Jistě namítnete, že pohled na celkovou tabulku medailových zisků hovoří o něčem jiném. Tedy že nejlepší závodníky měla na letošním mega mistrovství světa, co vyjma cyklokrosu spojilo v Glasgow všechny myslitelné disciplíny cyklistiky, Velká Británie, pořadatel šampionátu. Pak ale přepněte do záložky silniční cyklistika a dostáváme se k zásadní otázce: proč Belgie, v konečném pořadí jen šestá, vládne cyklistice na asfaltu?
Remco Evenepoel sice odevzdal duhový dres silničního mistra světa, který si loni přivezl z Austrálie. Letos v Británii ale malý velký muž zalehl na časovkářskou kozu a spěchal za prvním titulem pro Belgii v dějinách této disciplíny. Na závěr 10denního mistrovství, co rozdělilo 46 duhových trikotů, si pak ten svůj navlékla taky Lotte Kopecká. Belgičanka se vzdálenými českými předky. Šest medailí, po dvou od každé barvy, odlétalo za La Manche do Belgie.
Říká se, že Belgie je zemí kola (Holandsko promine). Čtyřicítka elitních závodů ročně, tisíce profesionálních i amatérských cyklistů a miliony vášnivých diváků, co žerou výkony svých hvězd a hrdinů. Kde se ale vzala ta vášeň a jak se zemi poloviční rozlohou ve srovnání s Českem, ale o milion lidnatější, daří vychovávat tak výkonné závodníky?
Kolo jako sociální výtah
Prvním Belgičanem, který ukázal, že je možné cyklistikou vydělávat, a inspiroval další, byl Cyrille van Hauwaert. Od roku 1912, kdy Odile Defraeye vyhrál 10. ročník Tour de France, zavál jeho úspěch do této placaté země obří nadšení. Lidé sledovali Tour u tranzistorů a nakonec začali své šampiony imitovat. Závodění se pro mnohé stalo cestou ven z chudoby. Kolo sloužilo jako sociální výtah, stalo se prostředkem emancipace.
Dnes první evropský závod World Tour, seriálu nejlepších týmů a závodníků světa, startuje v Gentu. Omloop Het Nieuwsblad otevírá sezonu starého kontinentu. Z 35 závodů elitního seriálu se jich 9 koná v Belgii, přičemž nejtradičnější cyklistické země Francie a Itálie jich mají po pěti. Mezi nejstarší závody světa patří od roku 1892 Lutych-Bastogne-Lutych, který o 16 let předběhla jen jednorázovka Milán-Turín.
Počet belgických závodníků ve World Tour až do loňska rostl na číslo 66, letos jich je 58. Na počet obyvatel sedmkrát větší Francii jich reprezentuje 83, Italové jsou zastoupeni 55 závodníky, Nizozemci 43. Nejde však jen o kvantitu, kvalita je ze statistik čitelná. Mezi desítkou nejlepších profíků světa jsou podle bodů tři Belgičané – 2. Van Aert, 3. Evenepoel, 7. Philipsen a dva ze tří belgických týmů. To se pak cyklistické nákaze těžko uniká.
„Cyklistika je součástí naší historie. Když rodičům oznámíte, že chcete závodit na kole, pochopí to,“ říká Jasper Stuyven, klasikář týmu Lidr-Trek a vítěz Sanrema k národní vášni. „Už odmala tu máte příležitost závodit a dostává se vám taky velké podpory.“
Cyklistika je v Belgii náboženství
Pro cyklistiku se tam dělá vše, cyklistika je v Belgii náboženství. Cyklostezky jsou četné, udržované a bezpečné. Takřka každá vesnice má svůj klub a organizuje svůj závod, včetně toho pro mladší kategorie, protože chtějí objevit nového Remca Evenepoela. Tu kometu, co skočila z kategorie juniorů rovnou na pódia worldtourových podniků.
Podobně nadaní vstupují do systému výchovy talentů, který má objevovat ryzí talent a časem ho proměnit ve světovou dokonalost. Jen ve Vlámsku, severní a možná cyklističtější části Belgie, si každý rok zřídí na 2,5 tisíce dětí mezi 8. a 15. rokem závodní licenci, aby se účastnili lokálních kritérií, takzvaných kermesse na krátkých okruzích kolem místního kostela, nebo soupeřili na horském kole, cyklokrosu BMX. Silnice tomu všemu ale vládne.
Na ní mladíci závodí v hyper konkurenčním prostředí kategorií juniorů a do 23 let, co fungují jako síto těch lepších a horších. Dvanáctiletí absolvují 30kilometrové závody, co jsou rok od roku delší. V 17 začínají závodit na kostkách tamních slavných klasik a v kategorii U23 už pravidelně bojují na vzdálenost bezmála 200 kilometrů. Často procházejí výkonnostními testy a kempy, kde si skauti tipují příští šampiony. Závodí v development týmech, které mají rozpočet mnohdy větší než profesionální týmy jinde po světě. Klidně 300 tisíc eur a po závodech putují v autobusech polepených logy sponzorů, jako to mají ty největší stáje.
Žádný tajný belgický recept pro výrobu světových šampionů tedy v současných úspěších nehledejte. Jde „jen“ o vytuněný systém a soustavnou práci, které dávají odpověď na naši otázku – proč je tak malý národ možná nejlepší líhní příštích šampionů s duhou přes prsa.
