Na startu závodu o slávu, peníze a respekt je sto sedmdesát šest jednotlivců – přesto je Tour de France nanejvýš týmový sport, kde jedinec bez týmu nedokáže nic! Role jsou jasně dané. Jeden či dva lídři pro celkové pořadí, specialista na spurt, borec pro vrchařské prémie a domestici, kteří kryjí lepší parťáky na větru a doplňují jim zásoby jídla či vody. Osobní ambice bývají obětovány ve prospěch týmu. Když se někdo vzepře týmovým rozhodnutím, zápletka je na světě. Revolta může přinést slávu, ale také zatracení. Jak funguje taktika a strategie na nejslavnějším závodu popisuje třetí díl dokumentu Česká stopa na Tour de France.
Jedinečný zážitek spojený s prací pro lídra na Tour de France si ze slavného závodu odnesl René Andrle, který při jubilejním stém ročníku pracoval v barvách formace ONCE pro Španěla Belokiho. „Moje role byla domestik. Domestik na roviny. Měl jsem za úkol chránit Belokiho. Zatímco někteří kluci jsou vyježdění a nemají problém jezdit ve středu pelotonu, Beloki chtěl jet na kraji. Jenže tam mnohem více fouká, odpadávají tam lidé. Pořád jsme se pohybovali na krajnici, on brzdil až jsme se dostali na úplný konec balíku. Takže úkolem nás domestiků bylo zase jej vytáhnout zpátky,“ vypravuje s pokrčením ramen René Andrle, nyní trenér reprezentace a sportovní ředitel formace Israle Premier Tech.
Beloki měl tehdy formu jako hrom. Jenže nakonec po pádu kvůli zlomenině odstoupil. „V tu chvíli pro nás závod skončil. Octli jsme se bez lídra a motivace všech se rozplynula,“ vzpomíná René Andrle.
Zdeněk Štybar o Tour de France: Kittel říkal, že si to vyřídí sám
Přesně opačné pocity zažíval ještě stále aktivní závodník ve World Tour Zdeněk Štybar. V barvách formace Deceuninck Quick Step jel Tour de France 2015 a následně 2017. „První rok jsme jeli na Marka Cavendishe. A při mé druhé účasti na Marcela Kittela. Vždy jsem patřil do vláčku, který měl spurt rozjíždět. S Marcelem to byl neuvěřitelný zážitek. On byl tak dominantní, že nám při ranní taktické poradě jen řekl, abychom ho dovezli na poslední kilometr a zbytek si vyřídí sám. A skutečně vyhrál pět etap,“ směje se Štybar momentálně oblékající dres Jayco AlUla.
Kittel tehdy v roce 2017 dominoval soutěži o zelený trikot Škoda Auto. A kdyby v 17. etapě nespadl a nebyl nucený odstoupit, velmi pravděpodobně by byl korunován v Paříži králem bodovací soutěže.
Radost z triumfu při dojezdu do cíle poslední etapy Tour de France z absolutního triumfu týmového kolegy zažil o dva roky dříve Leopold König. V barvách Sky (nyní Ineos) přispěl k triumfu Chrise Frooma. „Já tehdy měl být k dispozici pro Chrise v posledních fázích etap. Ale po Giru jsem nebyl schopný vydržet déle než do poloviny kopce. Takže jsme to změnili a já jezdil úvodní části etap. Až v posledním týdnu se mi chytly nohy a já byl ve velkých stoupáních Chrisovi k ruce. Nicméně on měl takovou formu, že jsme mu jen hlídali záda. A pak jsme si dojezd do Paříže náramně užívali,“ popisuje Leopold König, sedmý muž Tour de France 2014.
Ján Svorada: Musel jsem improvizovat
Už o dvacet let dříve vyhrál první ze tří etap na Tour de France Ján Svorada. Elitní český spurter dominoval při dojezdu do města Futuroscope. Dvakrát spurtoval ten rok ještě druhý a v bodovací soutěži skončil třetí. O čtyři roky později slavil triumf při třetím dějství ročníku při dojezdu v Corku. A v roce 2001 slavil senzační triumf na Champs Élysées.
„Někteří spurteři byli zvyklí, že jim pozici tvořil tým. A když se octli zavření, tak ztráceli motivaci. Ovšem se mnou zůstávali maximálně dva kluci. Takže jsem musel improvizovat. Byl jsem schopný získat pozici nebo ji vylepšit na poslední chvíli. Nebál jsem se zariskovat v zatáčce nebo si najet na místo na větru. Na druhou stranu, kdybych jezdil agresivněji, mohl jsem vyhrát více etap. Ale já se nikdy nepouštěl do žádného loktování, které smrdělo pádem,“ směje se Ján Svorada, český vítěz tří etap z nejslavnějšího cyklistického závodu planety.