Pokud je cyklistika vážně čistá, jak si vysvětlit nové rekordy?

Autor: We Love Cycling

V jaké asi formě je Remco Evenepoel po soustředění na Tenerife, ptáte se? Belgický mistr světa, co se ve Španělsku měsíc chystal na klasiku kolem Lutychu a hlavně květnové Giro di Italia, stáhl dosavadní nejlepší výkon ve výjezdu na tamní sopku Mount Teide o dvě minuty. Cyklistika bojuje tvrdě proti dopingu, a přeci jsou závodníci rychlejší a silnější. Je za tím jen lepší trénink a materiál?

Když Jonas Vingegaard projel loni na Elysejských polích cílem Tour de France, nemluvilo se jen o jeho žlutém trikotu a dánské národní hrdosti, první od roku 1996 a Bjarna Riiseho. Stejně impozantní byl rychlostní rekord. Pětadvacetiletý Dán obkroužil Francii průměrnou rychlostí 42,03 km/h. Předčil tím jednoho Texasana z temných dob sportu, na kterého už ale cyklistika zapomněla, protože mu k jeho výkonům pomáhaly nepovolené substance.

Hydratace, regenerace, aerodynamika… Jaký je cyklistický pokrok?

Na obhajobu dánského střízlíka nutno říct, že nová doba přinesla do cyklistiky velký pokrok ve všech jejích odvětvích od aerodynamiky po nutrici. Od metodiky tréninku po regeneraci po něm. Od hydratace po kontrolu teploty vnitřního prostředí organismu. To vše vždy závodníky o malý ždibec zrychlilo.

Když na scénu vstoupil tým Sky, co své největší úspěchy stavěl na tzv. marginal gains alias až chorobném lpění na detailech, změnilo se smýšlení celého pelotonu. Od „tak se to přece dělalo vždycky“ po „a co kdybychom to tentokrát zkusili jinak?“.

Vedro provázející Vueltu si žádá pravidelné doplňování tekutin. Foto: ASO and UniPublic
Hydratace je klíčovou složkou cyklistického výkonu. Foto: ASO and UniPublic

Ačkoliv je ne-li rovnou nemožné, pak minimálně složité srovnávat výkony v různých érách s ohledem na to, že každá Tour má jinou tvář. Délku, profily etap. Pokud poměříme konkrétní segmenty, dostaneme se k celkem obstojné konfrontaci. Ačkoliv jeden a týž úsek se může v závislosti na počasí nebo třeba i jeho umístění v etapě/celém závodě dost lišit.

Pokud ale porovnáme jen tvrdá data, která do světa vypouští aplikace Strava, pak jsme loni na Tour a třeba právě i letos na Mount Teide viděli výkony, které posouvají vnímání lidských možností zase o kus výš. Logicky tak vyvstává otázka, jak je to možné? Když Geraint Thomas, britský vítěz Tour z roku 2018 a loni třetí, pronesl, že za to mohl vítr do zad, takové vysvětlení nemůže přeci stačit. Můžou opravdu dnešní cyklisté porážet včerejší podvodníky bez pomoci vlastních tajných ingrediencí?

Řeší se olej, ponožky či směs v pneumatikách

Nikdo nemůže zpochybnit, že technologický vývoj ušel i za těch pár let ohromný kus cesty a že závodníci jezdí na kolech, co jim za méně vydané energie dovolí šlapat ještě rychleji. Dnes se na vrcholné úrovni řeší i takové detaily, jakým směrem a na kterém panelu dresu povedou švy, jak vysoké ponožky cyklistu zrychlí, jakou směs namíchat do bezdušových a oproti minulosti až neuvěřitelně širokých pneumatik a nebo jaký olej aplikovat na řetěz, aby se méně třel.

Snad nejvíc se dnes investuje do výzkumů aerodynamiky, ačkoliv odpor kola činí jen zlomek toho, jakou plochou se do vzduchu při jízdě opírá sám cyklista. A přeci který výrobce dnes neuvede, že svá placatá řídítka, sedlovku i rám neprohnal větrným tunelem, jako by patřil do pravěku.

Vhodný způsob dopl
Doplňování energie patří ke složkám výkonu, které týmy pečlivě hlídají. Foto: Michal Červený

Zásadní evolucí prochází též trénink a technologie v něm používané. Hlavně wattmetry neboli měříce výkonu, podle nichž trenéři pochopili nároky závodů a trénink dokázali dávkovat a řídit mnohem přesněji.

Před patnácti lety se Tyleru Hamiltonovi, který u profíků strávil devět sezon, vysmívali, že trénuje intervalově. Tehdy se na strukturovaný trénink ještě nehrálo. Mantrou bylo prostě na kole odsedět 25 nebo 30 hodin za týden. Intenzitu nabírat až pak v závodech. Dnes? Struktura přípravy je dokonalá a hlavně individualizovaná. Nikoliv jako třeba v době Liquigasu, kdy každý v týmu dostal plán přípravy stavěný pro Petera Sagana.

Jenom dva hříšníci ve World Tour a Pro Team

Proto když mají odborníci přidat svůj kvalifikovaný odhad, řeknou: důvody za zrychlením pelotonu leží ze 70 procent ve vyspělých tréninkových metodách. O zbytek se rovným dílem dělí vývoj v oblasti kol a výživy.

Nairo Quintana
Nairo Quintana byl jedním ze dvou dopingových hříšníků sezony 2022. Foto: profimedia

Pokud přesto někdo nad současnými rekordy zdvihá obočí, měl by taky znát data antidopingových komisařů: v minulé sezoně evidovalo Hnutí za důvěryhodnou cyklistiku MPCC 29 dopingových případů, což je podle spolku nejvyšší počet za posledních 8 let a o 10 víc než v sezoně 2021.

Nicméně v kategorii World Tour a Pro Team, tedy dvou nejvyšších, profesionálních se objevili jen dva hříšníci. To je zase nejméně od roku 1998. Mezi nimi Nairo Quintana, který tak přišel o 6. místo z loňské Tour. Možná bychom měli začít cyklistům zase věřit a jejich čisté výkony obdivovat.

Titulní foto: ASO/UniPublic