Na kole objel svět. Minulý rok dojel z Brna do Singapuru a následně na Bali. Teď Michal Kamermeier pojede Škoda Titan Desert 2024. „Je to životní výzva. Když nabídka přišla, neváhal jsem. Mám extrémy rád,“ říká dvaatřicetiletý cyklistický cestovatel před bitvou, která v marocké poušti trvá šest dnů.
Michale, přestože závody jezdíte, většinou se zaměřujete spíše na cestování v sedle kola. Jak se zrodila vaše účast na Škoda Titan Desert 2024, jednom z nejtěžších etapových závodů na horském kole?
Už minulý rok v říjnu jsem dostal nabídku. A neváhal jsem ani vteřinu. Mám extrémní výzvy rád. Navíc jsem sledoval pozorně dva předešlé ročníky, kdy jela Zuzana Boháčová a Lukáš Vejvar v dresu We Love Cycling.
Během roku trávíte v sedle kola stovky hodin, najedete tisíce kilometrů. Musel jste se speciálně připravovat?
Do tréninku zasáhla natržená achillovka v průběhu ledna. Pět týdnů jsem měl tréninkový výpadek. Do milimetrové trhliny se mi bohužel dostal zánět, což vše zkomplikovalo. Každý druhý den jsem chodil na rehabilitace. Jakmile mi lékaři dovolili kolo, vyrazil jsem do tepla. Chtěl jsem dojet do Iráku. Měl jsem na to třicet dnů.
Proč jste si za cíl tréninkové jízdy vybral právě Irák?
Minulý rok jsem projížděl Iránem. Nadchla mě kultura, jídlo, lidi. Chtěl jsem do Kurdistánu, který je bezpečný. Ale s ohledem na vývoj situace a doporučení všech kamarádů jsem to raději zrušil. Takže nakonec jsem dojel do truecké Antalye. Nakonec jsem absolvoval 5600 kilometrů. Byl jsem hodně limitovaný časem, musel jsem jet denně 180 kilometrů. Bylo tam velké převýšení. Jeden den jsem si dopřál pauzu, ale v cíli jsem byl hodně vyflusaný. Shodil jsem osm kilogramů, přestože jsem děsně jedl. V pondělí jsem došlapal, v úterý jsem letěl do Vídně, a pak se přesunul domů.
S jakými ambicemi vstupujete do Škoda Titan Desert 2024?
Je tam mnoho proměnných. Vše jsem konzultoval se Zuzanou Boháčovou, která jela závod před dvěma lety, a také s Lukášem Vejvarem, jenž se účastnil minulý rok. První den určitě budu závodit. A pak se uvidí… Konkurence je obrovská. Očekávám, že postupně to bude spíše pomyslný boj o přežití. Studoval jsem si etapy, prohlížel videa z předešlých ročníků. Velkým strašákem je dehydratace. Ale údajně by teploty neměly být drastické. Zuzka s Lukášem mě nabádali, abych nepodcenil krizové situace a nebál se případně použít alarm, který může každý závodník spustit a organizátor hned ví, že je v problémech.
Značná část závodu se odehrává v písečných dunách. Lze se na takový terén připravit?
Zažil jsem jízdu po písku v Íránu během loňské cesty na Bali a bylo to strašně nepříjemné. Měl jsem tehdy navíc plně naložené kolo. Písek se dostane všude, zadře BOA kolečka na tretrách, zanese ložiska na kole. Písek je asi největší strašák. Nebojím se kilometrů, protože z celkového hlediska nejde o nic strašného. Jen jsem zvyklý jezdit svým tempem, takže mi všichni radili, abych se hlavně snažil vždy držet nějaké skupiny a neplýtval energií. Jezdit na písku sólo je strašlivě těžké.
Chystal jste na Škoda Titan Desert 2024 speciálně kolo?
Použil jsem stejný bicykl, na němž jsem minulý rok dojel do Singapuru. I když je fakt, že reálně zůstal jen karbonový rám, sedlo a řídítka. V Kolofixu mi s ohledem na jejich zkušenosti se závody v extrémních podmínkách udělali pouštní speciál. Pojedu na bezdušových kolech, mám hodně široké pláště kvůli písku. Speciální mazání, aby se na pohyblivé části minimálně lepil písek. Vezu i speciální řetěz. Měnily se i brzdy. Kolo je robustnější. Vezu čtyři sady dresů, ponožky a rukavice mám na každý den. Velkou hromadu výživových doplňků od Penca či Nutrendu jako jsou gely, tyčinky a hořčík na křeče. A coby astmatik čtyři foukátka.
Program Škoda Titan Desert: 1. etapa – 104 km/2444 výškových metrů, 2. etapa – 106 km/1754 výškových metrů, 3. etapa – 91 km/590 výškových metrů, 4. etapa – 119 km/604 výškových metrů, 5. etapa – 100 km/659 výškových metrů, 6. etapa – 69 km/579 výškových metrů.
