Z Brna do Singapuru! Michal Kamermeier alias Majk na cestách absolvuje v sedle horského kola bláznivou cestu napříč zeměkoulí, aby si splnil sen a pomohl charitativnímu projektu Jedna se počítá. Jak probíhá jeho bitva s trasou dlouhou třináct tisíc kilometrů?
„První zahraniční zemí na trase je Maďarsko. Byl jsem zde na kole před osmi lety. A tehdy neexistovala žádná cyklistická infrastruktura. Silnice byly hrozné, cyklostezky nebyly k nalezení. Proto jsem neměl žádná přehnaná očekávání.
A po překročení hranic mi spadla brada. Čuměl jsem s otevřenou hubou. Hned od hranic jsou buď naprosto luxusní cyklostezky nebo v rámci silnice oddělené pruhy vyhrazené cyklistům, do nichž však na rozdíl od Česka zásadně nikdo nevjíždí autem a cyklisty neohrožuje.
Maďaři jezdí na kolech hodně
Když jsem viděl, jakou proměnou cyklistická infrastruktura v Maďarsku prošla, byl jsem překvapený. I v rámci měst jsou pruhy jasně vymezené. Pokud jsem dojel do centra kteréhokoliv z maďarských měst, pruhy pro cyklisty byly jasně vymezené. A následně mě vyvedly zase na cyklostezku. Hodně jsou u silnice cedule se zákazem vjezdu pro cyklisty, přičemž jednoznačně mají opodstatnění. Hned vedle jsou totiž parádní cyklostezky. Něco takového bych čekal v Rakousku, ale v Maďarsku? Jsem vážně nadšený!
Cyklistů potkávám hodně. Je patrné, jak moc rozvoj cyklistické infrastruktury v rámci Maďarska všem milovníkům bicyklů pomohl. Míjím velké množství i starších cyklistů. Nejen ve městech, ale i na venkově. Je vidět, že Maďaři jezdí hodně.
První kilometry mojí cesty zatím zvládám pravidelným střídáním jízdy v sedle a ze sedla. Důvod je prostý. Ještě jsem si dokonale neotlačil zadek. Takže používám krém ráno i večer a sedací partie udržuji jako v bavlnce.
Trasu zpestří výlet do Vukovaru
Absolvoval jsem i koupání v Balatonu. A šlo o hrozný zážitek. Mám problémy se studenou vodou, přičemž v tomto případě nebyla studená, ale ledová. Navíc jak je jezero mělké, musel jsem jít hodně daleko, abych měl vodu alespoň po kolena a mohl si do vody lehnout.
Jak moc překvapila cyklistická infrastruktura, zklamalo mě ubytování u Balatonu. Na severní straně jezera byl nejlevnější nocleh za sedmdesát euro bez snídaně. Ale o čtyřhvězdičkovém ubytování mám jiné představy. Na jižní straně jsem si sehnal spaní za dvacet euro se snídaní. Je fakt, že v prvním případě šlo o čtyřhvězdu. Menší ubytovací zařízení byla ještě zavřená. Každopádně by mě zajímalo, kam se šplhají ceny na severní turisticky atraktivnější straně jezera v hlavní sezoně.
Už během prvního týdne jsem musel korigovat trasu. Zjistil jsem, že přechod hranic se Srbskem provází hodně obstrukcí, tudíž pojedu do Chorvatska a zpestřím si cestu návštěvou Vukovaru, kde se odehrála jedna z největších bitev při rozdělení bývalé Jugoslávie. Následně pak budu pokračovat do Srbska.“
