Jaký je podle vás nejbrutálnější cyklistický závod na světě? Tour de France? Ano, tři týdny v kuse bolí. Paříž-Roubaix? A vy byste chtěli projet 50kilometrovým peklem plným rozbitých dlažebních kostek? Tak co Race Across America. Nonstop 5000 kilometrů ze západu na východ USA? Pokud ale budeme uvažovat o brutalitě na jeden kilometr, jistě vyhraje nizozemské mistrovství v časovce proti větru. Letos tak silnému, že závody museli zrušit.
Bouře Ciarán bičuje Evropu. Oběti hlásí Belgie, Německo, Rakousko. V Toskánsku napršelo za pár hodin tolik co jindy za celý podzim. Bleskové povodně odnášely auta i životy. Vedle materiálních škod, které Ciarán napáchal v Nizozemsku, odvál i jednu tradici.
Nejtěžší časovka na světě? Téměř po pláži
Možná nejpodivnější cyklistický závod na světě. Jeho oficiální název zní Nederlands Kampioenschap Tegenwindfietsen. Tituly se v jízdě proti větru měly letos u Severního moře udělovat poosmé. Ale nový rychlostní rekord větru, jak ho zaznamenali meteorologové, akci zrušil. Ve francouzské Bretani byly zaznamenány nárazy o rychlosti 193 kilometrů v hodině. A to je příliš i na jinak otrlé časovkáře z Nizozemska.
Jestli někdy brbláte nad tím, jak zase venku fouká a že to není žádná cyklistika, tak si poslechněte příběh tohoto cirkusu. Od svého vzniku v roce 2013 se odehrál sedmkrát mezi říjnem a únorem. Tři roky se ji nepodařilo uspořádat kvůli nedostatku větru. Příliš velkému větru. Nebo covidu 19 v roce 2021.
Závod se vyhlašuje s třídenním předstihem, když je předpovídána jihozápadní bouře s větrem o síle nejméně 7 z 10 na Beaufortově stupnici větru. To znamená vítr o rychlostech 50-61 kilometrů za hodinu, kdy se stromy sklánějí k zemi a chůze rovně začíná být náročná. Tehdy pořadatelé závodu jednoduše oznámí: „Blíží se bouře!“ A peloton už ví.
Úkol pro startující (jejich počet je omezen na 300 a přeci se závod vyprodá během tří minut) je vlastně jednoduchý – absolvovat přímkou proti větru 8,5kilometrovou trať po hraně protipovodňové zábrany Oosterscheldekering u města Vrouwenpolder. Tahle hráz byla navržena k ochraně Nizozemska před záplavami ze Severního moře, její stavba trvala deset let a byla navržena tak, aby vydržela více než 200 let.
Všichni startují na stejných kolech
Aby bylo zajištěno, že všichni budou mít stejnou šanci na slávu, každý absolvuje závod na pořadatelem dodaných městských kolech Gazelle s jedním převodem, jaká jsou vidět v ulicích Amsterodamu. Takže žádné aerodynamické speciály z karbonu, pěkně patnáct kilo oceli. Kolo má i brzdu, ale tu tady opravdu nikdo nepotřebuje.
Startuje se v 30sekundových intervalech. Ten nejrychlejší v boji s větrem, který může dosáhnout rychlosti sto dvacet kilometrů, je vyhlášen vítězem Oosterscheldekeringu. Pro většinu účastníku jde spíš o recesi, byť poměrně tvrdou. Pro ně je za cílem vyhrazená i zóna ke zvracení.
Někteří však start berou velmi vážně. Dosud nejlepší zaznamenaný čas této bláznivé akce se zrodil ve druhém ročníku v roce 2013. Bart Brentjens, olympijský šampion na horském kole z Atlanty 1996, dokončil v čase 17 minut a 51 sekund.
Loňští šampioni Jurjun van der Velde a Lisa Scheenaard si ale kvůli vpádu Ciarána budou muset na obhajobu svých titulů několik měsíců počkat. Nebo možná celý rok. To ví jen vítr…
