Okázalá a mimořádně ohromující podívaná. Strade Bianche 2024 nabídlo divadlo, o němž se fanouškům ani nesnilo. Tadej Pogačar si dojel pro vítězství po úniku dlouhém 81 kilometrů. Ničí Slovinec z UAE Emirates sport, který tolik milujeme? Nebo jej posouvá ještě dál?
První březnová sobota. Příznivci cyklistiky jsou v pozoru, protože v Toskánsku se jede klasika Strade Bianche. A na startu poprvé v letošní sezoně Tadej Pogačar, pětadvacetiletý fenomén poutající obří pozornost. Pět měsíců nezávodil. Sezonu 2023 ukončil triumfem v klasice Kolem Lombardie. Pak odpočíval a trénoval. S cílem získat double Giro di Italia-Tour de France, ideálně přidat ještě titul mistra světa.
Tadej Pogačar je cyklista z masa a kostí, žádný mimozemšťan
Ve své tradiční bezprostřednosti nadiktuje před startem osmnáctého ročníku Strade Bianche žurnalistům, potažmo soupeřům, ještě před startem, kde bude útočit. Na šotolinovém sektoru 81 kilometrů před cílem. Tamtéž, kde vyrazil k vítězství v roce 2022. Jenže tehdy měl závod méně o třicet kilometrů. Pořadatelé je vměstnali na úplný závěr.
Bláznovství? Nabubřelost? Touha ponížit ostatní?
Přichází kritický okamžik závodu. Tadej Pogačar akceleruje, soupeři po sobě hledí, ale nikomu se nechce jet. Slovinec rychle vybuduje komfortní náskok. Má k dobru minutu. Pak dvě a nakonec tři. Posledních deset kilometrů jede s úsměvem. Mává do kamer, v kopci si rozverně plácá s fanoušky. Na cílové pásce zastaví a triumfálně pozvedne kolo nad hlavu. Pak políbí přítelkyni. Oblékne se. A soupeři pořád nikde… Je tohle pro dobro cyklistiky?
Bylo úchvatné sledovat, s jakou lehkostí Tadej Pogačar jede pro vítězství. Nepřející mohli s napětím doufat, jestli Slovinci (ne)dojde šťáva. Pozorovat marnou bitvu pronásledovatelů, kteří nebyli schopni se Slovinci přiblížit.
Hlavně jde však o privilegium pětadvacetiletého borce sledovat. Je tak jiný. Bezprostřední, usměvavý. Na kole dominantní. A přitom je to člověk z masa a kostí jako kdokoliv jiný v pelotonu. Nejde o mimozemšťana. Protože ten by určitě do vysílačky nehlásil během Tour de France 2023 při vyvrcholení 17. etapy: „I am dead.“ Ano, tehdejší výbuch ukázal, že i Tadej Pogačar má slabé dny.
Psychologická hra od startu sezony
Na startu sezony 2024 chtěl poslat odpověď soupeřům směrem k Tour de France. Protože když vstupoval do závodního programu Remco Evenepoel ze Soudal Quick Step na Figueira Classic, vyhrál po útoku 54 kilometrů před cílem. A Jonas Vingegaard z Visma Lease a bike zase ve Španělsku při etapáku O Gran Camiňo dominoval každému dějství s velkým náskokem. Takže aby si páni z Belgie, respektive Dánska nemysleli, že přes ně není, potřeboval Slovinec nějakou výjimečnou show…
Současně je potřeba vidět jeden zásadní fakt. Ve startovním poli při Strade Bianche nebyl nikdo ze soupeřů, kteří budou Slovince ohrožovat v červenci na silnicích při Tour de France. Protože kdyby v balíku šlapali do pedálů kupříkladu Roglič či právě Vingegaard nebo Evenepoel, jejich týmy by nepochybně reagovaly jinak.
„Je to psychologická hra. Každý jede jiný program a předvádí se. Vzkazy, které si největší cyklisté posílají dlouho. Dělo se to i třeba mezi Ullrichem, Pantanim a Armstrongem. Byla to od Tadeje na Strade Bianche extrémní show, ale beru to s rezervou,“ usmívá se František Raboň, bývalý český profesionál, který v balíku pracoval třeba pro Cavendishe.
Jde o zesměšňování soupeřů?
Rozhodně úvod sezony ukazuje, jak moc se cyklistika mění. Neexistují žádné odpočinkové dny. Každý závod se jede na hraně. A jestliže už nyní Tadej Pogačar i jeho hlavní rivalové doslova létají, jak bude vypadat jejich kondice na vrcholu sezony?
„V minulosti bylo běžné, že se jelo sto až sto dvacet závodních dnů za sezonu. Některé podniky byly vyloženě tréninkové. Tadej Pogačar bude mít na konci sezony přibližně padesát ostrých dnů v sedle. To je obrovská proměna,“ poukazuje František Raboň.
Hvězdy si během sezony budují sebevědomí. Přestože jde o cyklistické superstar, není žádoucí přijet na vrchol roku bez jediného vítězství. Čím více triumfů, tím lépe. Pro vlastní ego, pro týmové parťáky i jako odstrašení soupeřů. Prostě žádné „drobky“ pro soupeře. A pak se snadno stane, že zbytek balíku přijede s odstupem větším než tři minuty.
„Ale oni to neberou jako zesměšňování ostatních. Prostě si kolo užívají a cyklistikou se baví. A stejně na tom musí být i divák, když kohokoliv z hvězd současného pelotonu sleduje,“ přemítá Raboň.
Prostě bez ohledu na scénář, jakým se jednorázovky či etapáky v úvodu sezony odehrávají, vždy je to jedinečný zážitek, protože jej píší muži, kteří budou nepochybně v historii cyklistiky zlatým písmem.
