Tak se nám to letošní klasikářské jaro středeční generálkou formy na Dwars door Vlaanderen zacuckovalo. Za vším byla jedna nepozornost, po níž praskaly kosti a s tím i dlouhodobé plány. Wout van Aert má zlomenou klíční a hrudní kost, navrch sedm žeber. Visma přišla o největší trumf, ale má nový. Rovněž další favorité si prohlížejí bolístky a ty dva závody, ke kterým to celé směřuje, mají dopředu svého vítěze. Ačkoliv… opatrně s tím.
Kolem Flander a Paříž-Roubaix. Při veškerém respektu k ostatním závodům jara jsou tyto dva podniky prostě jinde. Představují klasikářský Olymp, vstupenku do ráje. „A já pro ně udělal všechno, co šlo,“ hlásal Wout Van Aert na startu posledního testu před svatým týdnem, jak se sedmi dnům od Flander po Roubaix přezdívá.
Umetená cesta pro MVDP?
Celou první půli sezony motal právě kolem dvou závodů a jeho únorové vítězství v Kuurne naznačovalo, že by mohl konečně dosáhnout na svůj první Monument. Jeden z pěti nejslavnějších a nejstarších závodů cyklistického kalendáře.
V jeho 29 letech představují ty dva kostkové velezávody zářící díry ve sbírce úspěchů. A budou i dál, protože kalamita na Dwars všechno zničila. „Je v životní formě,“ informoval tým, ale asfaltová spálenina přes půl zad jí otřásla a rentgeny definitivně zničily. Takové dny připomínají nebezpečnou křehkost cyklistiky a domnělé dokonalosti.
Takže co teď? Bylo by přílišným zjednodušením napsat, že Van der Poel má cestu k oběma kostkovým Monumentům umetenou. Ale kdo jiný, že? V Sanremu, prvním závodě po pauze po suverénní cyklokrosové sezoně, připravil vítěznou smeč pro Philipsena. Vyhrál E3 Saxo Classic. A až cílový spurt rozhodl o jeho druhém místě z Gent-Wevelgem.
Vzadu za ním štěká celá vlčí smečka alias Quick-Step, ačkoliv je letos poněkud bezzubá a šéf Lefevere je vzteky rudý. Mohorič z Bahrainu umí vymyslet překvapivý tah, Bettiol z EF už Flandry vyhrál, na šanci číhají Matthews, Wellens, Degenkolb. A do zástupu se řadí i jeden překvapivý Španěl Lazkano.
Má Wout van Aert syndrom z rivala?
Ano, všechno jsou to potenciální hrozby, ale ne takového kalibru jako Van Aert. Ten má teď ale polámané tělo, klíční a hrudní kost a navrch sedm žeber. Jaro je pro něj passé a už si snad začínáme myslet, jestli si snad z úhlavního holandského soupeře nevytvořil nějaký syndrom.
Vysokohorské soustředění, které Belgičan namísto závodění podstoupil, sice pumpuje do těla sílu a krvinky. Na široké dálnici, která vede na vrchol vulkánu Teide, se ale jízdu v balíku nenaučíte. Van Aert sice není žádný nazdárek, své kolo třikrát provedl kluzkým terénem k titulu mistra světa. Ale padl už před týdnem na kostkách E3 ve chvíli, kdy Van der Poel nabíral k útoku. A sjeté gumy za to určitě nemohly. Takže opravdu se vyplatil nový přístup, jaký Visma letos zvolila?
Tým teď bude na Flandry a Roubaix narychlo hledat nového kapitána, což ale nemusí kolegům polámané hvězdy až tak vadit. V dnes nastavené hierarchii „Van Aert, dlouho nic a až pak my“ dostávají teď životní prostor čekatelé Jorgenson (vítěz smolného Dwars), Benoot nebo Tratnik (i ten si ale po Gent-Wevelgem lízal rány a ani „Van Aertův“ závod nedokončil, protože se necítil dobře).
Naplnila se kletba?
Vismě vinou pádů a zranění dochází munice a jako by se vyplnila kletba o prvním vyhrání. Pamatujete ještě tzv. Opening Weekend na začátku února, který celou jarní klasikářskou kampaň startoval? Dva ze dvou závodů měli v kapse, nejdřív Tratnik na Omloopu a pak Van Aert v Kuurne. A už se debatovalo o tom, jestli bude vůbec kdo schopen žluté komando přechytračit. Šup, bum, prásk, je konec března a Pluggeho družina má problém.
A Van der Poel cestu volnou. Ačkoliv jsme si už vysvětlili, že a proč to tak jednoduché zase mít nebude. Dosud byly klasiky ztělesněním napětí, kdy nikdo neměl nic jisté. Boj mezi Vismou, Trekem a Alpecinem bavil, ale valná hromada z Dwars bude mít katastrofický dopad na náboj minimálně prvního ze dvou vrcholů jara.
