Z Brna do Singapuru – Majkův zápisník: Zase mě zastavily samopaly! Tentokrát ale bez úsměvů

Autor: We Love Cycling

Z Brna do Singapuru! Michal Kamermeier alias Majk na cestách absolvuje v sedle horského kola bláznivou cestu napříč zeměkoulí, aby si splnil sen a pomohl charitativnímu projektu Jedna se počítá. Jak probíhá jeho bitva s trasou dlouhou třináct tisíc kilometrů?

„Už zase. Podruhé během cesty do Singapuru na mě vyskočili vojáci se samopalem v ruce. Poslední den na území Arménie mi přinesl hodně krušné chvilky. Pohyboval jsem se po standardní silnici. Žádný lesní porost. Žádná přírodní cest. Ani v nejmenším mě nenapadlo, že se pohybuji na území, kde bych neměl.

Znenadání mě ale zastavil uniformovaný muž se samopalem. A k mému údivu se jednalo o ruského vojáka. Měl jsem štěstí, že hlídkoval společně s vojáky z Arménie, kteří byli trošku přívětivější.

Musel jsem předložit pas a další doklady. A musel jsem si nechat zkontrolovat telefon. Kontrolovali mi fotografie a videa. Zřejmě právě moje pořizování obrázků představoval problém. Pořizoval jsem, zcela nevědomě, záznamy v zakázaném území. Když se mě ruský voják zeptal zcela vážně, zda jsem civilista nebo špion, hodně mi zatrnulo. Přeci jenom vztahy Česka s Ruskem v posledním roce nejsou zrovna ideální, takže mi nezbývalo než doufat, že jsem narazil na normálně smýšlejícího příslušníka vojenských sil.

Všechno navíc probíhalo dost složitě komunikačně. Ani jeden z vojáků neuměl anglicky, já se raději do ruštiny nepouštěl, tudíž se vše překládalo prostřednictvím telefonu. Nebudu lhát, byl jsem hodně vystrašený. Nakonec asi po deseti minutách, když v mém telefonu neshledali nic závadného a z fotek navíc zjistili, že skutečně jenom šlapu na kole, prohlídku ukončili. Hodně komolenou angličtinou mi ruský příslušník vyprovodil se slovy Good luck and have a nice day.

No, den už jsem měl zkažený, protože jsem na všechno myslel v sedle. A jakmile jsem dorazil do ubytování v městečku Agarak, hned jsem si hledal vše o vojenském spojení Ruska s Arménií. Zjistil jsem, že je dost intenzivní. Rusko má vojenské základny pro celé Arménii. Ostatně z pokoje jsem měl na jednu takovou výhled. A jak jsem byl ještě ke všemu na dosah hranic s Íránem, zřejmě jsem se jim jako cizinec moc nepozdával.

Nevyžádaný doprovod? Sníh a déšť

Během krátké doby jsem tak podruhé prožil situaci, kdy jsem byl konfrontován s vojenskou plně ozbrojenou hlídkou. Jenže zatímco v Bulharsku vše proběhlo s úsměvem a vlastně šlo o vtipnou situaci, v případě kontroly ruským vojákem na arménském území mi do smíchu nebylo. Hlavou mi naopak běžely různé scénáře. Každopádně doufám, že další samopaly na cestě už nepotkám.

Je to trošku kaňka na skvělém dojmu z Arménie, která je úžasná. Lidé jsou vstřícní, jídlo skvělé. Jen počasí mi moc nepřeje. Jak je zdejší krajina hodně hornatá, často se potýkám s nestabilním počasím. Déšť a sníh nejsou ničím neobvyklým. Už jsem se chtěl zateplených svršků zbavit a zavazadlům odlehčit. Ale nepromokavé kalhoty i bunda We Love Cycling jsou v akci více, než bych si přál. Tudíž dál zůstávají součástí mojí skromné výbavy, protože při teplotách kolem nuly člověk rychle promrzne.

Předpověď počasí pro Írán není o moc přívětivější, takže zatím vše zůstane v zavazadlech. Tedy pokud se společně se mnou dostanou přes hraniční přechod. Doufám, že komplikací už jsem si užil dost a vše proběhne hladce.“