Je to Monument. Jeden z pěti jednorázových závodů, který vítězi zajistí cyklistickou nesmrtelnost. A samozřejmě také pohádkové prize money. Bitva Kolem Flander si za 119 let existence uchovala výjimečnou náročnost. Ovšem v začátcích stateční muži v sedle bojovali spíše o slávu a čest…
Až poslední březnovou neděli bude některý z cyklistů juchat v euforii nad triumfem při závodě Kolem Flander, bude mít jistých i dvacet tisíc eur! Navíc i parádní bonusy, které většina adeptů na výhru má v kontraktech s týmy i osobními sponzory.
Ale tahle populární bitva plná strmých dlážděných stoupání, z nichž některá musela být na čas z itineráře vyškrtnuta, protože je prostě jezdci nedokázali v případě deštivého počasí vyjet, má i šampiony, kteří obrovskou bolest podstupovali hlavně pro pocit vítězství a přívlastek hrdiny.
Taktika a strategie? Jen hrubá síla
Ztělesněním jednoho takového je Henri van Lerberghe. V roce 1914 skončil druhý, o pět let později Kolem Flander ovládl.
Tenhle borec byl prostě jiný. Bývalý voják byl tvrdý, neústupný, neřešil obratnost. Závodil jednoduše, tvrdohlavě. „Vezmu vás do hrobu. Ujezdím vás k smrti,“ vyhrožoval soupeřům na startu. Však si také vysloužil přezdívku Jezdec smrti z Lichtervelde.
Útočil totiž hned v úvodních pasážích závodu. Rozhodně velmi, ale velmi daleko před cílem. Sklonil hlavu mezi ramena, dupal do pedálů a neohlížel se vpravo ani vlevo. V jeho počínání byste těžko hledali nějakou taktickou stopu. Ano, nešlo o zrovna vyzrálou strategii. Však také jen výjimečně zabrala.
Ale 23. března 1919 ano. Zbývalo sto dvacet kilometrů do cíle tehdejší trasy Kolem Flander. Po výstupu na Kwaremont v silném protivětru unikl z hlavní skupiny. „Naprosto beznadějné,“ mínili soupeři.
Vytvořil rekordní rozdíl Kolem Flander
Mýlili se. Tentokrát Henri van Lerberghe vytrval. Pekelně dupal do pedálů. Pomohlo mu, když přesvědčil asistenta jednoho ze soupeřů, který už odstoupil, aby nachystané jídlo mohl zkonzumovat a nepřišlo nazmar. A nezastavil ho ani vlak. V jedné pasáži mu jízdu za vítězstvím zatarasil vlak stojící v cestě. Ale Belgičan neotálel, nečekal. Sesedl z kola, nastoupil do vlaku, na druhé straně vylezl, nasedl na bicykl a pokračoval.
Do tehdejšího cíle v Gentbrugge dorazil na škvárovou cyklistickou dráhu s náskokem patnácti minut. I proto si mohl dovolit během závěrečného kola uzmout pivo od jednoho z organizátorů, popíjet, mávat divákům a oslavovat. Vychutnávat si triumf. Jeden ze dvou. Tím prvním bylo pět let staré vítězství v etapě na Tour de France.
„Běžte domů, jsem půl dne před ostatními,“ křičel na diváky s úsměvem, když ujel poslední metry Kolem Flander. Cíl nakonec protnul s ohromujícím náskokem čtrnácti minut na druhého nejlepšího cyklistu toho dne. Dosud jde o nejvyšší rozdíl vítěze v historii závodu Kolem Flander!
A jaká byl odměna, kterou si Henri van Lerberghe odvezl domů? Tři kilogramy hovězího masa a dvě láhve vína.
