Letošní Tour de France bude velmi jiná. Nejen z těch zjevných důvodů, jako že se prvně v historii startuje v Itálii, že cíl závodu si (rovněž poprvé) nezasloužila Paříž, nebo že se na ni velmi pravděpodobně vrátí Čech (a možná ne jeden). Bude jiná v tom, že Tadej Pogačar už nepojede v bílém dresu. Ani trošku. Vlastně vůbec. Nikdy.
Loni totiž Slovinec naposledy spadal do kategorie mladíků do 25 let, jíž dominoval od roku 2020 a své první vizity v závodě, který tehdy nakonec na posledním kopci vyhrál i celkově. A bílou ozdobu bral vlastně jen tak mimochodem.
Z 19 etapáků má Tadej Pogačar 16 bílých dresů
Ke konci minulého září slavil 25. narozeniny a tím pádem už ho optikou profesionální cyklistiky nelze považovat za mladého jezdce. Slovinec kategorii přerostl a od 1. ledna 2024 závodí už jen s velkými kluky. Je to možná nemilé, ale čas pádí i v jeho případě. Za dobu, co je profíkem, přišla pandemie i válka, a Slovinec z 8 triumfů, které před nástupem do pelotonu počítal na jedné ruce, jich najednou má 77. Jak jen to letí…
Pogačar možná není prvním mladíkem, co tak dominuje, ale on dokázal energii mládí, jež začalo poslední dobou ovládat světovou cyklistiku, udržet ještě dál a víc. Víc než kdokoliv jiný. Egan Bernal byl možná prvním, rok před Pogačarem vyhrál Tour ve 22 letech. Ale Slovinec pravidla hry nastavil ještě jinak. A tím dláždil cestu dalším, Evenepoelovi, Ayusovi, Almeidovi a dalším zázračným dítkům cyklistického novověku.
Je jich řada podobných, mladých a dravých, ale žádný z těch ambiciózních, sotva dvacetiletých nedokázal tolik co on. Slovinec si tak s velkou pravděpodobností může nárokovat titul nejdominantnějšího jezdce historie této věkové skupiny. V 19 elitních etapových závodech, v nichž za tu dobu závodil, vyhrál 16x krát bílý mladický dres včetně čtyř v Tour de France a jednoho na Vueltě.
Evenepoel jich má 12 z 27 startů a ještě mu zbývá půlka letošní sezony, aby se aspoň na počet dotáhl, když v procentuální úspěšnosti už to nikdy nezvládne. Obraz Pogačara v bílém (pokud pomineme žlutou) je prostě zažitý. Jen si vzpomeňte, kolikrát jste ho viděli na pódiu Tour, kterak od francouzských optiků Krys, partnera bílého dresu, přebíral toto bělostné roucho.
Na Tour de France vládl mladíkům 75 dnů
Jeho bílá dominance začala už Vueltou 2019. Tam se prvně a hlasitě představil světu, když vyhrál tři etapy. Nejvíce je ale spojován s Tour. V bílém dresu od svého debutu po poslední možnost loni strávil 75 dnů, v ročnících 2021, 2022 a 2023 každý den. Když prvně přivoněl k bílé tkanině po 4. etapě Tour 2020, jen dočasná, šestidenní epizoda vlády Egana Bernala ho z prvního místa vytlačila.
Klidně bychom bílý dres mohli přejmenovat na Pogačarův, s takovou lehkostí do něj pokaždé vplul. V roce 2020 vyhrál soutěž o 6 minut před Španělem Masem, další rok o 5 před Vingegaardem, v sezoně 2022 o neuvěřitelných 58 minut před Britem Pidcockem a loni o necelých 6, druhý byl Španěl Rodríguez. To je snad nejlepší důkaz totální nadřazenosti.
Co teď s ním dál? Mění se pro něj něco tím, že už oficiálně není mladý jezdec? Jisté výhody to má. Nebude muset ve dnech, kdy nebude v čele Tour nebo jiné soutěže, šlapat do schodů protokolárního pódia. To mu ušetří čas pro regeneraci a energie, co ji jinak musí investovat do vymýšlení odpovědí při mediálních povinnostech.
Takřka jistotou (zvlášť po tom, co jsme viděli na Giru) však zůstává, že Pogačar nepřestane vítězit. Ačkoliv už jako „stařec“. Letos se tak stalo ve 12 závodech a k tomu ovládl dva etapáky celkově, takže se celkem logicky drží na prvním místě rankingu jezdců. A ta největší show má teprve přijít. 29. června mu ve Florencii začne žlutá mise.
