelně nejlepším jezdcem a právem je mistrem světa. Je potřeba přijmout, že závodíme v Pogačarově éře, která prostě přináší porážky.“
Jak dlouho bude Tadej Pogačar vládnout?
Neodvažoval se hádat, jak dlouho bude vláda slovinského cyklisty trvat. „Myslím, že je silnější, než kdykoliv v minulosti. A zdá se, že je to jenom začátek. Takže se mě neptejte, jak dlouho to bude trvat,“ tvrdí Mathieu van der Poel.
Jako důkaz slouží skutečnost, že když se na čele závodu o duhový trikot sešikovala skupina těch nejsilnějších, kde byl kupříkladu Švýcar Marc Hirschi, Australan Ben O´Connor, Španěl Enric Mas, Lotyš Toms Skujinš či Belgičan Remco Evenepoel, stejně tihle hvězdní borci Pogačara nedostihli. „V jednom okamžiku jsme se přiblížili na nějakých šestatřicet sekund. Ale pak to narostlo na tři čtvrtě minuty. A bylo jasné, že Tadejovi síly nedochází,“ usmívá se Mathieu van der Poel.
Byla to prostě ohromující demonstrace síly. Tak jako už několikrát v letošní sezoně. Když vyhrál Strade Bianche po sólu dlouhém osmdesát kilometrů nebo Lutych-Bastogne-Lutych, kde jel sám na čele čtyřiatřicet kilometrů. Stejně jako při etapách na Giru a Tour de France.
„Myslel jsem, že mám věci pod kontrolou,“ připouští Remco Evenepoel, belgický reprezentant. „Když Tadej odjížděl z naší skupiny, byl jsem zrovna vedle van der Poela. Byl jsem si jistý, že jde o naprostou sebevraždu,“ krčí rameny Evenepoel. Jeho parťáci v reprezentačních dresech drželi taktiku a nepustili Pogačara na větší rozestup než jedna minuta. Problém byl, že nebyli schopní jej ani sjíždět.
„Upřímně jsem se domníval, že Tadej blafuje. Útok sto kilometrů před cílem? To je prostě bláznovství,“ odmítá Remco Evenepoel, že měl něco udělat jinak ve snaze podruhé v kariéře získat duhový trikot. Přestože ze sebe vydal to nejlepší, na jednoho muže v pelotonu neměl. „Problém je, že Tadej Pogačar letos nejezdí normálně,“ připouští muž, který vyhrál olympijský závod v Paříži. S vědomím, že na startu pod Eiffelovou věží nebyl Tadej Pogačar, dostává medaile trošku jiný lesk…
Jsi legenda, poklonil se Merckx
Tadej Pogačar v Paříži nestartoval oficiálně kvůli únavě. Jeho týmoví kolegové však připustili, že důvodem bylo jednání slovinské federace, která nenominovala jeho přítelkyni Uršku Žigartovou. I tak prožil Slovinec sezonu, která vstoupila do dějin. Během jediného roku vyhrál Giro a Tour, což naposledy dokázal Marco Pantani (1998). A ziskem duhového trikotu se postaral o unikátní Trojkorunu. Prvenstvím z Gira, Tour a mistrovství světa v jediném roce se mohou chlubit jen Ir Stephen Roche a Belgičan Eddy Merckx.
„Tadej je z jiného světa. Vyhrává Grand Tour, jednodenní závody, časovky, horské etapy, a dokonce i sprinty. S ním a Merckxem jsem v dobré společnosti,“ usmívá se čtyřiašedesátiletý Ir. „Tadej Pogačar je legenda. V Curychu předvedl neuvěřitelný okamžik v dějinách cyklistiky. Není nejmenších pochyb, že mě překonal,“ prohlašuje pětinásobný vítěz Tour de France Eddy Merckx.
