Hlavy si mohou ukroutit chlapi i ženy, když se po silnicích šinou Bratislavské bohyně. Spolek žen, který vznikl během pandemie koronaviru v hlavním městě Slovenska. Během tří let fungování se malá parta kamarádek stala skupinou, která je populární po celé zemi pod Tatrami. Bez nadsázky! A teď míří na start L’Etape Czech Republic by Tour de France 2023!
„Píšou mi třeba holky z Košic nebo Nitry, že by potřebovaly nějakou podobnou skupinu u nich. Dostaly jsme se do povědomí hodně silně,“ říká Alexandra Karniková, která s kamarádkami dvakrát ovládla týmovou soutěž žen při slovenské L´Etape by Tour de France. Zakládající členka vypravuje, co je smyslem spolku s hrdým názvem Bratislavské Bohyně, jakým způsobem se zástupkyně něžného pohlaví mohou stát členkami skupiny nebo o soutěživosti mezi ženami.
Bratislavské bohyně. Název, který ohromí už jen při vyslovení. Vnímáte, jak honosné spojení na dresech vozíte?
Určitě. Hodně se chytlo. Často se nám stává, že lidé při našich společných jízdách volají: Koukejte, jedou Bratislavské bohyně.
Název vzniknul spontánně nebo šlo o cílený výběr?
Asi po druhé společné jízdě jedna z kamarádek – Janka Kvasňáková – dala pod fotografii na sociální sítě hashtag Bratislavské bohyně. V první fázi šlo vlastně o legraci, nic plánovaného nebo účelového. A teprve o pár týdnů později jsme se domluvily, že založíme instagramový účet se stejným názvem. Ale než se tak stalo, musely jsme podstoupit určitou pátrací anabázi.
Z jakého důvodu?
Hned nás totiž napadlo, že jde o chytlavé slovní spojení, u něhož by bylo s podivem, pokud by jej nenesl nějaký podnik pochybného lechtivého charakteru. Takže jsme fakt hodně důsledně pátraly, abychom si nedaly název, který už někdo používá pro zcela jiné než sportovní účely. A zjistily jsme, že název Bratislavské bohyně čekal na náš cyklistický spolek.
Jaký příběh se skrývá za vznikem komunity, která si získala za necelé tři roky fungování obrovskou pozornost?
Docela dlouho jsem běhala. A znala jsem několik dalších dívek v Bratislavě, s nimiž jsme se potkávaly při tréninku. Občas jsme vyrazily na závody. Na pět či deset kilometrů, příležitostně na půlmaraton. Za rok jsem naběhala asi tři a půl tisíce kilometrů. A chtěla jsem zkusit triatlon. Začala jsem tudíž v roce 2018 jezdit na horském kole. Za pár měsíců jsem přešla na silniční. Šlo o skvělé vyvážení k běhu. Jenže se to nějak zvrtlo. Silnička mě absolutně pohltila. Dneska prakticky neběhám. A holky, které byly u zrodu Bratislavských bohyní se mnou, mají stejný příběh. Běh vyměnily za kolo. Stalo se naší sportovní vášní.
Vznik Bratislavských bohyní se datuje do období pandemie koronaviru. Jednalo se o velký limit?
Vůbec ne. Tehdy nás vážně jezdilo jen osm zakládajících členek. Janka Škanderová, Janka Kvasňáková, Katka Sivoková, Monika Hurbanová, Iveta Šimunková, Táňa Vršanská, Andrea Sokolíková a já. Začaly jsme fungovat v červenci, když byla povinnost nosit na veřejném prostranství roušky a směly se stýkat pouze osoby z jedné domácnosti, tudíž jsme byly domluvené, že kdyby nás zastavila policejní hlídka, přesvědčovaly bychom policisty, že jsme z jedné rodiny. Ale naštěstí na to nikdy nedošlo…
Kdy zažily Bratislavské bohyně největší boom?
Po prázdninách v létě 2020 se přidalo pár holek. Během zimy jsme pak pravidelně dávaly příspěvky na instagram. Třeba z turistických výletů nebo jiných sportovních akcí. A na jaře 2021 jsme se rozrostly hodně rychle. Ke konci minulé sezony nás jezdilo přibližně čtyřicet.
Bratislavskou bohyní se může stát každá dívka, která má kolo a chuť připojit se k vaší komunitě?
Ano. Nikoho neodmítáme. Jedinou podmínkou je, že musí stoprocentně ovládat kolo. Musí znát hranice, kdy je třeba brzdit před křižovatkou, jak zatáčet… Ale je jasné, že jízdě v balíku se těžko někde naučí. Když holka začne jezdit, většinou nechce být ve skupině mezi chlapy, protože se bojí, aby se jí nesmáli. Určitě je pro ni komfortnější, když je v ženském kolektivu. Ani smíšené parta pro začátky není dobrá. V kolektivu Bratislavských bohyní holka nemusí poslouchat žádné nesmyslné poznámky, řeší se jen ženská témata. Nebo cyklistická.
Jak s dívkou, která je jízdou v balíku nepolíbená, naložíte?
Pokaždé novým holkám vysvětlujeme, že ve skupině nemají odpovědnost jen za sebe, ale i za těch třicet čtyřicet holek kolem. Občas se stane, že některá z děvčat si po prvním tak zvaném přijímacím rozhovoru raději ještě dá pár týdnů na trénink k dokonalému ovládání kola. A pak se ozvou a dorazí. První jízdy jezdí zásadně na konci pelotonu. Přestože mají třeba výkonnost lepší, nechceme, aby nové holky střídaly. Základní je, aby dostaly pod kůži jízdu ve skupině. Naučily se ukazovat díry, retardéry, zatáčky, odbočky a také pochopitelně jíst a pít v sedle ve skupině. Existuje desatero Bratislavských bohyní, které musí každá z nás bezpodmínečně dodržovat. Bezpečnost je pro nás na prvním místě. Za tři roky fungování jsme neměly žádný hromadný pád.
Zjišťujete předem od nových adeptek výkonnost?
Jasně, ale jde i o přístup každé z dívek. Jednou přišla cyklistika a tvrdila, že jezdí průměr třicet. Ale ve skupině pak stejně nestačila ani při menší rychlosti. Ale svědomitě potrénovala a za čas se k nám připojila. Další holčina s námi jezdila dva měsíce, když najednou během jízdy začala děsně křičet. Trošku vyděšeně jsme koukaly, co se přihodilo.
A v čem byl problém?
Křičela radostí. Dokud jezdila sama, pokaždé si zastavila na smrkání. Jenže ve skupině si nedokázala odfrknout. Jakmile se jí to podařilo, byla úplně nadšená. A stejné zážitky máme i ohledně návyků s jídlem a pitím. Holky jezdí úplně perfektně, ale jsou ve stresu, že se mají napít nebo doplnit energii, když kolem sebe mají další děvčata. Ale to jsou automatismy, které se samostatným ježděním nenaučí. Jde o jistotu a návykové věci. Máme holky, které začaly jezdit na kole až kvůli Bratislavským bohyním. Vlastně jsme si je pro cyklistiku vychovaly.
Kolik kilometrů za sezonu Bratislavské bohyně najezdí?
Záleží na časových dispozicích každé z holek. Některé se věnuji třeba triatlonu, tudíž nemají takový prostor. Já jsem během sezony 2022 zvládla dvanáct tisíc kilometrů. Obecně mají holky kolem šesti tisíc v sedle za rok. Společně jezdíme každé úterý, kdy jsou jízdy striktně vyhrazené jen pro ženy. Během víkendů pak děláme delší švihy. Někdy jsou vyloženě jen pro ženy, jindy jsou smíšené, protože se připojíme k trase naplánované některým z dalších klubů.
Jsou Bratislavské bohyně vymezené pro určitou věkovou kategorii něžného pohlaví? Nebo může přijet jakákoliv žena?
Vítána je každá dívka s kolem. Nejmladší z nás je sedmnáct let, nejstarší pětapadesát. Máme hodně široký věkový rozptyl. Ale osmdesát procent našich členek jsou mámy od rodin ve věku od třiceti do čtyřiceti let. Během minulé sezony dvě z členek Bratislavských bohyní porodily děti. V jednom případě šlo o holčičku, takže jsme si dělaly legraci, že už máme novou generaci.
Sama máte dvě děti a cyklistika je časově poměrně náročná. Rodina přijímá vaše zapojení do komunity Bratislavských bohyní bez problémů?
Myslím, že je neoddiskutovatelným právem každé ženy si každé úterý vyhradit tři hodiny na sebe. Některé ženy chodí do fitka, my jezdíme na kole. Většinou dvě hodiny trvá společná jízda, hodinku pak máme vyhrazenou pro posezení u kávy či nějakého nápoje.
A když dojde na víkendové celodenní švihy?
Myslím, že je to o komunikaci v rámci rodiny. Některá z děvčat berou na víkendové společné jízdy i partnery. Každopádně sobotní či nedělní jízdy už se staly kultovními, protože za námi jezdí holky z celého Slovenska. Dvakrát dokonce dorazila i naše krajanka, která žije v rakouském Salcburku.
Vážně nejsou žádné výjimky? Nikdy nepovolíte přítomnost mužského pohlaví?
Jedna výjimka existuje. Máme kluka, který absolvoval všechny jízdy Bratislavských bohyní. Je to bývalý závodní cyklista, jehož máme jako určitého mentora a také technickou podporu, která slouží i na práci fotografa. Hodně chlapů mu jeho roli závidí a často píšou, jestli nepotřebujeme náhradu.
Otáčejí se chlapy hodně, když vidí partu třiceti či čtyřiceti dívek na kolech?
Jasně. Nemá cenu si nic nalhávat. I na sociálních sítích nám velkou část sledujících tvoří kromě dívek i muži. Občas posílají nejen cyklistické vzkazy. Ale už jsme si zvykly.
Užívají si Bratislavské bohyně v rámci cyklistických aktivit v Bratislavě a okolí velké pozornosti?
Za tři roky fungování jsme posbíraly hodně velké množství cyklistických kamarádů. Klubů v Bratislavě je docela hodně. Cyklistická základna je tady velká. Navíc máme skvělé možnosti z hlediska plánování tras díky těsné blízkosti Rakouska. Vlastně pětaosmdesát procent času našich jízd trávíme za hranicemi, kde jsou lepší cesty a ohleduplnější řidiči. Dostaly jsme se do povědomí v rámci celého Slovenska. Oslovují nás i sponzoři. Třeba firma na sportovní brýle, pak obchod se sportovními potřebami a měly jsme třeba spolupráci s jednou kavárnou. I dresy děláme pro všechny zájemkyně. Když bude chtít trikot Bratislavská bohyně holka z Prahy, klidně jí ho objednáme a doručíme. Na nic si nehrajeme. Jezdíme ve volném čase a jde o naši zábavu.
Jsou Bratislavské bohyně v sedle kola hodně soutěživé?
Máme holek, které jsou schopné jezdit hodně za hranou a občas drtit průměr pětatřicet či sedmatřicet kilometrů. V malé skupině je necháme na špici, ať se vyblbnou… Vážně, občas je to mezi ženskými horší než mezi chlapy. Kočky se chtějí předvádět, a pak je z toho naháněná. Ale jak říkám, to se stává jen pokud se nás sejde pár nebo v případě nejrychlejší skupiny při dlouhé jízdě.
Existuje rychlostní plán, jehož se Bratislavské bohyně při společných jízdách drží?
Vůbec. Vždy záleží na počtu holek, které se sejdou. Když je nás jenom pár, tak se domluvíme a tempo zvolíme podle chuti. Pokud si chceme dát do těla, klidně jedeme svižněji průměrem dvaatřicet. Jestliže je na startu skupina čítající čtyřicet holek, už provádíme určité rozdělení. Většinou do tří skupin.
A každá jede jinou trasu?
Nikoliv. Jen má každá skupina kapitánku, která přesně ví body, kde se bude stavět. Na fotku, na kávu. Nedávalo by smysl, aby holky jezdící průměr třicet čekaly na děvčata, která začínají. Ale nechceme je odstrkovat, protože jak jinak se naučí jezdit v pelotonu. Jenže nemá smysl, aby se uštvaly po dvou kilometrech. Rozdělením se nijak neseparujeme, ale jízda je plynulejší.
Mají Bratislavské bohyně závodní ambice?
V poměrně velkém počtu jsme absolvovaly oba ročníky slovenské L´Etape by Tour de France. A vždy jsme vyhrály týmovou soutěž. Zastoupení jsme měly i na stupních vítězů napříč kategoriemi. Některé holky jezdí podle chuti individuálně různé závody. Ale jako tým jsme nic dalšího nejely. Letos nás čeká znovu slovenská L´Etape, ještě před tím pojedeme 10. června v Česku.
Co je vlastně pro Bratislavské bohyně motivací k cyklistice?
Nová přátelství! Zábava! Pohyb pro zdraví! Nejde jenom o jedno či dvě svezení v týdnu. Z cizích děvčat se u nás stávají kamarádky. Scházíme se i mimo kolo. Byly jsme třeba společně na skialpech, přičemž já jsem je vyzkoušela poprvé v životě právě díky holkám z Bohyní. Absolvovaly jsme turistické výjezdy na jeden den, ale i dvoudenní akce. A jezdíme i na cyklistická soustředění do tepla. Byly jsme na dvakrát na Mallorce, jednou na Kanárských ostrovech a v průběhu jara nás čeká další společné soustředění v teple.
Když vezmu věkový průměr skupiny a fakt, že osmdesát procent Bratislavských bohyní tvoří manželky a matky od rodin, jde pokaždé o plnohodnotný cyklistický trénink nebo někdy jízdy slouží i jako prostor k poklábosení?
Když už jsme na kole, šlapeme do pedálů ze všech sil. Každá podle svých možností. Ale čas vyhrazený na kolo využíváme na sto procent. Jasně, i na kole se povídá. Ale není to nějaká drbárna, při níž se zcela rezignuje na sportovní aspekt. Platí to jak na jízdy v dosahu Bratislavy, tak na naše soustředění. Určitě nelétáme na Mallorku nebo Kanárské ostrovy za odpočinkem od rodin s kolem zabaleným v krabici. Když se Bratislavské bohyně sejdou, kolo je na prvním místě.