Slavil vítězství na Champs Élysées po závěrečném dějství Tour de France! Je jedním ze dvou Čechů, jemuž se dostalo té pocty. Leopold König před osmi lety přispěl v barvách formace Sky k celkovému triumfu Chrise Frooma. A v Paříži si náležitě užíval korunovaci staronového krále nejprestižnějšího etapové závodu planety!
Leopold König nejprve oslnil v roce 2014, kdy vybojoval celkově sedmou příčku. Skvělé představení při debutu na Tour de France mu vyneslo angažmá ve Sky. A hned v premiérové sezoně pozici superdomestika Chrise Frooma v bitvě o žlutý trikot. „Chris měl takovou formu, že jsme mu jen hlídali záda,“ směje se při vzpomínkách na dvě účasti na Grande Boucle.
Co pro vás představovala Tour de France, když jste se chystal na závod poprvé v roce 2014 ještě v barvách druhodivizní stáje NetApp Endura?
Já ve dvanácti letech zažil jako divák Giro. Získal jsem intenzivnější vnímání velké cyklistiky. Nechápal jsem, že se něco tak velkého koná v souvislosti s kolem. Na Giru jsem se do cyklistiky zamiloval. A Tour de France pro mě byla něco odstřeleného, jako kdyby z vesmíru. Když jsem ji pak zažil, byl jsem hodně překvapený.
Z čeho nejvíce?
Tour je mnohem větší, než je vidět diváckým okem zvenku. Překvapila mě tenze mezi jednotlivými závodníky. Uvědomují si, že je to vrchol sezony. Že se podepisují smlouvy, rozdávají kontrakty. Atmosféra v pelotonu stoupá. Všichni chtějí být vpředu. Sečtěte si všechny detaily a máte chaotický koktejl stresu.
Giro bývá mnohdy náročnější, Vuelta drsnější. A stejně je středobodem cyklistiky Tour de France. Proč si vysloužila podle vás takovou pozornost?
Protože ji sledují lidé z celé planety. Na její etapy se s ohledem na výhodnou dobu pořádání vydávají lidé ze všech koutů zeměkoule. Jednoznačně pozornosti přispívá samotná Francie, která má ideální podmínky na kolo. Jsou tam roviny, kopce, velké kopce, mořské pobřeží, etapy na větru, hory. Všechno spojte a vznikne geniální závod. K tomu je potřeba připočíst výjimečnou historii. Vuelta a Giro jsou obrovsky oblíbené, ale velmi pravděpodobně nikdy nebudou mít popularitu jako Tour de France.
Vybavují se vám emoce, které jste prožíval během Tour de France?
Jsou extrémní. Je to jako na houpačce. Dny začnou splývat v jeden. Stereotyp je unavující. Vždyť si to vezměte. Jednadvacet etap…. Začnou vám splývat i týdny. Ale vlastně je to prostředek, jak Tour de France přežít. Je to extrémní emoční zátěž. Člověk musí být připravený psychicky.
Může cyklista startující na Tour de France vnímat něco jiného než závod samotný?
Já myslím, že soustředit se na něco jiného není možné. Denně tráví jezdci na kole průměrně pět hodin. Jedna vteřina nepozornosti může znamenat odstoupení ze závodu. Přeložíte si, přehlédnete díru, spadnete. Člověk musí být pořád ve střehu.
V přípravě je třeba klást větší důraz na fyzickou připravenost nebo psychickou?
Člověk musí být připravený psychicky stejně jako fyzicky. Na fyzičku se cyklisté zaměřují pořád. Ale z psychického hlediska je složité se připravit na Tour de France. Člověk zažívá chvíle, které nelze natrénovat. Zkuste nasimulovat v tréninku deset dnů mezi téměř dvěma sty dalšími hladovými vlky. Nevidím stejný sportovní podnik. Je to extrémní. Den za dnem, totální vypětí.
Jak jste se chystal na stereotyp spojený s Tour de France?
Bral jsem to den za dnem. To je pravidlo. Jsou dny, kdy víte, že Tour nevyhrajete. Ale můžete každý den Tour prohrát. Jeden malý detail určuje vteřiny. A ty rozhodují o vítězích a poražených. Člověk si nastaví denní rituály. Budíček ve stejný čas, stejná snídaně, stejná motivační hudba. Každý den se řeší kopce jen pro danou etapu.
Tour de France 2014 startovala v Anglii a tehdejší Grand Départ se zapsal do dějin. Máte i vy výjimečné vzpomínky na první tři etapy na britském území?
Já byl poprvé na Tour de France. A kousek vedle mě stále princezna Kate s Wiliamem, tak jsem si říkal, že tam asi nepatřím. Tehdy zásluhou Wigginse a Frooma letěla popularita cyklistiky ve Velké Británii nahoru. Na etapy se přišlo podívat šest milionů lidí. Byl to extrémně silný zážitek. Britové to komentovali, že se všichni mohli jet podívat na Wimbledon nebo Grand prix formule 1, ale celá Británie se jela podívat na Tour de France.
Na Tour de France 2014 jste vybojoval sedmou příčku a závod vám změnil kariéru. S čím máte tehdejší start spojený?
Z mojí strany to byl naivní závod. Spousta nováčkovských chyb. Spousta zklamání. A nakonec sedmá příčka. Doplatil jsem na nezkušenost. V těžkých horách jsem se cítil dobře, dostal se do desítky, v poslední časovce získal ještě dvě místa. Ale byl to první ročník pro NetApp, takže jsme si nikdo nestěžovali. Pro mě osobně byla celá Tour velký milník. Potvrdil jsem si, že mohu jet tři týdny v zápřahu. Vybojoval jsem si místo ve Sky. Celkově šlo o jeden z největších sportovních zážitků kariéry.
Ve třinácté etapě do Chamrouse jste dojel třetí po neuvěřitelném výkonu, kdy vás překonali Rafal Majka a Vincenzo Nibali.
Měli jsme kontrolovat únik. Ráno jsem se cítil dobře, chtěl jsem se posouvat celkovým pořadím, tak jsem řekl, že půjdu do úniku. Čtrnáct kilometrů v posledním kopci před cílem jsem zaútočil. Bohužel se mnou jel Majka, který odmítal střídat. Velmi pravděpodobně bych byl druhý, on by vyhrál. Ale takhle nás dojel Nibali a pro nás zůstal jen boj o druhé místo. Majka to pak sváděl na sportovního ředitele. To je klasika. Když nevíte, vymluvíte se na sportovního ředitele.
Tehdy jste o dva dny dříve prožil kritický okamžik, když vás ve sjezdu srazil Andrew Talansky, lídr stáje Garmin.
Často se nám jako malému týmu stávalo při první Tour de France, že jsme neměli dostatek respektu. Tohle byl přesně ten okamžik. Pršelo, ve sjezdu se nacpal před mé kolo. A v druhé zatáčce spadl. Já letěl přes něj. Ztratil jsem hodně času. Po etapě jsem ho pro média označil hanlivým výrazem. Druhý den jsme to spolu řešili. Ale neomluvil se.
Po sezoně jste přestoupil z týmu, který jel poprvé Tour de France, do Sky, což byl kolos pyšnící se dvěma celkovými výhrami z Tour a obrovskými ambicemi. Šlo o dramatický skok?
Měli jsme neuvěřitelné zázemí. Vůbec jsme nechodili do hotelové restaurace, ale užívali jenom food truck. Každý jezdec měl svoji pračku, každý měl čištění klimatizace na pokojích. Bylo to na extrémní úrovni. Od rána do večera se někdo o závodníky staral. Byl to nejlepší tým na světě. V závodním programu pro mě bylo zásadní změnou, že jsem jel Giro a následně Tour. Chtěl jsem tu kombinaci zkusit. Giro se jelo velice rychle. Přijel jsem pak na Tour de France sice odpočinutý, ale ne dost. Začal jsem na Tour jezdit v grupettu se ztrátou dvacet minut. To nebylo příjemné.
Po šesté příčce z Gira jste nicméně jel na Tour de France 2015 hlavně jako pomocník Chrise Frooma.
Ano. Mojí úlohou bylo mu pomáhat. Ale bylo to hodně bolestivé. Neměl jsem top formu. A když přijedete na Tour a necítíte se nejlépe, tak je jasné, že to protrpíte. Jsou tam jen ti nejlepší cyklisté. Když se musíte starat o lídra na celkové pořadí, tak je to ještě horší. A ke všemu jsme získali žlutý trikot velice brzy.
Tehdejší ročník se zapsal do historie incidentem, kdy diváci polili Chrise Frooma močí. Jaká atmosféra tehdy závod provázela?
V roce 2015 byla míra nenávisti vůči týmu Sky extrémní. A dokonce gradovala. Byli jsme nejlepší na světě. Měli jsme žlutý trikot a závod jasně vedli. Francouzi to nedokázali přijmout. Snažili jsme se lidi neřešit. Vygradovalo to v moment, kdy francouzští diváci polili Chrise močí. To už bylo za hranou. Já jel třeba v grupettu a lidé na mě bučeli. Tak jsem zastavil a chtěl se lidí zeptat, proč na mě bučí. Jediným důvodem byl Chris Froome.
Po pozici lídra v týmu NetApp a vlastně i roli zastupujícího lídra na Giru jste se při Tour octl jako domestik. Co přesně se od vás očekávalo?
Původně jsem měl být Chrisovi k ruce v posledních fázích etap. Ale já nebyl schopný vydržet déle než do poloviny kopce. Takže jsme to změnili a jezdil jsem pro něj úvodní části etap. Až v posledním týdnu, když se chytly nohy, tak jsem byl Chrisovi k ruce na konci velkých stoupání. Ale Chris měl takovou formu, že jsme mu jen hlídali záda. Měli jsme všechno relativně pod kontrolou. Od první etapy má každý člen týmu jasné úkoly. Kde má být v jaké části závodu. Ale podle formy nebo případných nemocí se vše mění. Nejvíce se řeší, kdo bude hlídat lídra na posledním úseku. Někdy se tohle mění ještě v průběhu etapy.
Je z hlediska psychicky velký rozdíl mezi pozici lídra a hlavního domestika či superdomestika?
Když má domestik blbý den, tak se nic neděje a jsou za ním tři další kluci. Jako lídr jste nenahraditelný.
Byl dojezd do Paříže s Chrisem Froomem ve žlutém trikotu hodně euforický?
Po boji se soupeři a veřejností představoval velké zadostiučinění. Tím spíše, že časovku družstev, jsme prohráli o jednu vteřinu. Poslední etapa není úplně o cyklistice. Všichni se těší na pivo a pizzu, ale čistě teoreticky můžete i na Champs Élysées prorhtá celou Tour de France. Ale atmosféra byla skvělá.
