Sedřený do krve, potlučený, vyčerpaný opakovaným zvracením. Horší scénář vstupu do jednoho z nejnáročnějšího etapových závodů horských kol by někdo těžko vymyslel. Michal Kamermeier si jej prožil, přesto se dokázal do cíle první etapy Škoda Titan Desert 2024 v Maroku dostat. A v dalších etapách se i přes bolesti ruky zlepšoval. „První den bylo peklo. A já se bál, jestli vůbec dojedu,“ přiznává český závodník týmu We Love Cycling.
Borec, který na kole procestoval svět, vypravuje o překvapení v podobě sněhu na poušti, výkyvech teplot, jídelníčku během závodu i sounáležitosti s ostatními bikery.
Prožil jste Michale největší krizi paradoxně hned v úvodní etapě Titan Desert?
Ano. První den jsem dvakrát spadnul. Byl jsem sedřený, při druhém karambolu jsem si navíc opravdu hodně narazil zápěstí. Intenzivní bolest mě pak provázela celý závod. Navíc jsem si před startem dal čerstvý ovocný fresh, a pak jsem třikrát zvracel. Neudržel jsem v sobě vůbec nic. Gel, tyčinku, banán, prostě nic… Dostat se do cíle bylo extrémně náročné. Za páskou jsem padl a štěstím i úlevou brečel.
Zdravotní patálie však zdaleka nebyly u konce…
Během druhé etapy se mi ozvalo astma. Člověk, který jede jako já ze zadních pozic, dýchá jenom prach. Je to extrémně zvířené. V závěru jsem se začal regulérně dusit. Nebyl jsem schopný vyjet žádný kopec. Strašně jsem se trápil. Z bivaku jsem pak volal svojí lékařce a všechna léčiva jsem si zvednul na trojnásobné dávky. Od třetí etapy jsem pak už byl schopný závodit. První dva dny jsem končil kolem třetí stovky, následně jsem se hodně zvednul. Bylo důležité zvládnout energetický příjem, což se mi dařilo. Příjem sacharidů byl extrémní. Naopak jsem se vyhýbal čerstvé zelenině, protože jsem nechtěl riskovat střevní potíže.
Co pro vás bylo na Škoda Titan Desert 2024 největším překvapením?
Rozhodně výkyvy počasí. Když jsme začínali, tak bylo velice chladno, pršelo a dokonce sněžilo. V noci jsem spal ve všem, co jsem měl, a stejně to bylo málo. Přes den pršelo a písek klouzal, což bylo nepříjemné. Ale od čtvrté etapy teploty vyletěly o pětadvacet stupňů. Což jsem kvitoval. Jízda po dešti na vlhkém písku byla extrémně nebezpečná. A třetí den byl v horách skutečně i sníh. Sice jenom centimetr nebo dva, ale i tak organizátoři apelovali na závodníky, aby si počínali s mimořádnou opatrností.
Po 589 kilometrech jste byl klasifikovaný jako 196. Jaké vlastně byly vaše ambice před startem?
Doufal jsem v umístění v první třetině… Je třeba říct, že konkurence je obrovská. Kluci, kteří jedou v první stovce, to jsou vážně mašiny na kolech. Poslední den jsem věřil v umístění v nejlepší stovce. Chybělo mi jedenáct pozic. Vstupoval jsem do Titanu s přáním hlavně dokončit, což jsem i přes strašný začátek splnil. V cíli jsem brečel jako už dlouho ne. Po úvodní etapě jsem si říkal, že budu rád, pokud se dočkám posledních metrů šesté etapy. A jestli, tak někde kolem čtyřsté pozice. Emoce po závěrečné etapě byly tudíž hodně extrémní. Radost, únava, vyčerpání, hrdost…
V jedné z etap nechyběla ani dunová pole. Užil jste si je v sedle kola nebo šlo o očistec?
Jednalo se o absolutní extrém. Ze svého putování po světě s kolem jsem na jízdu v písku zvyklý, ale tohle bylo fakt náročné. Byl jsem na základě instrukcí předchůdců připravený na velký očistec. Bylo snadnější kolo tlačit. Přestože jsem měl podhuštěná kola, jet se nedalo. Kromě dvou či tří lidí na fat biku jsem neviděl nikoho, kdo by kolo netáhnul.
Jaký nejsilnější zážitek pro vás bude spojený s Titan Desert 2024?
Sníh v Maroku je výjimečný, ale jedna věc byla ještě silnější. Během první etapy jsem dojížděl vážně totálně zničený, prázdný. Posledních třicet kilometrů jsem jel na výpary. Šest kluků, kteří mě viděli, počkali, obklopili mě a odtáhli do cíle. Přestože šlo o závod s velkým jménem, pořád fungovala cyklistická sounáležitost. To bylo hodně emotivní.
Dopřejete si za dokončený pouštní maraton nějakou speciální odměnu?
Den volna v Barceloně. Jsem rád, že nemusím na kolo. Mám strašně sedřený zadek, protože během páté etapy jsem spadnul v dunách. Písek se hned dostane všude. I do kraťasů. Přestože jsem používal nejrůznější krémy, tohle byl hodně nepříjemný okamžik.
Od kola si nyní dáte pauzu?
Nikoliv. Pojedu Road Classics na Pálavě, Kopcovitou L’Etape Czech Republic v Praze. A pak L’Etape du Tour ve Francii, na což se moc těším. Francouzské cesty jsou super, navíc silničku mám vážně rád.
Foto: Jakub Frey
