Podruhé v historii se při mistrovství světa v cyklokrosu bojovalo o medaile ve štafetách. Šest reprezentantů každé země postupně jede v jednom kole na hranici totálního nasazení. Zastoupení musí mít všechny kategorie, v nichž se na šampionátu bojuje o medaile. Česko nominovalo prakticky nejlepší možný výběr. A tak národní tým na domácí trati v Táboře doufal, že vydře umístění na stupních vítězů. Realita však v úvodní den bitev o duhové trikoty na MS v Táboře na okruhu dlouhém 3200 metrů byla jiná.
„Chtěli jsme určitě víc, doufali jsme v medaili,“ pokrčil rameny Zdeněk Štybar, český reprezentant startující v národním dresu jako šestý v pořadí.
Závod za Česko rozjíždí Václav Ježek (závod mužů do 23 let), následuje Kristýna Zemanová (ženy do 23 let), Kryštof Bažant (junioři), Simona Spěšná (ženy do 23 let), Amálie Gottwaldová (juniorky), Zdeněk Štybar (muži elita).
„Je to trošku alchymie poskládat ideálně štafetu. Po zkušenostech z Ameriky, kde se jel nultý ročník, a minulém šampionátu v Nizozemsku, jsme chtěli mít úvod silný, aby se neztratila motivace. Jakmile je díra za špičkou moc velká, špatně se to sjíždí,“ vysvětluje u trati s vysílačkou v ruce Michal Bednář, asistent trenéra českého národního týmu.
„Největšími favority pro mě jsou Francie a Itálie. Pak bychom se na podium rádi natlačili s naším týmem,“ usměje se před startem.
Ježek skvělý start nevyužil
Ježek skvěle vyrazí. Jenže hodně rychle se propadá. „Je přemotivovaný a nervózní,“ hodnotí Michal Bednář úvodního člena štafety, který přijel k předávce jako sedmý. „Až mě vyděsilo, jak jsem procedil dozadu. Trošku se podepsaly nervy. A také povrch. Ještě hodinu před startem byl okruh úplně jiný, než následně při závodě,“ krčí rameny Václav Ježek.
Kristýna Zemanová následně bojuje, jenže k předávce v převážně mužské konkurenci přijede až jako desátá, úplně poslední. Jak se mění stav okruhu, putují směrem k závodníkům jasné pokyny. „Je lepší jet vnější stopou na trávě, kde zůstává povrch stejný jako při rozjetí!“
Obleva rozpustila tvrdý povrch na kluzké blátíčko. Podklad je ovšem dál tvrdý. „Je to děsně uklouzané. Pro diváky super, pro závodníky děs,“ krčí rameny Michal Bednář.
Fanoušci ženou českou naději na světový titul mezi ženami do třiadvaceti let ze všech sil. „Neuvěřitelné, kolik dorazilo lidí hned první den šampionátu,“ žasne asistent reprezentačního trenéra.
Kryštof Bažant vytáhl štafetu na pódium
Když vyrazí na trať Kryštof Bažant, příznivci domácích barev výrazně ožijí. Talentovaný závodník se dere vpřed ze všech sil. Dvakrát spadne až je nová kombinéza značně potrhaná. „Místy byla trať jako kluziště,“ uleví si v cíli Kryštof Bažant.
„Spadnout dvakrát během jediného kola není dobrá vizitka. Na druhou stranu, kdo neriskuje, nic nezíská,“ chválí mladého bojovníka asistent trenéra. Česko je rázem na medailových pozicích, protože Bažant předává jako druhý.
„Je zásadní, dobře si rozložit síly. Nejnáročnější je střední pasáž od schodů. Není dobré přijet do této části zavařený,“ nabádá Michal Bednář.
Simona Spěšná má pomalejší úvod. Hodně chybuje. „Nohy jsem měla jako zabržděné. Nejelo se mi dobře,“ brblá v cíli, kde předává na čtvrté pozici. Mladičká juniorka Amálie Gottwaldová zvládá obrovský tlak bravurně. Bojuje ze všech sil, přestože kolem sebe má hvězdné soupeřky.
Zdeněk Štybar štafetu na bramborovou pozici nedovezl
Belgičané na pátý úsek nasadili Sanne Cant, trojnásobnou mistryni světa. Francouzi Héléne Clauzel, mistryni Evropy do třiadvaceti let. Za Velkou Británii jede Anna Kay, mistryně světa do třiadvaceti let.
„Musí se vyvarovat chyb. Jedna chyba bez pádu jsou tři vteřiny. Když jich uděláte za okruh pět, je to patnáct vteřin. To se pak těžko bojuje,“ nabádá asistent trenéra.
Česká reprezentantka statečně vzdoruje soupeřkám. A předává jako pátá pomyslný štafetový kolík hvězdě národního výběru Zdeňku Štybarovi. „Je to na kontakt, čtvrtého Kanaďana by měl sjet,“ míní Michal Bednář.
Fanoušci u trati šílí. Ženou českého veterána hlasivkami, řehtačkami i bubny k cíli. Když borec ze Stříbra vybíhá schody, zdá se, že mu báječná atmosféra vykouzlila na tváři lehký úsměv.
Osmatřicetiletý trojnásobný mistr světa v cyklokrosu, který se v Táboře loučí s kariérou, se v polovině okruhu dotáhne na zástupce země s javorovým listem ve znaku. Jenže v druhé části tratě ztrácí. V cílové rovince se pak přežene kolem českého matadora Ital Gioele Bertolini.
„Já se neohlížel za sebe. Neviděl jsem, že ho mám za zády,“ posteskne si Zdeněk Štybar. „Koncentroval jsem se na čtvrté místo, myslel jsem, že to sjedu. Měl jsem to kousek, ale po schodech jsem dělal chyby. Musím přiznat, že některé vyjeté stopy mě překvapily,“ odfrkne si český matador, když vyjíždí únavu na válcích u týmového karavanu. „Rychleji to prostě nešlo.“
