Dva měsíce od jeho karambolu v Baskicku se počítalo. Stihne to? Nestihne? Týden a kousek od startu Tour de France tým Visma ohlásil vyvolenou osmičku a zařadil do ní i největší hvězdu: Jonas Vingegaard se stihl zotavit. O žlutý dres se tři týdny bude přetahovat kompletní velká čtyřka, ale největší jiskření se čeká mezi dánským obhájcem a slovinským zázrakem Pogačarem.
Tou velkou čtyřkou, jak jí dnešní cyklistika přezdívá, jsou míněni čtyři největší borci v oboru velkých etapových závodů: Jonas Vingegaard za Vismu, Tadej Pogačar z UAE, Primož Roglič z Bory, která poprvé na Tour představí nový dres v designu Red Bullu, a ještě nejmladší Remco Evenepoel z vlčí smečky Quick-Stepu.
Když jede Jonas Vingegaard je velká čtyřka kompletní
Dán, dva Slovinci a Belgičan. Při veškerém respektu k belgickému mladíkovi i nejstaršímu z kvarteta Roglovi, nejvíce se těšíme na ty dva, co si jsou poslední tři roky souzeni jako hlavní soupeři. Když Pogačar Tour v roce 2021 podruhé vyhrál, byl Jonas Vingegaard druhý. A když pak Dán získal dva ročníky po sobě pro sebe, tak zase Slovinec mu dýchal na záda.
Dvě hvězdy, dva charaktery a závodní filozofie. Dva adepti na jeden žlutý dres.
Vzpomeňme na minulý rok, kdy se v horách jeden nedokázal odpoutat od druhého, až nakonec rozhodla relativně krátká časovka (22,4) a v ní časová mega propast. Časovky budou letos dvě, jedna na 25 km a druhá v závěrečné etapě do Nice dokonce na 33 km. A protože Pogačar přes zimu dohnal loni zameškané učivo, rozhodnutí by zase mělo padnout v horách.
A ty ani jednomu nečiní problém. Ačkoliv… Kdo ví, jaký vliv bude mít Vingegaardova tréninková pauza po pneumotoraxu a zlomeninách z Baskicka. Zvlášť pokud uvážíme, že Pogačar si loni tři měsíce před Tour zlomil „jen“ zápěstí a pak nestíhal. Sebevědomí Vismy je ale zjevně velké, když to chtějí s Jonasem i tak risknout.
Takže se pojďme virtuálně přenést do francouzských hor a spekulovat. „Ti dva jsou dnes v kopcích nejsilnější,“ soudí Andy Schleck, sám někdejší vítěz Tour. Ale vybrat toho lepšího? „Sám bych nevěděl,“ reaguje na to Thomas Voeckler, dvacetinásobný držitel maillot jaune a dnes reprezentační trenér Francie. A ještě úvaha kdysi žlutého Lucemburčana: „Jsou to závodníci podobných kvalit, přitom úplně jiní.“
HORY – Jonasova výhoda
Tam se jazýček vah kloní lehce na stranu Dána. „Protože je mezi nimi rozdíl šesti sedmi kil,“ počítá Schleck, byť výškově jsou na tom takřka stejně. „Ale v dlouhých kopcích a velké nadmořské výšce má váha vliv na schopnost akcelerace.“ Aby jel stejně rychle, musí ten objemnější vyvinout vyšší wattový výkon.
Uvážíme-li, že tři etapy mají letos přes 4000 výškových metrů (jedna dokonce přes 5000) a že se bude stoupat na historicky nejvyšší bod Tour – Cime de la Bonnette (2797 m), je to pole pro Vingegaarda.
Navíc to nejtěžší má přijít až v posledním týdnu v Alpách a to historicky bývala doména Dána. To Jonas Vingegaard dokázal v poslední třetině lépe regenerovat. Správně namítáte, že Tadej Pogačar svoji první Tour vyhrál dík fantastické časovce ve 20. etapě, ale Planina krásných dívek není velehora. „A taky pokud jde o horko, které můžeme v Alpách a na jihu Francie čekat, to Slovinec oceňuje méně,“ soudí Schleck.
ÚTOK – Tadejova výhoda
Tadej Pogačar má v nohou silnější dynamit a do pedálu dokáže při svém nástupu tlačit o 400 nebo 500 wattů víc než Vingegaard. „Když zaútočí, je to sprint na absolutních hodnotách,“ porovnává Voeckler.
Hlavně proto dokáže Slovinec tak pozlobit i specialisty klasikáře. Vyhrál Lutych, Flandry, Amstel, Valonský šíp i Lombardii a na Tour se kolikrát tlačil do spurtu proti specialistům. Načež stejně rychle dokáže vyspurtovat do cíle na vrcholu hory. Takže pokud se blíží pospolu k cíli, mívá Jonas Vingegaard zpravidla peška.
UVAŽOVÁNÍ – Jonasova výhoda
Toto je oblast, která dva velké favority staví na opačný pól. U týmu Visma máte pocit, že je všechno do puntíku naplánované, s divoce nevázaným naturelem Pogačara nic naplánovat nemůžete. Když ho na Giru brzdili, aby šetřil šťávu do Francie, vyhrál si jen tak mimochodem šest etap. Prostě z plezíru a zdánlivě bez námahy.
„U něj jde o instinkt. Prostě naslouchá pocitům. To je jeho povaha,“ vyzdvihuje francouzský kouč a Schleck s tím rozporem souhlasí: „Jonas Vingegaard se nejprve třikrát nadechne, než se rozhodne útočit. Což ale neznamená, že by to nemělo efekt.“
TÝM – Tadejova výhoda
Během Gira škarohlídi tvrdili: Největší Pogačarovou slabinou je jeho tým. Pro očekávaný triumf vyslalo UAE do Itálie kluky z lavičky, jakkoliv to u jmen typu Majka, Bjerg nebo Großschartner může znít nepatřičně.
To hlavní ale logicky šetří na červenec, tam dostane Slovinec k rukám vskutku dream team, jenž bude mít za úkol vyřešit spoustu trablů za něj. Yates, Almeida, Ayuso, Sivakov, to je nálož wattů a zkušeností, se kterými bude mít Visma hodně práce. Ačkoliv ani Kuss, Benoot nebo Jorgenson nejsou žádná ořezávátka. Dvě armády, dva generálové, jeden cíl.
Takže kdo vám z výše vyskládaných argumentů vychází lépe? Na počet žlutých dresů je dánsko-slovinský duel vyrovnaný 2:2 a letošní Tour by to měla změnit. Leda že by nezměnila a do Nice by v maillot jaune přijel někdo úplně jiný. On verra, říkají Francouzi. Uvidíme…
