A teď upřímně – komu se to nikdy nestalo? Červenec, odpoledne, přímý přenos z etapy Tour de France, slyšíte úvodní slovo moderátora. A pak až to, jak jeho hlas graduje, když se závod blíží k cíli a týmy se řadí do vláčků ve službách svých sprinterů. Uspávací přenosy jsou zosobněním televizní šedi bez nápadu. Jenomže my přece žijeme v 21. století!
Had pelotonu natažený mezi středověkými hrady a zámky, tu lán slunečnic, štíty hor. Tyhle živé pohlednice možná budou generovat nový turismus, což je vlastně velká část poslání tohoto slavného závodu. Ti nejzapálenější zpozorní, když kdesi uprostřed takové etapy uvidí bránu rychlostní prémie a pod ní strkanici rychlíků pelotonu.
Ale více či méně jsme až do posledních minut odsouzeni k tomu sledovat tři no-name uprchlíky v jejich marné snaze po osobní slávě a televizní propagaci pracího prášku nebo jiného sponzorského artiklu. A pak prostřih na poklidně se šinoucí peloton, který má přesně spočítáno, kdy začít šlapat o něco rychleji.
Velon a jeho záběry z nitra pelotonu je málo
Cyklistické závody v televizi jsou posledních 50 let statické. Kamery na motocyklech a helikoptérách, přenosový letoun vysoko nad mraky, který přenáší signál do světa, kde komentátoři vyprávějí stejný příběh v různých jazycích. Protože sezona 2022 právě skončila, možná by stálo za úvahu, jak cyklistiku v televizi se startem té nové oživit.
Horské etapy bývají drama, co baví od začátku do konce, a čas pak letí rychle. Ale zdlouhavé, takzvaně transferové etapy dokážou zničit i ty nejotrlejší diváky. Ale pokud chce tento sport přivábit mladé obecenstvo tolik uvyklé dnešní rychlé a zábavné době, potřebuje inovovat. Ještě víc, než to dělal doteď.
Možná jste si už všimli, že v profesionálních závodech mají jezdci pod sedlem jakousi krabičku. Čouhá dozadu a vypadá jako blatník. V ní se skrývá technologie, která si říká Velon. Jde o live sběrač dat. Ta jsou poskytována pro grafiku v televizních přenosech. A taky do volně dostupné aplikace Velon Live Cycling.
Tahle krabička má v sobě GPS a možnost bezdrátového propojení. Dokáže v reálném čase monitorovat spousty veličin počínaje tou nejobyčejnější – rychlostí, přes sklon silnice, tepovou frekvenci závodníka až po vyvíjené watty nebo i kadenci. Jenomže taková data jsou směroplatná maximálně pro insidery a „kolemjdoucímu“ divákovi mnoho neřeknou. Pokud by grafika kopírovala tachometry z palubních desek automobilů a barevné zóny by napovídaly o stupni vypětí závodníka, bylo by to daleko názornější.
Velon je rovněž znám svými on-board záběry přímo z nitra pelotonu. Ale ty se objevují jen ve vybraných podnicích a žel bohu jen v sestřizích až po etapách. A jsou to často dramatické obrázky, když vidíte cílový spurt nebo zrod hromadného pádu.
S mikrofonem do cílové pranice
Nejčerstvějším pokusem o oživení byl experiment se zveřejněním komunikace skrze vysílačky v ženských závodech, jako to známe z F1. Ale byla to asi naivní představa očekávat, že uslyšíme cosi z taktických pokynů. V našem propojeném světě by se takové info okamžitě dostalo k soupeřům a jeho význam zanikl. A tak bylo slyšet maximálně volání o pomoc při defektu, upozornění na nebezpečí na trati či žádost o nový bidon s pitím.
Ovšem takový mikrofon umístěný na přilbě závodníků by nevážil skoro nic, přitom by třeba při formování spurterského vláčku dokázal přenést diváka přímo do cílové pranice. To vše by pomohlo k mnohem barvitějšímu a živějšímu vyprávění příběhu toho kterého závodu.
Dalším způsobem, jak fanouška do cyklistiky vtáhnout víc, by mohl být návrh konečně závodníkům na začátku roku přidělit jejich celoroční startovní číslo. Většina diváků a to i těch nejznalejších, nemá šanci znát každého z borců na startu a pokud přeci jen, pak jakmile budou skrytí v přilbě a pod brýlemi, dostáváme se zase na začátek problému s identifikací.
Určitě existuje řada dalších inovací a přístupů, jak dlouhé a nudné etapy z bodu A do bodu B proměnit v drama. S tím, jak televizní publikum nezadržitelně stárne a jak okrajová pro ně cyklistika je, měla by se televize pustit do klidně šílených experimentů. Jestli fungují, nebo ne, by šlo celkem dobře vysledovat. Koláčové grafy přeci řeknou, jak cyklistika vyráběná v duchu 21. století chutná.
