Pět tisíc závodních kilometrů, pětkrát finiš v top deset, jednou na druhé příčce. Návdavkem titul mistryně České republiky. Tereza Neumanová prožila první rok v týmu Liv Xstra Racing mezi absolutní elitou silniční cyklistiky. Byla na startu italského Gira i španělské Vuelty. „Na konci sezony už jsem toho měla dost,“ přiznává čtyřiadvacetiletá závodnice.
Těsně před svátečními dny absolvovala týmové soustředění na Mallorce. Vánoce bude trávit v Česku s rodinou. Jak moc hřeší nejlepší česká silniční profesionálka? Kdy se vrhne naplno do tréninku? A s jakými ambicemi vstoupí do nové sezoně vypravuje pro We Love Cycling.
Uvažovala jste, že prožijete sváteční dny v Gironě, která je vaším cyklistickým domovem? Nebo si neumíte Vánoce mimo Česko představit?
Moc ráda se vracím na svátky domů. Vánoce mají speciální kouzlo. Mám je spojené s výjimečnou rodinnou atmosférou. Vždy se těším na čas s rodinou, protože v sezoně společně mnoho chvil netrávíme. Závodní a tréninkový kalendář je stále plnější. I proto jsem ze soustředění na Mallorce letěla domů. Ale úplně klidné svátky mě nečekají. Budu pendlovat mezi Třebíčí, kde je má rodina, Bratislavou, kde žijí blízcí přítele, a Prahou, kde mám pracovní povinnosti. A čtyři dny před koncem roku letím do Španělska, abych se vrátila k tréninku.
Dopřeje si česká šampionka v silniční cyklistice o Štědrý den z hlediska jídelníčku podle libosti? Nebo se musíte krotit?
Máme to tak, že v Bratislavě absolvujeme s přítelem oběd a následně se přesuneme do Třebíče, kde je večeře u mých rodičů. Tam připravuje bramborový salát jednou za rok děda. A jde o pochutinu, kterou si nenechám ujít. Výjimečně se to přeci snese. A jako ryba se servíruje losos. Nikoliv kvůli dietním důvodům, ale kaprovi jsem nikdy nepřišla na chuť. Z hlediska jídelníčku je to tudíž výživné…
Jako velká milovnice kávy si dopřejte při šálku espressa i vánoční cukroví?
Poslední roky mě přejídání nějak samo přešlo. Nemusím se vůbec hlídat. Ale zase úplně se cukrovinkám nevyhýbám. Dám si trošku ke kávě. K vánočním svátkům to prostě patří.
Prolenošíte volné dny u televize? Nebo jedete pořád v tréninkovém módu?
Popelku a Pelíšky si ujít nenechám. Na Štědrý den mám úplné volno, na Boží hod s rodinou absolvujeme vždy nějakou delší vycházku nebo v případě příznivých sněhových podmínek třeba vyrazíme na běžky. Na Štěpána už budu určitě trénovat. Ale není to z hlediska přípravy nic dramatického. Jsem v období mezi dvěma tréninkovými kempy, celkově je to volnější. Takže si dopřeju i čas u televize. Většinou tedy v rámci regenerace po nějakém zápřahu.
Vracíte se někdy při rodinných vánočních sešlostech do vašich dětských let?
Jsme hodně sportovní rodina a rodiče to se mnou určitě neměli snadné. Když jsem dostala jako dárek kolo, chtěla jsem jít hned ven a zkoušet ho. A bylo mi úplně jedno, jestli je zrovna sníh.
Nový rok přivítáte už v Gironě, kde jste našla druhý domov kvůli tréninkovým podmínkám. Silvestra budete pojímat z hlediska přípravy volně?
Už budu zpět v tréninkovém režimu. Na začátku února mě čekají první závody. Nemohu si dovolit žádný dlouhý výpadek.
Je velkým mementem z daného pohledu i letošní rok, kdy vaši premiérovou sezonu ve World Tour výrazně poznamenal covid-19?
Přestoupila jsem z Burgosu do Liv a kladla jsem na sebe očekávání. Jenže hned na úvod mě na dva měsíce vyřadil covid. To byl velký zásah. První závody jsem jezdila jako tréninky. Neměla jsem vůbec najeto ve srovnání se soupeřkami. Následně jsem formu budovala vlastně od začátku. Ale konec sezony už byl úspěšný. Jsem ráda za čtrnácté místo na mistrovství Evropy. Chtěla jsem top deset, ale nebyla jsem v dobré zdravotní kondici. Vrátila jsem se ze Švédska, kde nám pršelo. Ležela jsem doma a jela na evropský šampionát.
Když se ohlédnete za první sezonou mezi absolutní elitou, je hodnocení pozitivní?
Když jsem začala závodit, byla jsem moc ráda za posuny ve výkonnosti. Konec sezony už byl úspěšný. Bylo něco jiného závodit v týmu jako je Liv. Musela jsem se učit technicky i takticky. V předešlém týmu jsem jezdila hodně sama na sebe. V Liv je situace jiná. Když jsme jely na výsledek ze spurtu, musela jsem holky koordinovat, usměrňovat, aby mi ve sprintu patřičně pomohly. Když jsme jely naopak vrchařskou etapu, snažila jsem se holkám maximálně pomoci, dokud jsem měla dobré nohy.
Bylo pro vás těžké přijmout pozici „šéfky“ týmu, která musí občas ostatní kolem sebe koordinovat?
Jde hodně i o sbírání zkušeností. Někdy se nepodaří při spurtu vláček sestavit ideálně, takže je to i o hledání jiných možností. Vedení týmu při pohledu na moje čísla z tréninků doufalo, že bych mohla jet někde na vítězství. Ale hodně se na mě podepsal výpadek v úvodu roku. Vlastně na velké části našeho týmu. Já věřím, že jsem se letos hodně naučila. Jak poskládat tým, jak řešit věci v průběhu etapy či závodu. Máme samozřejmě sportovního ředitele, ale někdy je třeba přijmout odpovědnost.
Dělalo vám problém jako nové tváři na nové adrese ostatní řídit?
Normálně s tím problém nemám. Ale když jsem do Liv přišla, trošku mi dělalo problémy hned ostatní úkolovat. Byla jsem v novém prostředí, některé z holek už v týmu byly. A já si říkala: Teď jsem přicupitala a mám je organizovat? Ale postupně jsem si uvědomila, že někdo na sebe odpovědnost vzít musí. Nemám s tím problém. A jsem připravená, že když udělám špatné rozhodnutí, ponesu odpovědnost.
Takže cílem pro další sezonu je první vítězství ve World Tour?
Ano. Doufám, že se to povede. Věřím, že když se sezona vydaří, budu zdravá a všechno půjde podle plánu, tak by vítězství mohlo klapnout
